Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Emil Horváth ml., Petra Kolevská, Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová, Petr Čepek, Valerie Kaplanová, František Husák, František Řehák, Emma Černá (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1924 se inženýr Petr Švejcar (Emil Horváth ml.) ožení s půvabnou Soňou (Petra Vančíková), dcerou bohatého továrníka Hajna (Radoslav Brzobohatý). Život všech lidí ve městě ovládá rodina Hajnů; rodinu Hajnů pak pevnou rukou řídí autoritativní tetinka Karolina (Valerie Kaplanová). Starou vilou, ve které žijí všichni včetně služebnictva a vyzývavé Soniny sestřenice Katy (Evelyna Steimarová), však jako duch obchází pološílený továrníkův bratr Cyril (Petr Čepek). Býval to kdysi nadějný student, avšak psychická choroba jej připravila o rozum. Členové rodiny si Cyrila nevšímají, jen Soňa z něj má strach. Cyril totiž na jejího manžela žárlí a v nečekaných situacích děsí Soňu k smrti. Jelikož teta Karolina na Cyrila nedá dopustit, bude nesmírně těžké strýčkovým excesům zabránit nebo dokonce umístit Cyrila do ústavu. Ještě těžší však bude vypořádat se s dědičným prokletím: strýček Cyril totiž není jediný, kdo se stal obětí šílenství… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (73)
Nakonec to nebyl můj šálek kávy, některé drobnosti na mne působily nedobře - třeba Stropnického dabing se moc k Horváthově postavě nehodí, protože z ní dělá namyšleného floutka, který je determinován svým otcem a chudými poměry, v nichž vyrůstal. Ale ta postava je rozměrnější - snaží se vyrovnat sama se sebou, snaží se žít, ale neví, jak na to, doufá, když bude mít moc a postavení, že to snad přijde, a ono ne. Navíc je film zbytečně dlouhý, o dvacet minut měl být kratší, aby byl údernější. Jinak jako ano, je to depka, lidé stíhaní osudem na všechny strany, prokletí dědičné paranoidní psychické poruchy, výtvarná stylizace jako z italských hororů tomu také sedí. Pár scén je skvělých včetně dialogů (pálení dopisů, když v kostele otec hladí otcovsky Soňu po ramenou, zatímco manžel vymýšlí, jak se jí zbavit, využití tunelu při narození i smrti) a Vančíková hraje jako o život a tu proměnu z rozumné ženy v blázna jí zde naprosto věřím. Filmařsky, herecky, režijně a výtvarně je to vážně skvělé, a to nemluvím o hrách kamery se světlem apod. Jak říkám, vadila mi jistá utahanost střední části, kdy bylo plus minus jasné, k jaké tragédii se to chystá, hlasy v zahradě mi pak už rovněž trochu šly na nervy svým neustálým opakováním, a dabing pana Horvátha je rušivý. Ale jinak psychologický horor s temnou a dusivou, depresivní atmosférou, jak má být. ()
Podhledy, nadhledy, snímání zblízka, divně pokřivený zooming, hrátky se světlem, téměř masochistická obsedance kruhovými tvary a hlavně chodbami - toliko a jednoduše je to nejspíš lehký manýrismus ve snímání + Zajímavá a atmosférická výprava, drásající sysntetizátorová hudba a neokoukané herecké tváře v hlavních úlohách k tomu. Bohužel toto všechno upadá a padá na přečpělé televiznosti a nekvalitě materiálu. Každopádně se jedná o zdařilou adaptaci výtečné literární předlohy. 65% ()
Formální Svobodův manýrismus je zjevný, přesto jeho pohled na retro je fantastický. Citlivý přistup k Havlíčkovi až skvělý. Expresivní herectví pak výborné. Měli toho s Horváthem natočit víc. Psychologický román z roku 1937 dnes již platí za klasiku a mimo televizi, film a rozhlas se dočkal i divadelní dramatizace v Městských divadlech pražských. Každý z pohledů stojí za pozornost. ()
Kam se hrabe leckterý "mysteriozní horor" ze současnosti... velmi povedená adaptace románu Jaroslava Havlíčka, který jsem četla v mládi a fascinoval mě už v knižní podobě. Petr Čepek prokázal svou způsobilost pro role tohoto typu už v Petrolejových lampách, tady ji jen potvrdil, pozadu nezůstala ani jeho solidní protihráčka Petra Vančíková. Takzvaný "normalizační režisér" Jiří Svoboda se v tomto případě opravdu nemá za co stydět. ()
Podařená filmová adaptace románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný. Srovnám-li však tuto adaptaci s jinou, tentokráte televizní, adaptací totožné literární předlohy, tedy s Neviditelným režiséra Jiřího Bělka, v němž doslova exceluje Rudolf Hrušínský, musím konstatovat, že Prokletí domu Hajnů je v takové přímé komparaci jednoznačně zastíněno... ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- Záběry na vjezd do továrny byly natočeny ve městě Hrádek nad Nisou, v areálu tehdejšího místního skladu oděvů. (Hans.)
Reklama