Shades of Fern
The Shadow of the Ferns
VOD (1)
Obsahy(1)
Kamarádi Rudy (M. Probosz) a Vašek (Z. Suszyński) jsou místním hajným (M. Macháček) přistiženi při skolení srnce. Hajného na místě zabijí a v lese zahrabou. Během svého nevyhnutelného útěku před spravedlností se následně dopouštějí dalšího násilí, ale jejich prvotní opojný pocit ze získané svobody vyprchává a hlásí se svědomí a strach… V roce 1930 překvapil Josef Čapek novelou, odlišujícím se od dvou předešlých samostatných próz svou epičností a baladickou sevřeností – "Stínem Kapradiny". Vznikal téměř současně s "Povídkami z jedné a druhé kapsy" Karla Čapka, v nichž lze sledovat zaujatost obou bratrů stejným tématem – kriminálním případem, pátráním po vinících a otázce viny a trestu. Po více jak padesáti letech se pak v roce 1984 dočkala vlastního filmového zpracování. Režisér František Vláčil nezůstal nic dlužen své pověsti básníka filmového obrazu a adaptace tohoto díla, jež do podoby filmového scénáře zpracoval spolu s Vladimírem Körnerem, nese všechny znaky jeho uměleckého rukopisu. Je filmovou poezií, symbiózou hlubokého filozofického a vpravdě humanistického myšlení s vynikající uměleckou formou, jejímž hlavním rysem je poetické vyjádření a výtvarná krása filmového obrazu... Na to, proč se režisér Vláčil obrátil právě k této předloze odpověděl v rozhovoru pro časopis Kino: „Už na střední škole jsem měl z české literatury rád dvě díla – Vančurovu "Marketu Lazarovou" a "Stín kapradiny" Josefa Čapka. Samozřejmě jsem netušil, že budu filmařem a jednou se k těmto dílům vrátím svou profesí. Scénář k filmu jsme napsali spolu s Körnerem před jedenácti lety a jsem rád, že ho mohu točit. Je to vlastně báseň, postavená sice na poměrně plytkém příběhu, který ale dává možnost rozvinout celou řadu myšlenkových proudů, jež ona vnějšková plytkost nijak nesvazuje. Podstata je v té platformě, z jaké pozice je příběh vyprávěn a co se z toho dedukuje. Ti dva chlapci, jednodušší a primitivní, z nichž jeden je citlivější a druhý tvrdý, tvoří jeden element. A proti nim příroda, která je zpočátku přijme, ale pak vyvrhne, když přestanou být jejím organickým pojivem…“ Za kamerou stál Vláčilův stálý spolupracovník František Uldrich a o hudbu s výrazným křídlovkovým motivem se postaral Jiří F. Svoboda, za níž byl oceněn na festivalu v Mariánských lázních. Do hlavních rolí režisér obsadil dva polské herce – Marka Probosze a Zbigniewa Suszyńského, kteří se českým divákům představili již v koprodukčním snímku Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof (1983). (Česká televize)
(více)Recenze (67)
Je vidět, že film za Františka Vláčila dodělával kameraman František Uldrich a pomocný režisér Aleš Dospiva. Vláčil byl tehdy nemocný, chybí zde jeho umělecké cítění a smysl pro detail. Film je chvílemi dost zmatený a Miroslav Macháček objevující se v příběhu jako špatné svědomí dvojice mladíků, kteří nejprve zabili hajného a pak utíkají před spravedlností, působí prostě divně. Proto zásadně chybí rukopis Františka Vláčila, který je pro jeho filmy tak důležitý. A taky hodně chybí hudební souznění Zdeňka Lišky, který byl nenahraditelný a Karel Svoboda ho horko těžko zastupuje. Kdybych nevěděl, že režisérem byl Vláčil, řekl bych, že ho mohl natočit jakýkoliv jiný režisér průměrných snímků. ()
Za ten strhující závěr v brambořišti a za monolog k hvězdné obloze nakonec musím dát i pátou hvězdičku a Stín kapradiny zařadit k Vláčilovým sice méně nápadným, přesto však vynikajícím filmům. Scénář čekal na realizaci od roku 1968 a Vladimír Körner si myslí, že mu to uškodilo, protože se hodně změnilo a poetika té doby byla v mnohém jiná než poetika roku 1984. Dnes se na to ovšem můžeme dívat zase jinak. Z našeho pohledu tehdejší velký rozdíl šestnácti let už tolik neznamená. Příběh, to je vlastně téměř gangsterská historka s filozofickým přesahem (opět lze použít přirovnání k Malickovým filmům a nebude to ani trochu směšné), dobře zahraná, nesmírně krásně natočená a s výbornou Svobodovou hudbou. Ano, pomalé to je, ale to je dobře. ()
Film natočený podle jedinečné baladické prózy Josefa Čapka. Motiv cesty lesem, potažmo symbolicky cesty životem. Dva kamarádi - pytláci - v afektu zastřelí hajného, z cesty se stává útěk. Les je pro ně zpočátku přítelem (úkryt před četníky), dojde k různým setkáním, posléze se les stává vězením, na konci cesty i lesa (=života) čeká smrt. Velmi jednoduchý, přitom geniálně propracovaný děj. Mistrnné filmové dílo Františka Vláčila. ()
Režisér tentokrát nešiel hľadať lúpežníkov do minulých storočí, ani do vojnového obdobia. Chlapci sa sami dobrovoľne vydedia zo spoločnosti, pričom sa do nej občas vracajú, aby buď dočerpali alkohol alebo spôsobili ďalšiu neprávosť. Dostať sa na druhú stranu bolo ľahké a rýchle, ale loďka ich už späť neprevezie. Vo filme je viac psychológie ako deja, koniec je fajn, ale ich bezcieľné a bezvýchodiskové túlanie po lese ma nenadchlo. –––– Píše se o nás v novinách. Celá vesnice otvírá úžasem hubu. – Teď už vlastně nejsme obyčejní lidi. S náma to není jen tak. ()
František Vláčil ve své režijní filmografii snad ani jednou nešlápl vedle. Platí to i o adaptaci stejnojmenného románu Josefa Čapka, který si Vláčil přál mnoho let převést na filmové plátno. S pomocí osvědčených spolupracovníků (scénárista Vladimír Körner, kameraman František Uldrich) vzniklo další vynikající baladické dílo, které musí zákonitě skončit neúprosně. K tomu slouží naprosto ojedinělý casting v podání dvou mladých polských herců, kteří působí neotřele a svěžím způsobem. Interakce mezi nimi je více než úžasná, bez nadsázky se dá hovořit o jejich silném citovém pnutí. Stín kapradiny jako jiné Vláčilovy filmy vyžaduje plné divácké nasazení, o to více se vám zapíše do mysli. V mém případě především právě oněmi pohlednými mladíky. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (4)
- Režiséru Vláčilovi bylo při natáčení filmu špatně, proto jej za něj dodělával kameraman s pomocným režisérem. (raininface)
- Navzdory roku výroby se tento snímek dostal do československých kin teprve v lednu 1986. (charles3)
- Režisér Vláčil se snažil natočit tento film už od začátku 70. let, ale ústřední dramaturg Barrandova Toman každý jeho pokus zamítl. Možnost realizace filmu se naskytla až po odchodu Tomana z Barrandova v roce 1982. (raininface)
Související novinky
Cyklus filmů českého génia stříbrného plátna
Strašnické divadlo se již od svého počátku snaží návštěvníkům nabídnout i jinou než divadelní produkci. Každý měsíc má své místo v programu promítání filmu a koncert. Až do konce této sezony povládne… (více)
Reklama