darkrobyk

Brigitte s vlkodlačím virem v krvi se snaží bojovat nejen s blížící se proměnou, ale i s vlastními démony duše. Ginger je sice po smrti, ale stále jí zůstává na blízku jako její temné druhé já (aneb jak chytře dostat K. Isabelleovou do pokračování). V momentě, kdy se předávkuje smrtící omějí, vše se změní. Nedobrovolné probuzení v léčebně a nemožnost dostat se k další dávce oměje jsou jen začátkem hrůz, které ji čekají. A jak se nakonec ukáže, tím nejhorším nebude ani vlkodlak, co jde v jejích stopách, ani personál léčebny. Zlo, jak už víme na příkladu Satana, mívá často krásnou nebo alespoň příjemnou tvář. Postupná proměna Brigitte odpovídá přesně divným filmům z Kanady, jejichž vlnu zahájil s největší pravděpodobností D. Cronenberg. Kromě studie rozpadu osobnosti jde i o varování pro nesoudné příznivce comicsu, že hranice mezi světem skutečným a fantastickým může být velmi tenká. Ještě lepší než jednička.

Ginger (Katharine Isabelleová) a Brigitte (Emily Perkinsová) jsou jako dvě siamská dvojčata. Cynické pubertální sestry natáčejí pro školní projekt vlastní smrti, odráží poznámky spolužáků a vzdorují rodičům. Když je Ginger pokousána vlkodlakem, shodou okolností má první menses, začne se měnit - stává se ženou, ale současně šelmou, bestií. Film je více alegorií, špinavým sociálním dramatem, než čistě vlkodlačím hororem. Pokřivené mezilidské vztahy signalizuje již první mrazivá scéna. Sousedka mající malé dítě najde svého psa roztrhaného na kusy. Její výkřiky zoufalství upoutají jen krátce pozornost hrající si mládeže, pak už je k ní okolí zcela lhostejné. Mužské postavy jsou v podřadných rolích, otec neřídí rodinu, rozhoduje matka, mladící jsou odsouzeni k ponížení nebo rovnou smrti. Útoky jsou brutální a krvavé, i když kamera masakr přímo neukáže. Rychlý střih a řízná hudba však podněcují divákovu fantazii, takže si chvílemi není zcela jist, co vlastně vidí. Krví se rozhodně nešetří. Monstrum je obstojné, dlouhými záběry se naopak šetří. Známé pravidlo - co nevidím, působí na mě děsivěji, funguje dokonale. Pohledná E. Perkinsová je zde dokonalou ošklivkou. Po letech mě bavilo ještě více.

,,Zlato, příště pojedeme Titanicem." Netušil jsem, že po dlouhých letech, kdy jsem film viděl, budu opět spokojen. Snímek sází spíše na dialogy a konspirace, přesto záběry na vzducholoď majestátně plovoucí nad mořem mezi mraky i na její pečlivě vyvedené interiéry vypadají báječně a věrohodně. Stačí jedna trhlina a o napětí je postaráno. Ritterovo rozhodnutí v závěru bylo logické vzhledem k tragickému osudu jeho syna. Dokumentární závěr přidal na syrovosti, mně se líbil. Klasický katastrofický film, kdy pixely byly ještě hudbou budoucnosti.

Čekat od snímku těžícího ze slasherů 80. let něco originálního či bombastického by bylo přinejmenším naivní, což ví každý žánrový fanoušek. Pravidla jsou jasně daná - zabiják, skupina mladistvých obětí a masomlejn. V podstatě jde jen o to, správně si tipnout, kdo zařve jako první a kdo eventuálně možná přežije. A jistě, všechna oblíbená klišé včetně zrcadel, záchodků, rozdělování se či nesmrtelného vraha tu jsou. Chybí jen blondýna.... Bohužel, právě očekávaný masomlejn se nekoná, vyjma dvou vcelku podařených mordů, jakých ale najdeme více i v historických řežbách. Přidanou hodnotou je tedy festival. Ano, tam bych se s chutí podíval, ten by za to stál. Atmosféra filmu se mi zpětně dost špatně posuzuje, jelikož kino plné puberťáků se smálo téměř nepřetržitě, často ale nikoliv filmu, byť místy úsměvný rozhodně byl. Jako skupinovou zábavu do kina lze doporučit i opravdovým fanouškům. Jinak snímek patří spíše jen na DVD.

