robbez

Ironický pohled na komunistická média i pseudointelektuální bohémy. Depresivní, rozkopaná, černobílá Praha. Ve své době to asi nějakým způsobem působilo, ale teď mě to příliš nezaujalo.

Obával jsem se, že to bude nějaká připitomělá karikatura původního díla s lacinými hororovými efekty ve stylu Kletby Bratří Grimmů, ale naštěstí se mé obavy nenaplnily. Silný příběh a atmosféra zachovány.

Není to klasický životopisný film, ale spíše citlivý pohled na myšlení a jednání člověka, který se ve vysoké politické funkci v nelehké době snaží prosadit svou představu. Politika asi vždycky byla, je a bude poněkud špinavé řemeslo. Dialogy působí příjemně civilně a uvěřitelně a často se nesou v lehce ironickém a humorném tónu. Americký patriotismus a teatrální vlastenčení se tu naštěstí celkem podařilo udržet na uzdě.

silné a depresivní

Zajímavý žánr politické detektivky. Skvěle se tu podařilo vystihnout dobovou temnou a tísnivou atmosféru. Zvláštní nálady - to Ondříček umí. Závěr s probuzenou odvahou bránit slabé u Haklova syna vyzněl poněkud příliš pateticky.

Hodně vtipných, absurdních a originálních scének a dialogů, ale celkově je to na můj vkus příliš velká fantasmagorie. Stylově to připomíná Zelenkův Rok ďábla, ale ten byl po všech stránkách lepší.

Bohdalová s Brzobohatým by si určitě zasloužili lepší filmový scénář. Je tam pár vtipných dialogů, hezká podzimní krajina, ale příběh je silně přihlouplý a nepravděpodobný.

Nejlepší je první díl, další dva jsou už slabší a hlavně nudnější. Působilo to na mě jaksi uměle, strojeně a nepřirozeně - hlavně tedy projev Pauhofové, ale možná že právníci takoví opravdu jsou. Celkově mi Hořící keř spíše připomíná poněkud didaktický hraný dokument pro školy, ale filmový zážitek to tedy moc nebyl. Kdosi tu napsal, že by se měl vysílat ve školách povinně. To tedy chraň pánbu, povinného vysílání různých věcí jsme právě v komunismu zažili celkem dost. Vůbec se mi zdá, že nejvyšší hodnocení dávají filmu ve svých komentářích zanícení antikomunisté. Umělecká úroveň filmu ale není totéž co společensko-politická výpověď.

Je to francouzsky snobské a praštěné a sám nevím, jestli to vnímám jako plus nebo mínus. Žánrově od všeho něco. Humoru je tam poněkud méně než bych čekal. Občas se tam snaží i řešit nějaké problémy (alkoholismus, osamocení, starost o dospívající dceru).

Nádherně poetická a melancholická kombinace krajiny a hudby. Přesně takhle cítím a vnímám atmosféru Islandu.