Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama, které natočil režisér Jiří Weiss v roce 1959 podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta. Pán v taláru (Miloš Nedbal) předkládá divákům případ studentky práv Lídy Matysové (Marie Tomášová), která se zamilovala do ženatého muže doc. dr. Petra Petruse (Vladimír Ráž). Tento vztah však končí tragicky, dívčinou sebevraždou... Filmová adaptace Kohoutovy divadelní hry byla zpracována se smyslem pro vyváženost efektních formálních prostředků. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Edinburghu v roce 1959. Na scénáři se kromě Pavla Kohouta a Jiřího Weisse podílel i Jiří Brdečka. Cenný je i zachycený přednes Sonáty pro klavír „Appassionata“ L. van Beethovena Františkem Rauchem. (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

A teď soudím, neb mohu, pane Nedbale. Vlastně dosti jednoduchý příběh milostného trojúhelníku, v něm zaklinčované mladičké studentky, by mohl být celkem banální a nudný. Jenže Weiss dokázal to, co dnešní filmaři, kteří umí pracovat jen s instantními scénáři, k nimž přidají pár známých hereckých jmen, povaří na mírném ohni a rychle distribuují, nezvládnou, kdyby se na prťavé nudličky nakrájeli. Weisse jeho práce bavila, dal do ní invenci a spoustu filmařských nápadů. Jo, to byla krásná doba, kdy film byl umění! ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Kdepak, v tomhle jsme kdysi byli naprostá špička. Dost zajímavě promyšlené psychologické drama, které opravdu funguje, všechny postavy v něm působí životně a hlavně přichází v rámci svého roku vzniku i s dost netradičním zpracováním, které bych čekal až o pár let později. Obzvlášť ale musím vyzdvihnout filmařskou stránku, protože ty záběry kamery byly povětšinou skutečně dokonalé, atmosférické a asi už dlouho jsem neviděl film s tak zdařilým citem pro tempo scén. A taky už jsem dlouho neviděl film o milostném trojúhelníku, který by mě dokázal po celou dobu zajímat (ona ho totiž spousta filmařů pojímá stejně mdle), ale za to může především Weissovo originální zpracování. Nedostalo mě to tolik, abych dal plný počet, ale zaujalo mě to rozhodně dost a určitě se na něco dalšího od Weisse podívám. 4* ()

Reklama

Ony 

všechny recenze uživatele

Zajímavě působí spletitý prostor různých chodeb, schodišť a pokojíčků a kamera, která v něm postavy jakoby šmíruje. Zvláštní, ale už podle mě méně šťastná je teatrální stylizace dialogů a hereckého projevu. Hlavní hrdinka i její partneři jsou tak chladní, až to zanudí. Ale konec je zas vyřešen dobře. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Zcela zapomenutý československý klenot vynikajícího režiséra Jiřího Weisse, psychologické drama o trpkém střetu zamilovanosti s realitou je servírováno z mnoha úhlů pohledu, očima všech zúčastněných a průvodcem výborný Miloš Nedbal v roli soudce. Moc pěkně natočeno, styl jedinečný, herci do jednoho výteční, zejména Marie Tomášová a Vladimír Ráž, bezvýhradná spokojenost. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Ako, jo, ten mylostny lichobeznik, kuzel, obdlznik ... to je jedno ... mal cosi do seba, a pribeh hovoril navyse pan v talare. len skoda ze miestami hlavne v strede to ma slabucke tempo a hodne nudy - este v 50. rokoch v CSR sa to dalo, ale ako pise fragre - dnes nikto do takychto podrobnosti proste nejde ....... zatuchlinu v case tu cititi na kilometre daleko : 50 % ()

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Do úvodních titulků zní úvod z Beethovenovy sonáty č. 23 „Apassionata“. Na konci filmu, kde citace z této skladby zazní znovu, však z rádia hlásí, že dozněla Beethovenova sonáta „f moll“, což je úplně jiné dílo. (HonzaBez)
  • Scéna u mostu s M. Vášovou a V. Rážem byla točena v ateliérech. (M.B)

Reklama

Reklama