Hroch

Totální sra.ka, to musím uznat, ale přes ten veškerý hnus (od režie, přes scénář až po herce) se mi zde líbil herecký výkon Helgy Čočkové. Neměla zde moc co hrát, ale to herectví v ní je a navíc byla tehdy dost hezká, škoda, že nedostala příležitost v nějakém kvalitním filmu. Bohužel ani její výkon nemůže pozvednout katastrofální úroveň tohoto filmu - zlaté budovatelské filmy z padesátých let, na ty se dalo aspoň koukat a brát je s úsměvem, tohle je vyloženě humus. (26.01.2012)

Hroch ho sežral. Koho? Hrocha! Tak jo je čas plnit si výzvy momentálně jsem v takovým rozpoložení, že jsem přístupnej úplně všemu a řekl jsem si, že když jsem se dokopal po letech k filmu který má pro mnohé přídomek nejlepší, tak jsem se vrhnul i na ten označovaný za nejhorší. No a je to řádná haluz. Nicméně po pravdě čekal jsem tu brutálně ubíjející nudnou hovadinu, protože takový prostě normalizační filmy první poloviny let sedmdesátých jsou, ale ono to kupodivu místy i funguje i když samozřejmě z mýho pohledu a všichni víme, že já mám ten zvrácený vkus. Takže očekávám kdy mi někdo v dohledný době napíše něco ve stylu tvl ty dáš Hrochovi stejný hodnocení jako Markétě Lazarový?! No ty nemáš vkus! Ale já si prostě nemůžu pomoct. Samotnej ten námět je totálně absurdní, ale po tom slibným rozjezdu se přeci jenom začala vkrádat ta nuda a to je samozřejmě špatně. Pochopitelně ten film je sračka, ale kdyby to byla navrch ještě nudná sračka, tak nad tím definitivně lámu hůl. Nicméně v druhý půlce ten film přepne do ještě většího úletu kdy to působí dojmem, že teď už se opravdu všichni na place regulérně zbláznili a ten film se definitivně vymknul z podkontroly a vy si co chvíli jenom s úžasem říkáte wtf? A to jako vážně?! No a teď navrch napíšu ještě něco totálně kacířskýho za co mě definitivně ukamenujete, ale mě to bavilo víc než Markéta Lazarová. Samozřejmě, že úplně jiným způsobem. Ano je to hrozná věc já se nehádám, ale pro mě divácky srozumitelná a pochopil jsem co mi ten film chce říct. A proto se nikdy nepustím do žádnýho Bergmana, Tarkovského a podobný vyšší školy filmovýho umění, protože to jsou pro mě nesrozumitelný filmy. Každopádně tady mi bylo víceméně jasný, že se jedná o satiru eventuálně parodii na Pražský jaro a v tomhle směru to náhodou docela funguje. Samozřejmě pokud jste ochotní na to přistoupit. Film evidentně vzniknul na zakázku režimu, ale myslím si, že soudruzi si pak na projekcích museli rvát vlasy když viděli co z toho vzešlo. Tady bych tak trochu podezíral režiséra Steklého o kterém se sice vždycky říkalo, že byl silně prorežimní, že je to z jeho strany taková Švejkovina, protože když se podíváte do jeho filmografie hlavně na ty starší kousky, tak je vám jasný, že to evidentně byl kompetentní režisér a musel moc dobře vědět jakej blábol to točí a tak z toho udělal ještě větší haluz než soudruzi doufali. Každopádně určitě bych to nedoporučil nikomu normálnímu. Možná tak maximálně někomu lehce hnutýmu asi jako já, ale za mě to svým způsobem účel splnilo. Tak a teď do mě ať je po mě.50% (22.01.2024)

Hele pyčo, ééé děti, já vám povím pohádku, ale nejdřív si zkuste jazykolam - Šel hroch s hrošicí a třemi hrošáčaty do hroší prdele - No tak v tomhle filmu, teda pohádce, jde pán, se jménem Hroch, hrochovi do žaludku jelikož je, milé děti, hrozným hrochem spolknut. Hrochovi navíc asi blbě fungujou střeva a tak místo aby pana Hrocha vysral, tak ho nechá u sebe v žaludku bydlet. Panu Hrochovi se v hrochovi líbí a začne z jeho báchoru mluvit a šířit do světa všemožný moudra. Zvíře hroch se tak díky panu Hrochovi stává celebritou, protože tu máme mluvícího hrocha, ale to nemluví hroch, ale Hroch. Víte jak jako, že nemluví zvíře hroch, ale pan Hroch z toho hrocha.....No není to legrace? Viď že je Pepíčku, Mařenko, Adolfku? Že ne? Ale děti, vždyť je to vtipné. Že ne? No fájn, uznávám, že je to nebetyčná píčovina , trpěla jsem u toho jak začínající pornoherečka při prvním análu s černochem a v zájmu zachování zdravého rozumu si radši zkoušela prstoklad na mušli, abych se alespoň trochu odreagovala, jenže u tohohle dosáhnout slasti je asi stejně možný jako ukecat, díky věku lehce retardovanou, devadesátiletou babičku, který trčí parte z prdele, k přihlášení se na závod v běhu do schodů se závažím na hrbu. Když už jí do toho ukecáte, tak jí trefí šlak na prvním schodě a z motivační snahy je tak max kolosální průser, jak to vysvětlit doma rodičům když navíc babka nepřepsala poslední vůli a dědit má teta, kterou všichni nesnášíte. Jednoduše řečeno na tenhle film se z vysoka vyserte. (06.11.2017)

