Emmanuelle

Emanuela - len čo vyslovíte jej meno, vynoria sa spomienky na zakázané časy, kedy bola vzadu v knihovničke strčená útla knižka a rýchlo a hlavne nenápadne putovala pod vankúš. Hoci si užije v lietadle, sama so sebou, s dievčaťom i škaredým fúzatým manželom, porno nečakajte (až na cigarety). Je to skôr šteklivá erotika. (24.03.2007)

Dneska po tom moc psů neštěkne, v tehdejší době ale zavyl nejeden vlk. Zkrátka, i Evropa chtěla svou erotickou nálož a podobně třaskavou jako za mořem, kde právě šíleně vydělávalo Hluboké hrdlo. V něm tehdy šlo o pospojování nesouvislých scén, význam chyběl docela podstatně. Na druhou stranu to mělo šmrnc a vtip. To Francouzi na to jdou skoro úplně opačně. Odlehčení jsem neregistroval snad ani v jedné scéně (maska smrtelné vážnosti je jim asi vlastní), zato profesionálně poměrně vybroušený film. Houpavá atmosféra a křivky svůdné Sylvie Kristel jsou kvalitní i po letech, erotická stránka už jen pro pamětníky. Je bohužel patrné i ze scénáře, že si Emmanuelle hraje na něco víc než je. A to v dnešním čase milionů hodin porna rozlezlém po internetu není sexy. Je to jen k pousmání. (06.09.2005)

Je maximálne podivné, čo všetko bežalo v kinách s tým, že sa jedná o nejakú áčkovú psychologickú drámu. Emanuelle je iba typickým erotickým filmom sedemdesiatych rokov, kde každého zaujíma iba nahota Sylvii Kristel a aj tej je tu pomerne málo. Pre mňa trochu nepochopiteľný kult. Hlavne preto, ako vyzeral vtedy pornopriemysel (filmy mali dej a rozpočet). Koho potom mohlo toto osloviť? (25.09.2012)

Jako čisté porno Emmanuelle selhává takřka ve všech směrech (byť cigareta ve vagině je vtipná), jako nepovrchní, až spirituálně-intelektuální film o hlubších tajích erotiky a filosofickému přístupu k maximální rozkoši samozřejmě selhává ještě více, ba přímo brutálně... ale jako kombinacé obého, jakýsi hloupější skoropokus vytáhnout erotický film do vyššího umění, to překvapivě úplná sračka není. Místy nudná ano, místy směšná rozhodně ano, ale... nikoliv tragicky špatná. A samozřejmě nemůžu přejít i jistou nostalgii ke knize, kterou jsem ve svých třinácti letech náhodou objevil v knihovně rodičů. 5/10 (03.08.2009)

Bez problémů odpustím kamarádovi, který mě přesvědčil na společné odsledování Emmanuelle, protože sám film doposud neviděl a taky rozšířit si filmové obzory přeci nemůže být špatné, zvláště když se jedná o mezník daného žánru (byť žánru hodně choulostivého). Daleko hůře odpouštím mému oblíbenému skladateli Francisu Laiovi, že se propůjčil k tomu spáchat hudbu k něčemu tak ubohému, z tohoto snímku musela čouhat primitivní prasárna už dávno před výsledním sestřihem a ten film si tak zdařilou hudbu ani nezasloužil. Rok před tím natočil ve Francii erotický snímek i John Frankenheimer (viz. Story of Love Story), ten sice totálně zapadl, ale připadal mi umělecky zdařilý a rozhodně měl v sobě mnohem víc, než jen erotické a sexuální scény s prvoplánovým zaměřením. Jenže zde výsledku nemám co vyzdvihnout kromě hudby a pěkných lokací, neb viditelně špatné je skoro všechno od scénáře až po herecké výkony a natáčené se stejným účelem jako pornografie. Náhlé zbouření iluzí zamrzí, ale holt i ta francouzská kinematografie 70. let má svou obrácenou tvář... 20% (02.01.2021)