Žena za pultem

Ideologicky jistě pochybné, v rovině milostných vztahů naivní, místy nesnesitelně otravné - zejména scény z domácího prostředí - jak koukám na Dietlovy seriály, tak ty mu prostě nešly - místy nudné. To nic nemění na faktu, že děj odsýpá a seriál udrží u obrazovky. Dudek byl kvalitní televizní režisér a na seriálu je vidět, že rozuměl tomu, co dělá. Ženu za pultem nad vodou drží i herci. S jakou elegancí pronáší Menšík ty nesymsle, je takměř na poklonu. Jen poznámka: Kaviár si u nás koupíte. Skotskou whiskey si u nás koupíte. Tropické ovoce rovněž. Švorcová jako femme fatale? K nezaplacení. (11.12.2010)

Normalizační průjem z dob reálného socialismu referuje o životě a starostech obyčejné prodavačky Anny Holubové v podání nesympatické soudružky Jiriny Švorcové.Místo aby si vzala holící strojek a oholila si ten knírek co jí pučel pod nosem tak chodí a dává ty svoje debilní rady všude okolo.Ikdyž sama má život v troskách.Fuj je to hnus fialovej.Nebo spíš červenej. (12.04.2015)

Seriály byly odjakživa diváckým fenoménem, tím spíš, když je stvořil mistr dialogů a příběhový kouzelník Jaroslav Dietl. Co tedy hraje ve prospěch dnes prvoplánově odsuzované Ženy za pultem? Prodavačská story je z valné části o milostných problémech, svatbách a rozvodech, tedy o tématech vždy spolehlivě zabírajících. V mozkovém centru, za které si autor zvolil šatnu samoobsluhy, hrdinky stále probírají a řeší, kdo s kým, o čem, proč, pro koho, a odtud se pak rozbíhají dějové linky jednotlivých epizod. Tu někomu onemocní dítě nebo naopak dorostlejší potomek neudělá zkoušku na vysokou školu, jindy je někdo podveden svým partnerem či je ostatním představen někdo nový. Řeší se kauza ztracené láhve koňaku, nástup nové učnice či mimořádná směna o Vánocích. Zkrátka vše, co patří k životu jednoho obchodu a jeho vesměs ženského personálu. Dokonce se o slovo přihlásí i ženská emancipace... Snad jen v jediném Dietlova obchodnická pohádka nekopírovala realitu – v prezentaci širokého sortimentu zboží; nicméně ideologická stránka věci byla v rámci možností maximálně potlačena a koneckoneců už dobová kritika úpěla a psala cosi o televizní červené knihovně. Velkou váhu, tehdy i dnes, mají ovšem herecké výkony, které lze jen stěží zpochybnit. Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Petr Haničinec, Josef Langmiler, Jaromír Hanzlík i tisíckrát proklínaná Jiřina Švorcová, která (nejen) v roli Anny Holubové dokázala, že je vskutku velkou herečkou. Možná, že ten seriál svým pomalejším tempem a statickým způsobem natáčení zestárl. Jistě, ve srovnání se současnou produkcí, jejíž obsah divák někdy díky klipovému střihu nestačí ani postřehnout, nemůže obstát. Jenže co když v případě Ženy za pultem i dalších socialistických seriálů nejde ani tak o nostalgii, jako o přirozenou poptávku po seriálech z prostředí, které zná každý. A ještě něco. Dnes mají tvůrci možnost psát svobodně, mohou být otevření, mají podmínky, o jakých se tehdejším scénáristům nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou neživé, zápletky banální. A tak nezbývá dodat, že představa, že by nekorunovaný "král seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní. (14.12.2008)

12/12 Kdo to viděl celé, ví, že jde o rok života jedné prodavačky, která prochází nástupem do nového místa, výchovou svých dvou dětí. Vyrovnává se s bývalým manželem a nakonec získá nového partnera. 12 příběhů odehrávajících se ve 12 měsících je pak také věnováno vždy jedné postavě z Annina okolí. Jde o románový příběh a stejně jako jsou fiktivní jeho hrdinové, tak přistupuji k jeho reáliím. Teoretizovat by se dalo mnoho o tom, jestli zrovna Anna Holubová pracovala v jediné dobře zásobené samoobsluze a jestli taková někdy v Praze vůbec existovala. Dalo by se dojít k mnoha závěrům, včetně toho pamětnického, že jde v podstatě o prodejnu určenou pro cizince, která je ovšem v seriálu otevřená každému. Nicméně je také zajímavé, že při Annině návštěvě jiné prodejny je tato vyloženě vybílená. Osobně si na seriálu nejvíce užívám jednu z vrcholných rolí Hany Maciuchové, která své Olince Škarapesové dala hodně půvabného humoru. Za nejzajímavější tedy považuji její díl, ve kterém se vdává nikoli za svou lásku, ale za vilu a zajištěného manžela. Posvatební hostina následně rozbouřená příchodem Jiřího Hrzána patří do pomyslného zlatého fondu. Pakliže se seriál často hodnotí z principu špatně, je to jen zbabělým souhlasem s něčím, co by tak "mělo být". Lze snad popřít kvalitu výkonů například Vladimíra Menšíka nebo Dany Medřické? Seriál není perfektní, ale jeho slabá místa jsou pouze tam, kde přehrává mladá Jana Boušková jakožto puberťačka řešící své citové problémy skrze členství v SSM. To jsou ostatně jediná místa, která nám, kromě proslovu před Silvestrem, připomínají jiné problémy, než-li jsou ty, které hravě rozlouskne každá hokyně z lahůdek. (20.02.2009)

Jaroslav Dietl si ještě stále umí neskutečně pohrát s jednotlivými charaktery postav a dnešní scénáristé seriálů se mají od něho co učit. Obsazení je pak v režii elitních herců, kteří odevzdávají maximum. Jenže co bylo tenkrát už neplatí dnes a některé vymoženosti tehdejší doby budí pousmání, protože třeba o běžné dovolené k moři je zde nakládáno jako se vzácným zbožím. Nejvíce mě baví scény, ve kterých je v záběru zboží, ten rozdíl oproti dnešním atraktivním obalům a hlavně cenám je monstrózní. Má to něco do sebe vidět v téměř historickém seriálu jak se žilo tehdy a dnes. Podle mě si tento seriál tak nízké hodnocení nezaslouží, protože to by ho pak měly mít všechny ostatní filmy a seriály natočené za bolševika. A z čeho by například o Vánocích žily všechny televizní stanice, když by rok co rok neopakovaly pohádky, dramata a další filmy vzniklé za bolševického režimu. Mně přijde Žena za pultem úplně normální. Po řemeslné stránce je dobře natočena, ale je až příliš jednotvárná a tím vzniká, že jednotlivé epizody jsou snadno zaměnitelné. (20.12.2010)