Režie:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Petr Čepek, Jan Kraus, Vladimír Kudla, Antonín Zacpal, Pavel Marek, Viktorie Knotková, Jaroslava Zelenková, František Polata, Petr Meissel, Josef Fiala (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Pokus o aktuální výklad Faustovského mýtu. Faust, náhodný člověk z davu, je manipulován celým dějem, vžívá se do role Fausta až do hořkého konce. (oficiální text distributora)
Recenze (124)
Forma zhltla obsah. Tu sa jasne ukazuje, že čo do nápaditosti a originálnosti je Švankmajer umelec par excellance, ale ukuť z toho nejaký príbeh, je očividne nad jeho sily. Sám o sebe hovorí, že nie je režisér a asi tomu tak bude. Fausta mám rád a chýba mi veľmi nejaké parádne spracovanie, aj ked Sokurov ho spravil viac než dobre. Pre mňa nezaujímavé, príliš absurdné a vďaka tej rádoby stare čestine aj neznesiteľné. Ale ako experiment to oceňujem. Len sa mi potvrdzuje, že Švankmajer nie je niekto, koho tvorba by ma zaujímala a zaujala. Čo aj čakám od niekoho, kto obsadzuje divný ksicht Krausa. ()
Petr Čepek vtažen a pohlcen faustovským loutkovým larpem za přihlížení potměšilého Krause. Nejsem z toho moudrý, ale prostě se mi líbí Švankmajerova imaginace a fascinace loutkami a to, jak mísí vysoké s nízkým – začíná to už od míchání textu z Goethova Fausta s tím z komického podání pimprlovým divadlem ala Matěj Kopecký a pokračuje přes slepičince, lemtání lahvového piva vzdělancem doktorem Faustem až po baletky při polních pracích vystavené chlípným pohledům traktoristy – a do toho samozřejmě andělé, ďáblové, pokušení a strašný zmatek žít a být… ()
No, čekal jsem něco lepšího. Propojení loutkového divadla, včetně záběrů na loutkovodiče a jejich umění, s obyčejným příběhem jednoho pražského chlápka jménem Faust mohlo být zajímavé. Bohužel, děj byl na mě příliš roztříštěný, chaotický a často jsem přemýšlel nad úplně jinými věcmi. Navíc ten konec byl na můj vkus a příliš perverzní, stejně jako ta část, kde malí čertíci znásilnili malé andělíčky. Ale ten Kraus s dlouhými vlasy a vysmátým kukučem, ten mě bavil asi nejvíce. Co už, asi jsem příliš velký ignorant. ()
PROLOG: Anonymita a forma v toku na rozhraní věků; na onom bájném rozhraní, v němž jistý Kraus rozdává jisté letáky. Pochopitelně jsme v Praze. Do této kvazimythické (jakkoli neopakovatelné) situace umisťuje demiurg Švankmajer svou animátorskou manýru, přebytečné detaily, němé příznaky, neviditelné přízraky. Do takto nastražené reality pak nechá přijít Petra Čepka, jenž je k tomu, nevěda, předurčen. Náhoda je jen zdánlivá. Všechny cesty vedou do onoho domu. Lekce Faust. TÉMA: Obsah (podstatu, chcete-li) lze nejlépe vyjádřit buď dokonale adekvátní formou nebo naopak znetvořením formy. Zde prolnutí forem a deformací; totiž těchto: lidová pověst, Goethe, Kašpar. Dobově-nadčasová satira-groteska; theologie; divadlo; útroby; maximum Čepek; maximum Švankmajer. Obsah: Znáš Fausta? Znáš ho? Znáš se? Tabu. Po čem to saháš? Čím platíš? Zádrhel: Co je lepší volba? Po čem žízní duše? Faust vystoupil z toku - tok běží dál bez něj. Měl by snad Faust skončit v nebi těch nakojených? EPILOG: Není cesty zpět. Nejsi ani první ani poslední, ty nemnohý. SUMA: maximum Faust. Pimprlová hra. ()
Spolu se Šílením nejlepší Švankmajer. Téměř beze slova propluje jako bezmocná loutka geniální Petr Čepek v jedné ze svých posledních rolí výtvarně geniální surrealistickou verzí faustovské legendy, posazenou do moderního světa, a znovu tím dokazuje, že jestli může být česká kinematografie na někoho hrdá, tak je to právě Švankmajer. ()
Galerie (11)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (18)
- Český lev za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Petr Čepek), za Zvuk (Ivo Špajl) a Výtvarný počin (Jan a Eva Švankmajerovi). (M.B)
- U Petra Čepka se v průběhu natáčení projevily zdravotní potíže (slinivka břišní), ale nechtěl přerušit natáčení. Ačkoliv trpěl bolestmi, na jeho výkonu to nebylo znát. (charlosina)
- Na projektu se pracovalo dva roky - dle Švankmajerových slov se jedná o nejdelší, nejpracnější a největší projekt, na kterém kdy pracoval. (charlosina)
Reklama