Pluj tiše, pluj hluboko

Mam rad ponorkove filmy a z tohto som skôr sklamany. Jak technickou strankou, kedze interierove sceny boli evidentne natacane v studiu a herci sa pri bojovych scenach kyvali do stran jak v pôvodnom Star Treku, co pôsobilo dost smiesne. Ale uplne najviac mi tu chybal zvuk praskajucej ocele pod tlakom vody, ktory dodava tymto filmom neskutocnu atmosferu. Po taktickej stranke to tiez nie je ziadna slava a nejaky komplikovanejsi a napinavy suboj sa koná az na uplnom konci s nepriatelskou ponorkou. Utoky na torpedoborec su dost jednoduche az primitivne. Takze film na solidny standard taha ustredne herecke duo. A aj v tomto ohlade dominuje hlavne Burt Lancaster. Clark Gable uz bol stary, roztraseny a uz mu evidentne vela casu neostávalo. Vysledkom je priemerny film na ktorom sa az prilis podpisal zub casu a ked mate chut na nejaky stary ponorkovy film, tak odporucam o rok starsi ale zato ovela lepsi Enemy Below. 6/10. (17.03.2016)

Hezký ponorkový válečný snímek z období druhé světové války v Pacifiku. Mírná "vousatost" filmu nic neubrala na atmosféře. Chvíle ticha a čekání, zda do vás, nás, nich narazí torpédo či hlubinná mina, jsou jak se patří dramatické a napínavé. Jen musíte být ochotni překousnout neobvykle přesnou mušku klaďasů a střeleckou mizérii nepřítele, jak už to tak někdy v podobných filmech bývá;) Každopádně nejen ponorkářům doporučuji, tři a půl hvězdičky! (18.05.2010)

Vezme kapitán Achab při honbě za torpédoborcovou velrybou všechny sebou, nebo se americká ponorka USS Nerka přemění v Bounty? Vypadalo to na duel čestného a loajálního důstojníka Lancastera s kapitánem Gablem, který se chvílemi třese touhou po vendetě, ale když se identifikují neznámé faktory a nachystají léčky, odplouvá Crimson Tide motiv souboje silných eg k vycházejícímu slunci. Klasika ponorkového žánru, která se na palubě drží technické akurátnosti a použitím miniatur ve scénách pod hladinou nechává diváka čekat, jestli se náhodou neobjeví Baron Prášil na podmořském koníkovi.. (18.03.2024)

Jak píše Rob Roy, Robert Wise byl režisérský chameleon a génius, který zvládal nespočet žánrů. Mé srdce sci-fisty si získal prvním filmovým zpracováním Star Treku a Kmenem Andromeda a z jiného soudku také překrásným muzikálem West Side Story. Ale zvládal i historické filmy, horory, dramata a také válečné. Pluj tiše pluj hluboko je mladší bratříček Nepřítele pod hladinou a čistý válečný film. Máme tu nepotopitelnou loď, která zničila 4 ponorky, posedlého kapitána který ji chce dostat, prvního důstojníka myslícího hlavně na posádku a mírný konflikt. Dva skvělí herci (Lancaster, který nikdy nezklamal a Gable, kterého jsem zas v tolika filmech neviděl). Spousta taktických manévrů, hlubinných pum, zaměřování torpéd, trošku nervů při ponorkovém souboji a happyend. Trošku nepochopitelně je film opět černobílý (5 ze 6 válečných filmů roku 1958 jsou černobílé proč proboha?) a kaňka na konci je SPOILER smrt kapitána kvůli nemoci. KONEC SPOILERU. Jinak perfektní film a válečný film roku 1958. (04.12.2020)

Robert Wise už dělal Strážní loď Sand Pebbles a vzducholoď Hindenburg a dokonce nakoukl i na vesmírnou flotilu ve Star Trek: Film. Takže ponorka pro něj musela být vlastně docela nudnou záležitostí, ačkoli před všemi jmenovanými. Scénárista John Gay má na kontě zase Vzpoura na Bounty, na tu si ale musel 4 roky počkat. Takže je logické, že když to dali tito dva dohromady, přizvali si Hollywoodské herce a zvolili mistrovské napětí, perfektní exteriéry i interiéry, nemohlo to špatně dopadnout. Padesátá léta byla věnována historickým velkofilmům a pak tě válečným. Těch, kde vítězili hlavně Američané bylo pochopitelně více. Ale je zajímavé, že i v tomto se málem posádka vzbouřila a připravila kapitána o funkci. Ten si nakonec respekt a uznání zasloužil. Nedávno jsem viděl jiný válečný film, kde kapitán nakonec od kormidla odstaven byl. Zřejmě byla častá nespokojenost amerických námořníků běžná. (31.10.2022)