Známí neznámí

Z toho původního nápadu Perfetti sconosciuti vznikla nečekaná série jazykových verzí a zároveň kulturních adaptací. Zatím můžu srovnávat jen německou a česko-slovenskou verzi a ta naše záležitost Známí neznámí je taková klasická Čechárna, směska populárních herců, zbytečné tlačení na pilu tím, že se to celé odehrává na Silvestra, a bohužel celek je především velmi ustrašené řešení všech patových situací a dává nám velmi negativní zprávu o tom, co bychom měli a neměli řešit. Případně jak nám bude lépe, když vše necháme zametené pod kobercem. Ač se pohybujeme v žánru komedie, sousední německá verze Das perfekte Geheimnis je po všech stránkách mnohem zralejší film, je lépe zahraný a navíc předává zprávu o mnohem dospělejší společnosti, která dokáže pojmenovat realitu, poučit se z ní a vyjít do dalších dnů s čistým štítem. Máme se ještě hodně co učit. (17.04.2022)

Tvůrci Naprostých cizinců jistě před šesti lety nepočítali s tím, že se námět jejich filmu v následujících letech přetaví do tolika národních kinematografií. Po italské předloze a německém remaku jsem zašel do kina na česko-slovenskou verzi, která má hodně nevděčný úděl v tom, že se jedná už o x-tou obdobu jednoho a toho samého námětu. Známí neznámí se více drží předlohy než německá verze, přesto ono nepříjemné mrazení v závěru italského snímku zůstane již pravděpodobně nepokořeno. Konverzační a prostorově komornější filmy stojí z velké části na hereckých výkonech a ve Známých neznámých se zúčastněným podařilo jakž takž dobře zvládnout své party - zejména bych vypíchnul dvojici Hofmann-Polnišová. Na jednu stranu je pravda, že x-tá (a v mnohém doslovná) variace na jeden námět je zbytečná, přesto ale na druhou stranu nelituji návštěvy kina. Slabší čtyři hvězdičky! P.S. Ve filmu jsem postrádal krátkou, ale o to více silnou scénu se seniory na balkónu. (06.04.2022)

„Všetci sme strašne krehkí. Nie je dobré sa s tým zahrávať.“ Koniec mi až tak nesadol a osobne mám s týmto scenárom ten problém, že si ako človek tak nejak ľudsky (ehm) myslím, že ak by aj s niečím takýmto partia ľudí súhlasila, pomerne čoskoro by to odpískala a nechala by to tak. Bolo to proste príliš veľké sadomaso. V niečom takom by nikto normálny dobrovoľne nepokračoval. Na strane druhej, čo ja viem. V živote sa dejú aj väčšie bláznovstvá. A zas je pravda, že keď už sa guľa zo svahu raz začne valiť, je ťažké ju zastaviť. Nejeden raz sa aj v reálnom živote skutočne zmení na smrtiacu lavínu, ktorá zvalcuje každého, kto jej stojí v ceste. Čiže aj relatívne mínusy sú vlastne dosť zo života. Takže vlastne nie sú mínusmi, hmmm. Vidím, že sa tu opäť vyrojilo plno patriotov, ktorí samozrejme odsúdia film so slovenskými hercami len preto, lebo podľa nich posledný dobrý slovenský herec bol Ladislav Chudík a nových hercov síce pri práci nikdy nevideli (max. v nejakej reklame, lebo veď patrioti do divadla nechodia), ale „vedia“, že stoja za hovno. Rovnako tak, ako chrúst nad životom, i oni premýšľajú nad tým, kde slovenská producentka Wanda Hrycová vzala morálne (a iné) právo urobiť remake. Nuž, experti, vedzte, že za posledné roky na celom svete vznikli stovky remakov, nie je to fakt nič nové po slnkom, len ste opäť preukázali svoju malosť. Ale odbáčam a to si tento film nezaslúži. Vynikajúce dialógy, skvelé hlášky. Vizuálne... jasné, odohráva sa to v jednom byte. Ale aj interiér sa dá natočiť hnusne alebo dobre a tu je natočený luxusne (nevraviac o nádherných úvodných exteriérových záberoch, hneď by som do vianočnej Prahy utekal). Postupne sa to tak zapletie, prepletie, dopletie a prekombinuje, že možno i vy trochu stratíte prehľad. Možno ho jemne stratili aj samotní tvorcovia, vinou čoho sa im po lúke rozutekalo priveľa králikov a nie každého na konci dokázali úspešne strčiť do klobúka. Ale to sú ozaj len detaily, je to vynikajúci film. Nie vynikajúci na slovenské pomery. Proste vynikajúci film. Bodka. Herci si to neskutočne užívajú, majú medzi sebou fantastickú chémiu a každý, kto tvrdí opak, je závistlivá guma. Áno, niektoré postavy sú trošku do počtu resp. nemajú príležitosť naplno rozvinúť svoj charakter, čo je asi najviac prípad Tomáša Maštalíra, ale zas ten je taký charizmatický, že mu stačí sedieť na stoličke a má vás v hrsti. Geniálny je (opäť raz) Martin Hoffman; to, čo predvádza, podľa mňa už ani nie je klasický herecký výkon, ale niečo úplne iné (avšak neviem to presne pomenovať). (25.12.2023)

Italský originál mě kdysi dostal, tady ten film mě odpověděl na otázku, že když český herci dostanou kvalitní námět, může z toho být docela kvalitní zážitost, škoda, že kvalitní náměty a scénáře si musíme brát se zahraničních originálů. Jinak k tomu tématu, mě by vlastně moc nezjímalo soukromí mých nejbližích, ale to bylo tóčo, kdyby frajeři co si říkaj, poslanci, vláda, senátoři zveřejnovali svoje pracovní - zůdraznuji pracovní telefony, schůzky, ty se totiž bráněj nejvíc a přitom každej z nich mele o blahu lidí, demokracii atd, ale už Havel nastavil standarty, když se někde v přítmný o samotě sešel s komoušem Čalfou a prý to nepatří na veřejnost, takže takové myšlenky jsme měl já během tohoto filmu. Kolik špíny od roku 1989 (před to je jinej level) od všech těch sviní co nám tu kdy vládli vyplavalo, to by jsem asi všichni utopili v záplavě sraček. Proti tomu téma kdo s kým píchá a tají to je úplný hovno. (25.12.2022)

Nejsa ovlivněn originálem či některou ze zahraničních verzí jsem se bavil velmi. Za mě to táhne Martin Hofmann, kterej je opět vynikajicí. Postupně odpouštím Táně Pauhofové Lídu Baarovou, protože od tý doby vyrostla a tady jí to navíc moc sluší. Plus brilantní pointa. Cestou z kina jsem se díval do historie svých zpráv a hovorů, jestli bych tuhle hru s telefonama mohl hrát. Nemohl. (14.04.2022)