Gallipoli

Zcela určitě je to nejlepší film o 1. světové válce, co jsem kdy viděl (nebo aspoň co si pamatuju). Mel Gibson už coby 25-letý předvádí výborný výkon, byť ještě nedostává až tolik prostoru, jako v jeho pozdějších filmech. Režisér Peter Weir umí točit skvělé filmy, což dokázal před tímto snímkem, ale i po něm. (09.08.2002)

Odpověď na otázku, zda-li je Gallipoli špatný válečný film není až tak jednoznačná. Peter Weir patří k filmařům, kteří brilantně ovládají jak formu, tak i obsah a proto jsem byl u Gallipoli nemile překvapen. Nerozhodnost, ta je hlavním kamenem úrazu celého filmu. Hodinu a půl Weir nerozhodně vypráví na téma „válka je vůl“, staví proti sobě idealistu s realistou a celé to nechává pomalu „vyprávět se“ v – ve velmi okatě levném – prostředí nekonečné australské pouště. V poslední půlhodině se – jako by rozpočet zázrakem nabyl na objemu – vydává do Turecka a snaží se o čistou válečnou akci. Jenomže ta je pohříchu málo válečná a nejde ani tak o to, že by působila laciným dojmem, jako spíš o to, že tohle je látka, která Weirovi nesedí ani za mák a kterou kočíruje dosti nerozhodně a křečovitě. Přesto je zde silná režisérova zainteresovanost v celém tématu. „Ta“ myšlenka, špatnosti a krutosti války je „to“ co chtěl povědět, ale forma podání dosti kolísá a s tím nic nenadělá ani vynikající Mel Gibson v hlavní roli. (01.07.2005)

Filmy Petera Weira mají pro mě zvláštní kouzlo. Na plátně se nemusí celkem nic zásadního dít (třeba jen dva kluci jdou přes poušť nebo si dávají běžecký závod), a přesto jsou mé oči k plátnu přitahovány víc, než kdyby na něm zápasil Bruce Willis s Godzillou. Nevím čím to je, ale dělá to určitě Weir, protože jsem stejný pocit měl u Mrtvých básníků, Pikniku i Truman Show. Co je na Gallipoli velmi příjemné, je humor. Tvůrci se nezalekli v příběhu z 1. světové války i vtipných scén a příběhu to jen prospělo. Kdyby takového nadhledu byli schopni třeba tvůrci českého Tobruku, mohl to být dost slušný film. (03.04.2011)

Příběh dvou vojáků, kdysi soupeřů na běžecké dráze, kteří dobrovolně narukují během I. světové války do australských sborů, se kterými pak odjíždějí bojovat na skalní výběžek Gallipoli. Sem tam maličko zdlouhavé, ale jinak bez výraznějších chyb. Vylíčení australských vojáků jako veselých kop, které si z britských důstojnických autorit moc nedělají, sedlo a Australané jsou tak popisováni v mnohých knihách či filmech z obou válek. Vše to výstižně dokumentoval nácvik útoku, který byl jednou z nejpovedenějších a neúsměvnějších scén. Naopak mrazilo při samotném závěru při pohledu na dopisy a cennosti, které vojáci bajonety připichovali ke stěnám zákopů. Jeden z nejpůsobivějších válečných filmů. 90% (11.06.2008)

Už od od začiatku kariéry Petra Weira platilo, že ten chlap točí iba výborné filmy. Aj keď Gallipolli dokonalosti Truman Show, Dead Poets Society alebo Master and Commander nedosahuje je to skvelé.Iba málo filmov dokázalo lepšie vystihnúť nezmyselnosť vojny ako tento vo svojom finále. A ako bonus samozrejme mladý Mel Gibson (29.03.2015)