Označil-li Jean-Paul Sartre svůj Hnus za antiromán a Ionesco svou Plešatou zpěvačku za antidrama, pak je tento film dokonalá antikomedie. Rozplizlá, neurčitá prokomunistická satira na Pražské Jaro. Dubček (či snad Smrkovský?) byl přízemní primitiv bez idejí, Kubišová afektovaná blondýna, co si pořád na něco stěžuje, a Patočka metafyzický kanárek, jistě. Zmatený, nevtipný děj o hrochovi, do kterého vleze pojišťovák Hroch a zpívá, což zneužije kanárkova a ministrova klika ke svým prohnilým účelům je prokládán jakýmisi pokusy o gagy, které jsou buď natolik absurdní, že se jim nedá ani smát, nebo vrcholně trapné. V poslední půlhodině jsem se přestal chytat, ale když si to tak uvědomuju, tak se nijak od zbytku filmu nelišila. To je prokládáno nesouvisejícími dějovými liniemi (co mají být ty brýle pro hluchoněmé? a proč tam je ta učitelka, co se chce vdát za hrocha? satira na hippies nebo co?), vtípky - nebo doufám, že to byly vtípky a ne vážně míněné dialogy-, jejichž smysl mi unikal, asi holt nemám smysl pro hjůmr ("Ale běda, komu nebude souhlasit má dáti - dal."), hroznými herci a nejtrapnějšími odlesky normální politické satiry ("Co to říká? To já přece nenapsal!"). V Hrochovi vznikl jeden z nejhorších českých filmů - kam se hrabou Troškovy opusy a veškerá nová kinematografie, na jejíž úprdek si všichni stěžujete. Ovšem tím jsem se nedostal k tomu hlavnímu. Proč tedy dávám jednu hvězdičku? Protože na filmu je vidět jedna věc. Steklý se chtěl nevděčného námětu co nejdřív zbavit a nějak přetrpět natáčení, aby měl od této objednané agitky pokoj a mohl točit aspoň trochu normální filmy. Tahle situace je mi upřímně řečeno velmi blízká a mám proto pochopení pro člověka, který je na tom podobně. Á, podlehl jsem tlaku, mluvili o důstojné manifestaci. (13.07.2009)

Jestli tohle uplácal Steklý skutečně na objednávku ÚV KSČ, pak musel být rád, že soudruzi byli tak nesmírně blbí, nebo laskaví, že ho nepověsili. Hroch dosahuje tak závratné blbosti, že i Kameňák a všichni Maixnerové dohromady vedle něj působí jako snímky určené pro filmový klub velmi náročného diváka. Optimisticky jsem si nalhávala, že alespoň spočinu pohledem na Svatoplukovi Matyášovi, ale v téhle ptákovině by mohli hrát všichni nejkrásnější chlapi světa a stejně by to nepomohlo. Ránu z milosti tomuhle filmovému odpadku dodává jako vždy trapně přehrávající Helga Čočková. K politování jsou Helena Blehárová a Jiří Jelínek, zřejmě chtěli být zase po nějaké době vidět, ale za jakou cenu? Pryč s Hrochem na smetiště, kam oprávněně patří. /// Edit / Jelikož jsem si z důvidů zachování duševního zdraví odvykla číst obsahy oficiálních distributorů, bylo mi utajeno, že se jedná o satiru. Film tedy působil hodně dadaistickým dojmem. V kontextu nové informace musím říci, že se jedná až o příliš zdařilou satiru, kterà ovšem není laskavým šťouchnutím, ale jasně plivnutou jedovatou slinou plnou zášti. Stelký jako zručný scenárista kupí jeden jinotaj na druhý, aby nám předložil sofistikovanou mozaiku společnosti (hroch), ktrá onemocněla banální chorobou (bolestivý zub) a na její léčbu požaduje nehorázně mnoho (zlato). Tato nemoc krátkodobě nakazila (Hlaváček) další osoby, které potom pod vlivem nemoci, zřejmě v horečce říkaly nesmysly. Steklý mě přivedl do úzkých, filmařsky se totiž vlastně jedná o poměrně zdařilý kousek, který je vlastně výrazně lepší, než jeho pozdější Za volantem nepřítel. Je to téměř dokonalá satira. Jenže se mi špatně vstřebávà satirické pojetí události, která si to dle mého nezaslouží (Pražské jaro), kvůli události, která po satirickém zpracování přímo volá (normalizace dle Husáka). Navíc je tato satira jasně útočná a zlobná. Steklý byl machr, takže jeho myšlenky byly záhy zřejmé téměř celé divácké obci. Takže, co nyní s tím? Filmařsky minimálně na tři, ale tím poselstvím zcela odpadní. Za tu nenávistnou zlobnost, která z filmu ční každou jeho minutou, zůstanu u nízkého hodnocení, i když musím objektivně přiznat, že je neobjektivní. (28.02.2012)