Squandered Sunday
Režie:
Drahomíra VihanováHudba:
Jiří ŠustHrají:
Ivan Palúch, Míla Myslíková, Otakar Žebrák, Petr Skarke, Irena Boleslavská, Vladislav Dražďák, Jan Vostrčil, Alexandra Haškovcová, Marcela Nohýnková (více)Obsahy(1)
Jeden zmarněný den, jeden zmarněný život... Nadporučík Arnošt tráví veškerý svůj čas v pevnostním městě Josefov. Do rodné vesnice se vrátí jen na krátko, kvůli matčině pohřbu. Jednoho krásného nedělního dne se jako obvykle probudí na špinavé ubytovně bez peněz, jen s kocovinou a s nejasnými vzpomínkami na včerejší pitku. A také na svou příležitostnou milenku, hospodskou číšnici Marii. Ta by si ráda vzala Arnošta za muže, i když on je k ní většinou hrubý a nespravedlivý. Arnošt během dne vykoná krátkou inspekci vojenského skladu, kde načapá dvě dívky, které se v hlídaném objektu opalují. Při sepisování úplně zbytečného protokolu si na dívkách nečekaně vyleje vlastní frustrace a zlost. Večer pije na účet nešťastné Marie, se kterou se znova surově pohádá. V pokoji na ubytovně ho čeká kytička řeřich od holčičky, na kterou byl hodný, ale také služební pistole… Celovečerní hraný debut režisérky Drahomíry Vihanové je nezúčastněným „záznamem“ jednoho dne ze života průměrného muže na konci šedesátých let minulého století, obrazem jeho fyzického i morálního úpadku, který je způsoben především bezvýchodnou společenskou situací, v níž se nachází. Snímek vznikl podle novely Jiřího Křenka, která byla odměněna v armádní literární soutěži. Filmová verze se však pro svůj dekadentní a pesimistický pohled na svět a na socialistickou armádu dostala do kin až dvacet let po svém vzniku. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (65)
Nezapomeň. Vše, co jsi slyšel a viděl - mlč! Zde ovšem nelze mlčet, je potřeba řvát a rvát se o své místo. O místo člověka, který je vlastně jen součást vybavení svobodárny. Chlast, štětky a lidově demokratická armáda. Ztracen v každodenním životě nehledá nic. Naopak se nechává nalézt a pohrdavě pokračuje ve své mizerii. Drahomíra Vyhnanová touto Zabitou nedělí zabíjí i své další filmové možnosti, neb takovýto obraz důstojníka neměl ve své době šanci na přežití. I ke své specialitě, které jsou dokumenty, se dostala až za několik let. Oficiální text je výjimečně kvalitní a výborně snímek popisuje. Silně novovlný debut se skvělou kamerou a rozložením děje. Film, který nesměl nikdo zpatřit máme možnost nyní vstřebat a opravdu se jen divit, kde vzala paní režisérka tak perfektní inspiraci. ()
,,Co jsem to vlastně včera chlastal?! Pane bože, je to vůbec možný? Uvalit dvě kila!" Totální satira na společenskou situaci v roce 1969. Režisérka Drahomíra Vihanová stihla natočit černě a pesimisticky vykřeslený pohled na konec pohnuté doby, bohužel diváci mohli tento snímek zhlédnout až 21 let poté. Film vidím teprve v roce 2017 a svou jedinečnou atmosférou rozhodně nestárne. Mírně psychologický příběh s poněkud náhle smutným koncem, prokládaný mnoha zajímavými scénami s klasickým i absurdním humorem, satirou a vyloženou provokací. Máme tady excelentní zpracování nudy, včetně extra záběrů na dopis o ponožcích v hrnci, krájení chleba žiletkou nebo střílení myší v pivnici. Mě to celé hodně bavilo, zasmál jsem se třeba na dialozích Arnošta s malou holčičkou o prezidentovi-bláznovi, který musí vědět anglicky nebo o řeřichách. Hlavní postava Arnošta byla zajímavo stvárněna v té době málo známým Ivanem Palúchem, v namluvení postsynchronů pak své hlasové umění, včetně odvazové lidové písničky Ej, čo koho do toho... předvedl Bořivoj Navrátil. Speciální lahůdkou filmu je kauza nahých dívek opalujících se ve vojenském prostoru a následním sepisováním "protokolu". ,,Von nemá péro a sepisuje tady s náma nějaký idiotský protokoly!" :-) :-) :-)) 95% Komentáře: argenson, Fifer, IvonaK. ()
