Velryba

Indickí džinisti sa zvyknú vyhladovať na smrť, tento skrachovanec sa pre zmenu typicky americkým spôsobom rozhodol na druhý svet prežrať (trochu ma mätie len tá diétna kola). Ľudia nie sú úžasní, nie, väčšina z nich sú úplní hlupáci, to sa týka hlavne konzumného západného sveta. Charlie je však ešte väčší blbec ako všetci ostatní dokopy. Utápa sa v dolorizme, stále dookola sa nadchýna tou toľko preceňovanou americkou literatúrou (ospravedlňujem sa Steinbeckovi, Saroyanovi a Poeovi, na ktorých jediných sa to nevzťahuje) a honí si na chlapskom porne. Dcérenka je na facku, žena tiež, jediný sympaťák je podomový kazateľ. A napriek tomu, že Idaho je najbelošskejší štát USA, aj tu sa musela objaviť aziatka. No neviem, neviem, Aronofsky bol už aj v lepšej forme. Záverečná scéna katarzie je bohužiaľ vyložene na smiech. (04.03.2023)

Co se týče sentimentu a plačtivosti, tak to tu Darren Aronofsky žene až do absurdních otáček, a ačkoliv nemám pocit, že by to někdy sklouzávalo až do sfér citového vydírání, umím si představit, že celá řada diváků s tímhle bude mít velký problém. Já se přes to dokázal přenést, a to hlavně díky takřka hypnotickému výkonu hlavního představitele. Jo, pokud na tomto filmu něco je nutné opravdu vyzdvihnout a pamatovat si ho pro to, je to hlavně Brendan Fraser. Ten to zkrátka táhne na svých faldech, seč mu srdce a cévy stačí, a celý film stojí na jeho hereckém výkonu. Potěšilo mě taky, že Aronofsky zde sáhl po trochu civilnější, komornější a přímočařejší látce a nebyl tentokrát tak přehnaně pretenciózní, jak má ve zvyku. S tou slzodojností mohl přeci jen trochu ubrat, přesto za mě to rozhodně je na morbidně tlustý palec nahoru. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)

14 rokov po Wrestlerovi Darren Aronofsky vracia na výslnie ďalšieho herca. Po sérii divných filmov a prepadákov (prípadne divných prepadákov) zvolil najľahšie možné riešenie a urobil v podstate remake, akurát Rourkea vymenil za Frasera. Dokonca aj problémový vzťah s dcérou zostal. Našťastie si to Sadie Sink užila, takže opakovanie až tak nevadí. Kebyže viem, aký doják to na konci bude, tak to možno ani nepozerám. Jasné, Brendan Fraser je skvelý, ale je to presne ten prípad, kedy je slávny herec zamaskovaný tak brutálne, až priemerný divák má tendenciu vidieť v tom niečo viac, než v tom je. Ono si treba uvedomiť jednu vec. Vždy som mal Brendana rád, jeho Múmia bola v r. 1999 pecka, mal som vtedy 18, v tom veku iný druh filmu ani nepozeráte a tým pádom sa vám nielen film, ale i všetci herci z neho zapáčia a máte ich nostalgicky radi aj po štyridsiatke (vašej). Ale objektívne treba skonštatovať, že on nikdy nebol podmanivo uhrančivý, výnimočný, excelujúci herec. Samozrejme, niekedy bol fest dobrý (to asi netreba hovoriť nikomu, kto ho videl v Bohoch a monštrách s Ianom McKellenom), ale nie je ten druh herca á la Daniel Day-Lewis, to je proste fakt a kto tvrdí opak, zjavne nemá filmografiu tohto inak sympatického herca dostatočne napozeranú. Scenár je OK, žiadny zázrak, ale ku koncu do seba veci začnú viac zapadať a dostavia sa spomínané emocionálne scény. Oceňujem atmosféru (jeden byt, za oknami ustavičný dážď a k tomu hororová hudba, proste veľmi z toho cítiť, že predlohou sa stala divadelná hra). (11.06.2023)

Víra, selhání, otázky viny či sexuality, přijetí sebe samého… Hollywood prostě comebacky miluje. Zatažené rolety, propocený gauč, pizza za dveřmi, černé okénko při on-line kurzech. Svou jedinou kamarádku (a zároveň zdravotní sestru) neposlechne. Vymlouvá se na zdravotní pojištění. Oba si ovšem uvědomují, že další kyblík kuřecích křidélek v kombinaci s obří nadváhou na hranici tří set kil může být Charlieho poslední. V sebedestruktivní životní etapě chce vysokoškolský lektor jediné: napravit jedno ze svých klíčových selhání. Už dávno totiž z Charlieho života vypadla (nyní) dospívající dcera Ellie plná nenávisti. Nasupená puberťačka je v jeho očích (jen) poraněné mládě, které potřebuje zachránit a ukázat své lidské kvality. A nebude jediná. V jeho samotářském tmavém kutlochu se vystřídá víc takových duší. Nicméně právě dialogy s dcerou jsou afektované a místy neautentické. Přepálené emoce, které se z nich měly vytěžit, na mě nepůsobily. A asi mi to celé vadilo víc než tlačení na city, za mě byla totiž hranice patosu pořád docela snesitelná. Darren Aronofsky znovu pracuje s tématy sebedestrukce či odcizení (a opět nechybí motiv náboženství) a následně i s jistou formou vykoupení. Samozřejmě se mluví a mluvit bude zejména o Brendanu Fraserovi, který splynul s rolí a s vrstvou tuku (maskéři velký palec nahoru) natolik, že o autentičnosti postavy nikdo pochybovat nebude. Ty jeho oči, to jeho zdůrazňování kladů, ty jeho grimasy při bolestech na hrudi… naopak oscarovou nominaci pro Hong Chau úplně nechápu. Aronofského kousky Requiem za sen, Wrestler či Černá labuť byly víc vtahující, komplexnější a dospělejší. Přesto mi tohle vypocené drama sedlo. (13.03.2023)

Mňa spotené vorvane ani teplé obžery nezvyknú dojať a nebolo tomu tak ani teraz. Každopádne Brendan si ide po oscara, takéto úlohy sú na to stvorené. Asi málokto vie, že postava Charlieho je mierne autobiografický od scenáristu Huntera, ktorý je gayom a rovnako tak sa prežieral. Takže nie je to celé Aronofského výmysel. Fraser si celkovo zaslúži za herecký výkon uznanie, postava, ktorú hrá, už ťažko. Nejaké vzťahové emócie sa ale podarilo veľmi dobre znázorniť, hoci sa jemne prechádza aj do teatrálnosti, čo môže byť spôsobené divadelnou predlohou. (23.02.2023)