Sokolovo

Historicky nepřesný, přesto kvalitně natočený válečný film z dílny pana Otakara Vávry. To, že je snímek těžce poplatný době svého vzniku a odpovídá tomu i upravený děj, je snad očekávaná věc, jinak by to soudruzi vůbec nepustili ven. Propaganda se projeví zejména ze začátku a v první polovině filmu, kdy jsou to až do očí bijící komunistické srance. Nicméně pak se vše rozjede do opravdového válečného filmu se vším všudy. Škoda jen, že mě děj místy trochu nudil. Kdyby se celková délka zkrátila o půl hodinky, byla by to úplně jiná liga a snímek by měl patřičný drive. Atmosféra i herecké výkony ujdou, kulisy a lokace taktéž parádní. Nebýt všudypřítomné propagandy a množství nepřesností, bylo by celkové hodnocení daleko lepší. 4/10. (17.03.2020)

Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie. (25.08.2007)

Vávrův válečný velkofilm s hudbou Zdeňka Lišky. Kdyby nebyl tak pokurven komunisty nebo samotným Vávrou, byla by to síla. Úkolem díla je zdiskreditovat londýnskou vládu, vynést na odiv dělnického opilce Gottwalda a totálně zkřivit historická fakta o našem praporu v Rusku. Co asi komouši dělali, když Štěpánek zdrhl do Mnichova, vůbec nevím, zda ten film zakázali, či nikoliv. (29.06.2011)

Ach jaj...Film je dosť poplatný dobe svojho vzniku a propaganda je tu cítiť takmer v každej vete. Nemal som ani tušenia, že tu dostane priestor atentát na Heydricha a likvidácia Lidíc a už vôbec nie, že tak veľký (asi 20 minút). Propaganda sa vkradla i tu, kde jeden z popravených tesne pred výstrelom vykríkne: "Ať žije komunistická strana..." Pochybujem, že by niekto v tej dobe kričal takéto drísty, ale dajme tomu. Problém je, že toho súdruhovania a pchanie sa do zadku súdruhom zo Sovietskeho zväzu je tu až-až. Aj súdruh, pardon, vtedy ešte poslanec Gottwald dostal priestor. Škoda, že tak pozoruhodná udalosť je spackaná takýmto nie veľmi vydareným filmom. Bojové scény - nič moc, to som ani nečakal, ale príbeh okolo týchto udalostí mohol byť pútavejší. Nakoniec snáď podá aspoň pár základných informácií tomu, kto o tej téme chce vedieť niečo viac, no strhujúci príbeh či filmový zážitok tu nehľadajte. Slabé tri. 50%. (01.03.2013)

Šiškote, po Dnech zrady a osmašedesátem jakbysmet, bylo třeba ještě víc propagandisticky zatlačit na pilu a připomenout národu, že Sovětský svaz je nejlepší přítel člověka. Nebo to jsem popletl, to se říká o psech, ale nechme to být.   Komunistický hnojomet tu kosí jednoho třídního nepřítele za druhým a když jsem si ve Dnech zrady myslel, že vcelku Beneše ti kluci rudí šetří, tak tady se na něm vyřádili jen co je pravda. On nám tedy v Londýně s Ingrem a Masarykem upekli vojenskou diktaturu, hmm.  Zaplať Stalin tu  naštěstí těch obrázků z Londýna tolik zase není a víc sledujeme osudy a nezlomné charaktery kluků dělnickejch s Ludvou Svobodou, kteří nám u Sokolova vybojovali ztracenou čest a slávu!  A to je, rudé kecy nekecy, ale zcela bez ironie fakt, možná to bylo lehce jinak, ale ten Svobodův prapor s kapitánem Jarošem (na toho jsme si jako kluci i hráli) tam skutečně statečně bojoval.  Bojové scény jsou pak naprosto parádní a řekl bych, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo u nás na tomto poli natočeno a do dnešních dnů se může směle porovnávat se západními produkcemi.   Tady za ten výraznější rudý hnus ale musím ubrat ještě jednu hvězdu, a to i přes  hodně silnou scénu s vyvražděním Lidic, která se zase Vávrovi povedla nejvíc, podobně jako vsuvky ze života obyčejných lidí ve Dnech zrady. (21.09.2023)