pipapa

Režisér Filip má svůj osobitý styl - zdlouhavý,unylý,neakční,občas až nudný. Seriál F.L.Věk je toho nejlepším důkazem. Scénář Otty Zelenky je,možná či právě díky tomuto unylému stylu,málo dynamický a ani plejáda kvalitních herců nedokáže pod vedením pana Filipa probudit seriál z jeho unylé ospalosti.Korunu všemu pak nasadili tvůrci seriálu hojnými a často velmi dlouhými hudebními,pěveckými a divadelními vstupy,které značně narušují plynulost děje a jsou pro diváka,který prahne po příběhu a akci,značně otravné.Dalším velmi rušivým elementem,jinak velmi povedené výpravy včetně jednotlivých rekvizit,je líčení očí pražských dam,konkrétně sester Butteauových ve stylu šedesátých let 20.století.Půlmetrové umělé řasy zalité do tučných černých očních linek určitě nepatří do doby konce 18.století.Paula (Jana Brejchová) vypadá v některých záběrech spíše jako sexbomba a la Brigitte Bardot než jako měšt´anská dcerka z konce 18.století...Pár povedených scén si ráda časem připomenu,ale u kompletního seriálu se už nudit nemíním.

Těžkopádný, nezábavný, zdlouhavý a téměř napětí postrádající seriál z DEFA produkce. Gojko Mitič a polská BB mi v této NDR produkci opět vůbec nesedí. Plytký scénář , omílající stále dokola to samé, nahrazuje většinu filmu konkrétní akce, které, když už se poskrovnu objeví, jsou nelogické, pohádkové, zprstuvycucané. Ačkoli vždycky upřednostńuji tzv.socialistickou kinematografii, tak tohle mě opravdu nebere. Alfred Struwe, neuvedený na ČSFD i jinde mezi účinkujícími, ač hraje jednu z hlavních rolí, je zde veden režisérem a autorem seriálu (Rudi Kurz) nevýrazně, nemastně, neslaně. Jinak je tomu ale ve volném pokračování Archivu smrti, v seriálu Nemilosrdná fronta od stejného režiséra i autora, kde dostal Alfred Struwe příležitost předvést své excelentní a jedinečné herecké umění v plné míře.

Felliniho opuletní a bizarní mišmaš o problémech běžného života - zde mužská nevěra, psychická traumata podváděné manželky a její nelehké smíření a vyrovnání se s tímto faktem. Technicky/vizuálně naprosto dokonalé dílo, to se musí tomuto až nehorázně přeceńovanému mistrovi přiznat. Veškerá snaha ale nakonec vyšumí do prázdna, neb kromě opulentnosti v podobě šminek, šatových kreací a často až bizarních scenérií film nenabízí nic jiného. Felliniho erotika je příliš sofistikovaná, tj. veškerá žádná, a daleko za poměrně explicitní, ale stále vysoce uměleckou erotikou Pasoliniho. Mužské publikum si zde určitě najde nějaký ten pěkný kousek "masa", ženské publikum se musíme oproti tomu spokojit s bandou starých dědků. Mistr sice prý zbožńoval ženy, ale ženy-divačky úplně opomíjel, těm vlastně nikdy nic pořádného nenabídl. Masina dobře kontrastuje se svým velice výstředním ženským okolím, ale jinak mi tady vůbec nesedí. Konec filmu je na celý ten více než dvouhodinový humbuk poněkud nemastný,neslaný. Film se řadí víceméně do kategorie "jednou-a-nikdy-více". Caterina Boratto (zde Giuliettina matka) dostala o deset let později svoji nejkontroverznější, ale zároveń nádhernou roli v Pasoliniho politicky nekompromisním snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy jako signora Castelli, jedna ze tří lehkých dam - vypravěček.