Známí neznámí

Najviac remakovaný film histórie kinematografie sa po 5 rokoch od originálu dostáva napokon aj do Česko/Slovenska. Doteraz som videl 4 verzie (taliansky originál, španielsku, francúzsku a nemeckú), takže už som toho trochu "prejedený". Pre mňa zostáva záhadou najmä to, prečo to silou mocou všetci takmer doslova okopírujú a nepostavia na tomto námete aspoň nejakú inšiu zápletku s inými tajomstvami a osudmi postáv? Áno, taliansky originál je perfektný, ale dalo by sa kontrovať aj inou variáciou. Odhliadnuc teda od toho, že je to zas rovnaký plagiát, tak naša česko-slovenská verzia sa mi celkom pozdávala, atmosféra bola fajn, aj samotné postavy a im prislúchajúce herecké obsadenie (až na Malachovského, ktorého ja osobne fakt nemusím). Film ako taký je skvelý, ale za to bezbrehé kopírovanie proste musím dať pár hviezd dole... (Keby som tento námet doteraz nevidel, tak dám kľudne aj 5*) (03.03.2023)

Italský originál mě kdysi dostal, tady ten film mě odpověděl na otázku, že když český herci dostanou kvalitní námět, může z toho být docela kvalitní zážitost, škoda, že kvalitní náměty a scénáře si musíme brát se zahraničních originálů. Jinak k tomu tématu, mě by vlastně moc nezjímalo soukromí mých nejbližích, ale to bylo tóčo, kdyby frajeři co si říkaj, poslanci, vláda, senátoři zveřejnovali svoje pracovní - zůdraznuji pracovní telefony, schůzky, ty se totiž bráněj nejvíc a přitom každej z nich mele o blahu lidí, demokracii atd, ale už Havel nastavil standarty, když se někde v přítmný o samotě sešel s komoušem Čalfou a prý to nepatří na veřejnost, takže takové myšlenky jsme měl já během tohoto filmu. Kolik špíny od roku 1989 (před to je jinej level) od všech těch sviní co nám tu kdy vládli vyplavalo, to by jsem asi všichni utopili v záplavě sraček. Proti tomu téma kdo s kým píchá a tají to je úplný hovno. (25.12.2022)

Zuzana Marianková jede na jistotu a bez kapky studu vykrádá scénáře a kousky dříve natočené. Každý ať si o tom myslí své, nicméně já obdivuji umělce, kteří jsou originální. Kteří tvoří něco nového, případně jiného, svého, vlastního. A když je to geniální, budiž jim za to po zásluze dopřána sláva či dokonce bohatství. Ano, je to těžké, nezastírám. Ale to už je úděl kumštýřů. Přezpívávat staré hity a přetáčet starší úspěšné filmy (dnes se tomu říká remake i když filmy od sebe dělí jen třeba 8 let jako v tomto případě) považuji za srabárnu a i určitý projev jakési umělecké nevyzrálosti.  Kdo viděl Perfetti sconosciuti  film podobného jména - Naprostí cizinci, nebude zde ničím překvapen. Chápu to nadšení těch, kteří toto viděli jako první. Ale kdo viděl originál, bude asi napnutý a překvapený stejně, jako kdyby na podruhé četl detektivku a už věděl kdo je kdo a kdo je vrah. Pro mne tedy smůla. Člověk se tak alespoň mohl zaměřit na jednotlivá herectví všech zůčastněných na večírku.  Nejstrašnější byla asi Polnišová, která tedy moc hrát neumí.  Kdo se mi herecky hodně líbil byl Maštalír. Jsem zvědav co nám paní režisérka Marianková připraví jako další remake... Nedotknutelné? Známí neznámí jsou do detailu licenčně vyrobeným Fiatem v Mladoboleslavské Škodovce. Hodnotit tedy lze jen naše řemeslné zpracování, nikoliv design ani výkon italského motoru. Přesto jednu originální věc vyzdvihuji a tou je závěrečná titulková píseň Tiny a Martina Hofmanna - Jedno ráno.  Dávám za 3 krabí chlebíčky a dosoluji. * * * (03.04.2024)

Čeští a slovenští herci v zajetí divadelního aranžmá, nevýrazných dialogů a snaživé realizace. Mobilní (de)generace dolehla i na skupinu letitých přátel středního věku, kteří se sešli jednoho silvestrovského večera, aby přivítali nové a možná i lepší zítřky. Byt plastického chirurga (Tomáš Maštalír) a psycholožky (Klára Issová) zažije klasickou hru na pravdu, co dlí v moderních telefonních krabičkách, jejichž důvěrný obsah se druhým zásadně nesděluje. Místo silvestrovské dobré nálady na povrch vyjde utajovaná nevěra i skrývaná homosexualita. Existence italského originálu se sice nedá úplně ignorovat, mě ale vskutku nezajímá. Předpokládám, že se v něm neřeší odhalený koitus s domestikovanou kočkou či znásilnění průvodčího v tunelu, takže směle můžu přeskočit i německou kopii a rovnou jsem se pustil do české verze. Ta je zpočátku celkem nevýrazná, zaměřená na určitý kontrast mezi postavami vytváří dialogové přestřelky, na kterých se staví, protože statická kulisa bytu diváka příliš dlouhodobě neuspokojí.  Anna Kadeřávková je napumpovaná sexappealem, jenže není přímou účastnicí sedánku a bytové prostory záhy opouští, aby v závěru do nich ještě jednou nahlédla. A kupodivu z vizuálního hlediska není nikdo, kdo by její auru nahradil. Netvrdím, že herecká sestava byla do jednoho špatná, jen neperlila, nepředvedla se a nehláškovala takovým kalibrem a formou, abych si její počínání vybavil i za několik dalších dnů, případně upozornil bych potenciální diváky na neskutečné herecké vystoupení. Z herců prostě nikdo nevyčníval. nikdo ale vyloženě nebyl kazivým faktorem. Prostřední část je na filmu tím nejlepším. Dialogy rázem chytnou slinu, režie se opře do tempa a postupně se začnou kupit nečekaná odhalení, která mají náběh do komického absurdna. To filmu nějaký limitovaný úsek vydrží, pak se ale vše překlopí do nemožného, opravdu NEMOŽNÉHO zakončení, které předchozí sympatickou snahu naprosto shodí. Zíral jsem, zda je možné takto příšerně zakončit slibně rozběhnutý filmový akt, přičemž jsem si pomyslel něco moc nelichotivého o scenáristovi. Ostřílený Petr Jarchovský to závěrečné rozuzlení rozhodně nevymyslel na přívětivou známku, rovnou neuspěl. Režisérka Zuzana Marianková oproti jeho průměrnosti byla režijně v pohodě, přechody z dramatu do komiky zvládala nerušivě. Film, respektive nestabilní scénář, celkově skvělý a na české poměry nevídaný námět solidně pohřbil. 5/10 (05.09.2022)

Film som si pustila len kvoli Hofmannovi (v poslednej dobe má u mňa snáď vačšie sympatie ako Nicolas) netušiac, že sa jedná o dalšiu verziu zaujímavej konverzačky, ktorú som v talianskej verzii videla už kedysi dávno. Detaily z původnej verzie som si už moc nepamatovala, takže som znovu bola prekvapená z niektorých situácií. Samozrejme, mohlo to byť aj lepšie, ale aj tak som bola rada, že som si na Silvestra pustila takúto tématickú vecičku so svojimi obľúbenými hercami. (02.01.2023)