Oranžský voják

Válka pojatá jako divoké mladistvé dobrodružství, která demytizuje pomalu každý aspekt okupace. Německou invazi zde znázorňuje scéna, kdy nepřátelští výsadkáři platí holandskému mlékaři za vypité mléko, případně vyplašení nizozemští vojáci vyrušují bezstarostnou mileneckou dvojici šoustající za stodolou na seně. Odbojové výkony protagonistů také nelze přičíst tolik jejich odvaze jako spíš mladistvé nerozvážnosti, což dostatečně uvádí scéna, ve které s dvojice hlavních hrdinů ve fracích snaží přihlásit do armády, zatímco za ní běhají hořící vojáci jako důsledek německého bombardování. A když po válce rozzuřený lid ostříhá snoubence kolaboranta na ulici vlasy, ta k tomu přistupuje tak nějak, že jí to vlastně docela sluší a přinejhorším doroste. Nic z toho by samozřejmě natolik nefungovalo, pokud by na filmu byla cítit ta nelítostná stopáž, nicméně každá scéna v Oranžském vojákovi je tak strašně bohatá, víceplánová, dynamická a vypointovaná, že to uteče jak blázen. Jak o tom píšu, stále si vybavuji další a další perfektní části, ať už sekvence "kurvy se na zemi přetahují o Železný kříž" nebo třeba závěrečné vánoční bombardování Německa ("Tři, dva, jedna, bomba vypuštěna. Dneska v Norimberku si narozdíl ode mě pivo nedaj. Zpátky na večírek."). Výsledný pohled na celý koncept okupace Holandska je krásně chaotický, morálně ambivalentní a i přes všechny ty fatality, mučení a popravy, vlastně tak nějak rozjásaně dobrodružný. To vychází nejspíše z nevole zobrazit konflikt jednostranně a nakolik přikládá pozornost nizozemské apatii a oportunistickým tendencím ke kolaboraci. U nás něco takového nebudeme nikdy schopní natočit. (30.03.2021)

Ačkoliv to ve valné většině případů nedělám, dovolím si malou výjimku a alespoň krátce se vyjádřím k jednomu vezdejšímu komentáři, který Oranžského vojáka přirovnává k Tmavomodrému světu. Ano, ty dva filmy mají několik styčných bodů (stejně jako kupříkladu Maxipes Fík a Terminátor) - odehrávají se za druhé světové války a na obloze je k vidění několik válečných letadel. Ale zde podobnosti pohříchu končí. Zcela na místě by naopak bylo případné srovnání s o třicet (!) let novější Zwartboek. Oba snímky se zabývají fenoménem dvou tolik odlišných tváří okupovaného Nizozemí - odbojem a kolaborací. Přestože středobodem příběhu jsou v Oranžském vojákovi válečné osudy šestice přátel - bývalých univerzitních studentů, neodpustí si Verhoeven řádné "šlápnutí" do holandského vosího hnízda a rozhodně nejde jen o "nucenou" kolaboraci jednoho z hlavních hrdinů. Záběry na pochodující dobrovolníky v řadách německé armády a přihlížející hajlující davy, činnost kolaborantských represivních složek, jsou dostatečně výmluvné a dokazují, že tvůrci to s vyrovnáním se s válečnou minulostí tohoto druhu mysleli velmi vážně. Filmů jako je Soldaat van Oranje a Zwartboek by bylo potřeba v mnoha zemích Německem okupované Evropy. (15.12.2007)

V tomto filme nie je Verhoeven nijakým spôsobom šokujúci. To pre tých, čo čakajú odbojárky s troma kozami. Oranžský vojak je natočený (v dobrom zmysle slova) konvenčným štýlom filmov z 2. svetovej vojny, ako v Európe, tak v Hollywoode. Každá európska kinematografia by sa mala s týmito krutými dejinami vysporiadať aspoň jedným poriadnym filmom. Verhoevenovi sa to podarilo hneď 2x. VIDENÉ ZNOVA 8/19: Konečne som sa dostal k pôvodnej, 152 minútovej verzii. Názor som však nezmenil, ide stále o jeden z najkonvenčnejších filmov režisérovej kariéry, avšak perfektne premyslenom a taktiež s otáznikom vo vzduchu, kto je ten zradca. Ten čas ubehol skutočne veľmi rýchlo. Hauer a Krabbé vynikajúci. (23.05.2012)

Již úvodní titulky v koláži s Nizozemskou vlajkou napovídají, že Verhoevenových typických znaků, ani podobné nadsázky se zde nedočkáme. Oranžský voják je seriózní vlastenecké dílo, jenž nejlépe charakterizuje přívlastek "realismus". Žádné patetické osudy přehnaně charismatických hrdinů, ani žádné epické bitvy, film je o nepřímém boji ve válce - odboj, sabotáž, intriky, podrazy a omezený všední život okupovaných Holanďanů. Předkládání faktů však není adekvátně vykoupeno atmosférou, napětím, ani třeba zmíněnými emocemi (postavy zůstávají diváku cizí)... Historicky hodnotné dílo, které je však pro moderní diváky poměrně nezajímavé a hlavně kompletně překonané výbornou Černou Knihou. 6/10 (05.09.2012)

Z môjho pohľadu, je to dobrý vojnový film, holandského provokatéra Paula Verhoevena, ale na strane druhej, pozorujem veľmi častý jav, v neprehľadnom strihu a nesúvisiacich scénach, kde práve toto mi vadí ! V okupovaných krajinách, ako napríklad vo Francúzsku, či aj v dejovom Holandsku, pôsobili KOLABORANTI, a tiež patričný ODBOJ, a tak sledujem tieto dve zložky, pričom mi akosi chýbala väčšia aktivita odboju, v ktorom hlavná postava Erik Lanshof, stvárnená holandskou superhviezdou Rutgerom Hauerom, neustále pendluje medzi Anglickom, kam utiekla kráľovná a domácim prostredím. Atmosféra má vysokú úroveň, ale stále platí vyššie uvedené pravidlo, prečo som filmu nadelil priemerných 60 % ! Strašne roztržitý snímok ! (04.06.2017)