Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh krátkého života Jana Zajíce – „pochodně č. 2“... Film Jan režiséra Iva Trajkova nás zavede do doby po ruské okupaci 1968. Kriminalisté pátrají po pachateli hanlivého protiruského nápisu na kasárnách. Je podezření, že nápis je dílem některého ze studentů gymnázia. Třídní učitel varuje Jana (J. Wehrenberg), tuší, že za tím stojí on s kamarády Pavlem (E. Čekan) a Mirkem (R. Špaček). Jan však neřekne celou pravdu ani své dívce Janě (L. Rybová), dceři vysokého funkcionáře. Je znechucen opatrnictvím, ustrašeností a pokrytectvím vedení školy i spoluobčanů ve městě. Na veřejné schůzi se odvážně zeptá Janina otce (S. Šárský) na pobyt vojsk, což mu Jana později vyčte. Následně je Jan zasažen zprávou o smrti Jana Palacha a rozhodne se připojit v Praze k protestní studentské hladovce. Ta je však k jeho zklamání předčasně ukončena. Pohádá se s kamarády, kteří se začínají bát postihu, a navíc se na nátlak Janina otce rozchází se svou dívkou. Chování spoluobčanů Jana natolik zklame, že se rozhodne k radikálnímu činu. Zanechá dopisy na rozloučenou a odjede s Mirkem do Prahy, kde svůj plán uskuteční. (Česká televize)

(více)

Recenze (18)

Lish84 

všechny recenze uživatele

Tvůrci se bohužel až příliš soustředili na netradiční formu vyprávění, než na příběh samotný. Hodně se tu stříhá a místy je nasazena rychlá střihová sekvence záběrů, které pocházejí ze scén, jež se ve filmu objeví až později. Působí to sice zajímavě a diváka to v orientaci v ději nezmate, smysl toho ale moc nechápu. Snad to nemělo působit jako jasnovidecká vidění hlavního hrdiny… Scéna samotného upálení Jana Zajíce nám ukázána není. Ne, že bych ji vyžadoval, ale zpracovat ji formou symboliky v podobě hořícího stromu mi přišlo příliš "umělecké". Snad by bylo lepší v rozhodující chvíli pouze otočit kameru stranou… Jako příklad filmu, kdy se podařilo netradiční formu vyprávění využít k prohloubení divákových emocí, bych rozhodně označil PF 77 od Jaroslava Brabce, které se též snažilo co nejautentičtěji vystihnout chování lidí v době komunistické nadvlády. Právě z PF 77 jsem tu dobu pochopil mnohem lépe, u Jana jsem se v podstatě jen nudil – navzdory vážnosti tématu. ()

SeanLSD 

všechny recenze uživatele

Ojedinelý aj odvážny pokus nielen popísať jeho život, ale hlavne vžiť sa do vnútra chlapca, ktorý sa napokon upálil, s obludne naliehavou hudbou a otravnými bleskovými prestrihmi halabala flashbacky aj flashforwardy. Napriek ním a až útočne artistnej kresťansky orientovanej „duchovnej“ forme, ťažiacej zo slobody tesne po revolúcií, sa tá hodinka vyplatí a v druhej polovici sa dostavia aj skutočné emócie. JAN si nerobí hlavu z nejakých historických detailov a výslovne na to upozorňuje, čím sa stáva zaujímavým protikladom HOŔÍCÍMU KŘI, ktorému sa síce nemôže rovnať prepracovanosťou a realizačnou stránkou, ale proti jeho otrockej popisnosti sa pri zachovaní všetkého potrebného obsahu ( na začiatku 90. rokov ešte nebolo potrebné vysvetľovať povahu normalizačnej neslobody ) na menej než štvrtinovej ploche ešte aj pokúsi o nejakú autorskú víziu a osobitý prístup. ()

Reklama

prezdivaka 

všechny recenze uživatele

Souhlasím s názorem, že hudba se opravdu nepovedla a netrefila dobu. Také se domnívám, že se moc tlačilo na pilu a na mě je film moc plakátový a patetický. Film se snažil neustále něčím ozvláštňovat, ať už to byly flashbacky, střídání barvy s černobílou,, hudebními akcenty, autentickým zvukem, který překrýval dialogy. Zkrátka já bych chtěl více civilnosti a snad i reality. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Hned v úvodu musím zmínit fakt, že neobdivuji a neuznávám činy Jana Palacha ani Zajíce, protože není zač je obdivovat. Republiku od komunismu nezachránily ani jejich činy, národ to k ničemu nevybudilo a vše zůstalo při starém. Jejich sebevraždy byly zbytečné a nesmyslné. Už fakt, že se tento film stal jedním z nejúspěšnějších filmů v televizní podobě o něčem svědčí. Dle mého je to pouze z důvodu, o čem snímek je. Kvalitou bohužel zaostává za mnohem lepšími televizními filmy a je škoda, že ČT dokáže takové filmy zpropagovat jen díky tématu socialismu, přitom v naší historii je jich hodně mnohem kvalitnějších. Filmu vévodí především příšerná hudba, která se dle mého k danému tématu vůbec nehodí. Průměrný je i scénář. Ocenit z hereckých výkonů lze jen Jakub Wehrenbera a Lindu Rybovou. Temné prostředí působí, jako by snímek byl spíše o templářích než o době roku 1968. Osobně si myslím, že jde o silný podprůměr, ač myšlenky Jana Zajíce a jeho důvody a pohnutky zachyceny byly. Jsem si jist, že obdivovatele dvou pseudohrdinů budou nadšeni. Umělecká kvalita, bez ohledu na to, o čem snímek pojednává, ovšem pokulhává. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Lyrickoepický portrét Jana Zajíce, podaný intuitivním vyprávěním, vedeným v retrospektivně vybavovaných (a nervně stříhaných a kombinovaných) prostřizích. Enfant terrible českého porevolučního filmu Ivo Trajkov se spolehl na sugesci jemné a oslovující tváře hlavního protagonisty a jeho bedra doslova zatížil křížem imitovaných dobových reálií a obklopil jej nedýchatelným ovzduším zoufalých hereckých pokusů ostatních účinkujících. Celý film vyvolává dojem, že v únoru 1969 jakýsi přecitlivělý a plachý student, jakýsi mimochodec a snílek, podlehl skličující atmosféře okupované vlasti a napodobil čin Jana Palacha. Myslím, že jde přinejmenším o zjednodušení, ne-li o zkreslení. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Film se stal jedním z neúspěšnějších televizních filmů v novodobé historii Československé resp. České televize. Práva k jeho vysílání zakoupila řada tv. společností z celého světa, od USA, přes Švýcarsko, Rusko, Izrael, Japonsko. (Zdroj: Vladislav Kučík)
  • Natáčanie filmu prebiehalo v meste Šumperk. (dyfur)

Reklama

Reklama