Bestie z Gévaudanu řádila v tomto kraji ve druhé polovině 18. století, první zaznamenaný útok se udál v roce 1764. Francouzi se poměrně věrně drželi jak dochovaných písemných záznamů o lidožravé šelmě, tak i legend, které se logicky okolo celé události vyrojily. Velkoryse pojatý snímek je mixem dobrodružného a historického žánru s přesahem do hororu, romantismu a sentimentu. V jednom plánu sledujeme snahu po chycení bestie, jíž může být cokoliv - vlkem počínaje, přes exotickou šelmu a vlkodlaka a démonem z pekla konče. Ten druhý nabízí pletichy, pikle, milostné avantýry i problematiku rasismu (Indiáni a černoši) tak trochu jako z Angeliky. Skvělá výtvarná kamera snímá úžasné exteriéry lesů, strží, cest, ale i budov, snad jen zpomalené záběry jsou na hraně, být jich více, působily by už rušivě. Když místy pomalejší tempo vystřídá akce - pronásledování, souboje, hon, útěky, pak se film rozjede jako blesk. Ač kamera přímo neukáže masakrování obětí, i tak je film místy syrový, výstřiky krve z rozbitých úst nechybí. Fronsac je typický hrdina, který musí kvůli lásce překonat i smrt. Ozdobou snímku je krásná Monica Bellucciová v roli tajemné Sylvie. Slušné triky kazí trochu úvodní scéna napadení dívky a samotná bestie. Jasné je, že i pokud církev v celé věci prsty neměla, tak se jí děsivé události velmi hodily do krámu. I po letech jsem si film znovu užil a hodnocení ponechávám.

Solidní televizní film, co po většinu času vypadá jako jeden z dílů o poručíku Columbovi. Mrtvola dívky, nalezená v bažinách, vypadá jako po útoku divokých psů. A zatímco šerif i ostatní obyvatelé městečka hledají vraha, divák již tuší, že viníkem bude vlkodlak. Snímek staví na atmosféře, kterou pomáhá dotvořit kamera společně s temnou hudbou a nezbytnými ruchy včetně vlčího vytí. Mezi napínavé scény patří útok ve vězení či pronásledování Louise Rodantheové (půvabná Barbara Rushová). Ač by měl postižený trpět zvláštním druhem nemoci (jako je bahenní horečka - malárie) spadající do lykantropie, využili tvůrci i motivů z legend - úplněk, příští oběť má na dlani pentagram viditelný jen pro čarodějnice a mágy, možnosti zabití jsou oheň nebo posvěcené kulky do pistole (nemusí být zřejmě stříbrné) či proměna v osrstěnou bestii. Maska vlkodlaka je bohužel směšná, ale na ní film nestojí, navíc vlkodlak se ukáže v plné kráse jen na krátkou chvíli. Příjemný snímek na podzimní večery se sympatickou stopáží.

,,Vybral jsem si vás, protože jste stejně jako chirurg zbabělec." Druhý plán, který byl doposud v pozadí vyšetřování jednotlivých vražd, konečně hraje prim. Kruh se skutečně uzavírá a Wales potemněl ještě více. Kolik lidí bude muset ještě zemřít a kolik jich zmizí, než vyjde pravda na jevo? Tak se ptá Tom Mathias svého nadřízeného Briana Prossera. A divák již tuší, že tohle nemůže dobře dopadnout... tedy dobře pro některé aktéry nebezpečné hry. Skvělé uzavření série s vynikajícími hereckými výkony, atmosferickou hudbou a výtvarnou kamerou. Kdo přivykl pomalejšímu tempu a zadumaným obrazům, musí být spokojen. Ano, Tomovo mlčení a jeho věčně zachmuřený obličej jsou občas k nevydržení, ale nakonec vše směřuje tím správným směrem. A většina postav má svého kostlivce ve skříni, proto není do poslední chvíle jisté, zda zvítězí spravedlnost, nebo opět zasáhne někdo z mocných, jelikož pravda v životě ne vždy zvítězí....

