Reportáž psaná na oprátce

Těžko hodnotit toto politické - politicky pojaté - komunisticky vylhané - drama "dle skutečných událostí". Tři hvězdičky za filmařinu(?), do odpadu za podstatu(?), kam s ním(?)... Na smetiště dějin. Vyřešeno, bez hodnocení - řemeslně vydařený odpad. Typicky >bolševždycky< umělecky prodejné, typicky české... (28.12.2005)

Knížka je samozřejmě debilní a film neméně, nicméně hráli v tom dobří herci (komisař Böhm je zcela vážně jedna z Hrušínského životních rolí) a opravdu to nebylo zpracované tak příšerně. Pochopitelně některé záběry jsou na dnešní dobu směšné (rozcvička), celek (i s úryvky z knihy) není špatný. Jedno z nejméně špatných děl svého žánru. (18.05.2009)

Každá doba si vyžaduje hrdinov. Otázkou je, či tí hrdinovi sú spoločnosťou a časom akceptovaní, alebo len ideologickou sračkou. Nechcem popierať trápenie Jula Fučíka v rukách fašistov, mimochodom najsilnejšími scénami sú bezbrehé pohľady odsúdencov na stenu pred výsluchom. Opakom, dokonca filmársky ideologickým paskvilom vyznieva scéna rozcvičky, čo tvorcovia mysleli ako emotívny vrchol diela, čo sa bohužiaľ minulo účinku. Fučík nebol žiadny hrdina, dnes to všetci vieme, v každom prípade mu netreba zazlievať, že zlyhával. Doba nebola jednoduchá a nikto mu nemôže vyčítať jeho chovanie. Balíkov film je veľmi profesionálne natočený snímok a preto mu dávam dobré hodnotenie, ale v konečnom dôsledku je to propagandistickým komunistickým filmom. (16.12.2012)

Váhám, jak ohodnotit toto dílo. Měl jsem možnost, přečíst si za socialismu toliko opětovanou a propagovanou knižní předlohu, která tehdy byla součástí povinné četby a mimo jiné získala mezinárodní cenu míru. Ale četl jsem ji až letos, a to zcela dobrovolně. Kniha na mne zapůsobila velmi silně natolik, že se mi ani nechtělo ji odložit a stále mi znějí v uších závěrečná slova knihy: "I má hra se chýlí ke konci. Ten už jsem nenapsal. Ten už neznám. Tohle už není hra. To je život. A v životě není diváků. Opona se zvedá. Lidé, měl jsem vás rád, bděte. " Ano, jak napsal Julius Fučík. V životě není diváků. Ale když tu ta možnost, tak proč se na něčí život nekouknout, když už je zfilmovaný. Další otázkou však je celkový výsledek. Výsledek je ten, že kdybych knihu nečetl, tak z poloviny filmu nic nemám, protože bych nevěděl, o co tam jde. Tento fakt však pominu. Film jako celek je průměrné (a proč to neříct otevřeně propagandistické a komunistické) dílo, které jistou uměleckou hodnotu a výpověď obsahuje a je výjimečné pouze tím, že se příliš dlouho sušilo v archivu a v televizi na něj takřka vůbec nenarazíte. Proto se film stává vzácným. Ale to je tak vše. Mimochodem, toto je jeden z mála filmů, kde můžete vidět Rudolfa Hrušínského jako gestapáckého komisaře a tím pádem záporáka. Filmu (tady bych měl říci spíše Julovi Fučíkovi) ode mne náleží dvě hvězdičky za vcelku zajímavý děj a jedna hvězdička pak za herecké výkony. A vychází mi z toho krásný průměr. (30.04.2007)

Z literatury a čítanek známá pasáž o Prvním máji 1943 je skutečně poněkud schématická a dnešní mládeži se může zdát i úsměvná. Pro naši generaci však Julius Fučík zůstává největším národním hrdinou 20. století a symbolem boje proti fašismu i nadějí na lepší poválečnou budoucnost. Nový režim musel jeho tvář pochopitelně upravit, musel si najít novou národní hrdinku, možná, že se ne všechno odehrálo přesně tak, jak tvůrci filmu zaznamenali, ale to nevadí. To hlavní, odpor našeho lidu proti fašismu, jehož velkou tíhu nesli komunisté, přetrvává. Co dnes víme, pane distributore? Výborný výkon předvedli ani ne tak Ilja Racek, jako spíše Zdeněk Štěpánek a Rudolf Hrušínský. (08.06.2017)