Pohřeb. Smrt matky. Do obvyklého kolotoče žen, chlastu, vojenské rutiny a neschopnosti nastavit si alespoň nějaké kotvící body, přišla tato událost, která zcela otřásla existenciální jistotu člověka, jehož "jistotou" byla vždy jen nejistota Pokud dříve nebyl schopen navázat žádný záchranný vztah, pak nyní tato neschopnost dostává morbidní dimenzi. Pro každého člověka, muže především, je život bez matky složitý, je mnohem víc vydán životu a světu napospas, nemá již komu si postěžovat a kam se skrýt. V dnešní době, jak víme, příbývá dětí, které nejsou ochotny opustit matky ani v dospělosti (zde i v Japonsku např.), nedovedou se o sebe postarat fyzicky, ani, a především, duševně. Nejenom v tom, ale i ve vlastním zpracováním; maximální možná redukce, naznačení možností a jejich odmítnutí, patří film Drahomíry Vihanové spíš k nadčasovým událostem (alespoń pro 21. tisíciletí), rozhodně to není film typický pro vojenské prostředí, přestože první zárodky se mohly objevit právě tam. ()
Režisérka filmu tvrdí, že po natočení Zabité neděle jí schvalovací komise oznámila, že film nemůžou pustit do distribuce, protože je velmi depresivní a beznadějný. To je ovšem pravda, ale zavírat ho za to do trezoru dokázali jen tupounští hlavouni, jakými komunisti byli. Zabitá neděle je mistrovsky natočený příběh o vojákovi, který tráví svůj čas mezi zdmi vojenské pevnosti a svoje beznadějné tápání po životě utápí v alkoholu. Film je natočen chvílemi až dokumentárním způsobem a kameramani filmu předvádí svoje umění. Výborné prostředí Josefovské pevnosti a jejího blízkého okolí skvěle dotváří depresivní a znuděnou atmosféru. (Pro příznivce metalové hudby bude jistě zajímavostí, že ve vojenské pevnosti Josefov se už kolikátý rok vždy v srpnu odehrává kultovní festival Brutal assault). Škoda, že se Drahomíra Vihanová k natáčení filmu vrátila až v roce 1994, mohla z ní být svým způsobem druhá Věra Chytilová, její styl byl v nějakých aspektech vcelku podobný. Každopádně Zabitá neděle patří do československé filmové špičky konce šedesátých let 20. století. ()
Tendle film má pořád tu samou sílu jak v době vzniku - formálně nezestárnul vůbec, a obsahově má taky stálou platnost. Pocity nudy, prázdnoty, hnusu a zbytečnosti bude mít člověk vždy, jedno v jaký době. Přesto to natočit takhle na tvrdo v tý době, to chtělo pěknou kuráž a drzost, a zároveň to bylo nutný. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Na počátku normalizace bylo filmu pro jeho neúprosnou analýzu socialistické společnosti znemožněno zařazení do distribuce. Na plátna kin se dostal až po 18 letech, kdy byl uveden na festivalu autorských filmů v San Remu a ohodnocen zvláštní cenou poroty. Do české distribuce byl opožděně uveden až v roce 1990. [Zdroj: Festival nad řekou] (hippyman)
- Režisérka Drahomíra Vihanová chtěla do filmu obsadit zpěvačky - sestry Marthu a Tenu Elefteriadu, které účast ve filmu odmítly. „Scénář obsahoval jednu scénu, o které nám bylo po přečtení jasné, že tohle není nic pro nás. Šlo o polštářovou bitku dvou polonahých dívek nahoře bez, která se měla odehrávat v hotelovém pokoji. A i když režisérka Vihanová argumentovala tím, že pokoj bude osvětlen jen spoře houpající se pouliční lampou, která sem tam hodí do pokoje štych světla, pro nás, cudné Řekyně, to bylo jasné ne,“ vzpomínala na promarněnou příležitost Martha Elefteriadu. [Zdroj: Martha Elefteriadu, Tena Elefteriadu - Martha & Tena dvojhlasně] (Willy Kufalt)
- Děj celého filmu se odehrává v Josefově ve Východních Čechách, který se nachází nedaleko Hradce Králové. Josefov je od r. 1949 součástí Jaroměře. Jedná se o pevnost postavenou mezi lety 1780 a 1786 za panování císaře Josefa II. na rakousko-uherském trůnu, což byl úctyhodný výkon, zvážíme-li velikost a důmyslnost celé stavby s rozsáhlým podzemním systémem. Ve filmu jsou záběry převážně na vnitřní část pevnosti - městskou zástavbu, částečně na hradební valy. Okružní a další ulice, po kterých se nadporučík prochází, jsou ve filmu ještě prašné, bez současného asfaltového povrchu. Kostel na Nebevstoupení Páně se nachází v samém centru pevnosti na náměstí, a to včetně kříže a pamětní desky viděné ve filmu. (8mm)
Reklama