Myslíte, že kradou jen lidé? Krade se všude! A takový čipmank by mohl vyprávět, jak musel vyhánět zloděje, co mu ubíral ze zásob žaludů na zimu. Lososi to nemají jednoduché, medvědi jsou na ně nachystáni. Ale i když jich takový huňáč chytí i třicet za den, nijak jejich populaci neohrozí stejně, jako když si trnucha pochutnává na čerstvě svlečených krabech.Mláďata alkounů musí zvládnout skok z vysokého útesu a doplachtit na mořskou hladinu. Jejich kutálivé dopady by vypadaly komicky, kdyby v záloze nečíhaly lišky.....alkouni tak nemají šanci. Překonávání podzimních překážek v přírodě je rozličné - jeřábi musí přeletět Himálaj, roháč vybojovat samičku a pižmoň si uhájit harém. Podzim nejsou jen pestré barvy, ale fascinující život, připravující se na velikou zkoušku - zimu. Báječná kamera.

Indiánský čaroděj chce pomoci těhotné ženě před porodem, ale během rituálu je vyhnán. Když se dítě narodí mrtvé, rozhodne se otec mrtvého dítěte čaroděje zabít. Bohužel ho však zastihne ve chvíli, kdy uzavírá smlouvu s Ďáblem. Čaroděj se po pohřbu vrací z říše mrtvých, bere na sebe podobu zvířecí bestie (vlkodlaka) a terorizuje obyvatele vesnice i jejich domácí zvířectvo. Mrtvých přibývá, a proto je třeba bestii zničit. Otázkou je, zda stříbrné kulky z posvátného poháru budou stačit. Snímek má místy dobrou atmosféru - pohřbívání čaroděje, chlapec jedoucí v noci na kole lesem, pohanská krypta v podzemí starého kláštera či útok bestie ve stodole. Řada věcí je samozřejmě nedotažených (jak by asi domnělý medvěd donesl ostatky mrtvoly ke hrobu, vyhrabal ho a zase zahrabal?, proč vesničané neuspořádali sami hon, jak tomu většinou bývá a proč nebyl nějak potrestán hlavní padouch rozhodující o všem?), jenže tak tomu u podobných filmů bývá. Spíše umírněné gore, i když dojde na utrženou hlavu, ruku a rozsápaného koně, nahota chybí zcela, byť se nabízela. Maska vlkodlaka připomene staré americké horory, což ale nevadí, jelikož v dlouhých detailech ji divák stejně neuvidí. Typický horor z 80. let je spíše pro skalní fanoušky.

Pestrobarevný svět korálových útesů je díky naprosté izolovanosti světem, který kypí životem na všechny strany. Rozsáhlé laguny s mangrovy, které jsou dvakrát denně zaplavovány mořskou vodou, nabízí úkryt i potravu jak rybám, tak třeba krokodýlům. A když se voda z laguny stáhne do moře, musí do otevřených vod i početná hejna sardinek, na něž již čekají predátoři - žraloci či plachetníci. A protože žraloků je zde opravdu hodně, na příklad žralok hedvábný, není divu, že je snaha využít jich pro zlepšení situace v tomto biotopu. Nezodpovědní akvaristé totiž vypustili do moře perutýny, kteří jim přerostli. Ti se zde nekontrolovatelně množí a žerou vše, co jim přjde do cesty. Naštěstí se zdá, že člověku se podařilo žraloky přesvědčit, jak chutnou rybou perutýn je...