Schlierkamp

Československo-mongolský film pojednávají o skupině geologů, kteří v odlehlých oblastech mongolských hor hledají naleziště měděné rudy. Za socialismu byla snaha spolupracovat se spřátelenými zeměmi na filmových dílech, a tak vznikl zřejmě nejexotičtější snímek, téměř celý natáčený ve vysoko položené středoasijské republice. Autor snímku I. Toman věnoval dostatečnou pozornost záběrům unikátní liduprázdné vysokohorské krajiny, což shledávám na filmu jako nejzajímavější. Děj snímku se vyznačuje snahou československých geologů objevit naleziště mědi, což se jim příliš nedaří, a tak přijmou metodu ing. Pudila (optimistický a vždy dobře naladěný J. Langmiler), opustit naplánované lokality a hledat v okolí Tyrkysové hory, kde by se podle lidové pověsti mělo toto naleziště nacházet. Potíž byla v tom, že ani domorodí spolupracovníci nebyly schopni Tyrkysovou horu v záplavě na chlup stejných horských masivů identifikovat. V dalších rolích se objevil politický vedoucí celé výpravy J. Větrovec a hlavní geolog, neustále zamračený K. Hlušička. V rolích řadových geologů zažívající nevšední dobrodružství v cizí nebezpečné zemi s hrůzostrašnými klimatickými podmínkami a přátelským obyvatelstvem se ukázali J. Kanyza, J. Přeučil, P. Pospíchal, radista J. Kuželka či řidič J. Wohanka. Dále se objevila Větrovcova sekretářka S. Budínová, režisérova partnerka, kterou rád a často obsazoval, či K. Dellapina, reprezentující sovětského odborníka na geologii. K velké škodě filmu se jediná dramatická situace nachází v úplném závěru, kdy se hledající K. Hlušička ztratí výpravě a nepřehledném terénu zabloudí, což se v těchto podmínkách mohlo stát velmi snadno. Během záchranné akce určené k nalezení ztraceného geologa, však K. Hlušička nalezne množství zeleného nerostu, označovaného jako tyrkys, značícího, že v blízkosti by mohlo být kýžené významné naleziště měděné rudy. Tomanův snímek mě zaujal, pochopitelně především záběry na krajinu s horskými štíty vystupující z ohromné mongolské vyvýšeniny a také na jejich hlavní město, nejvýše položené ze všech hlavních měst na světě. Musím konstatovat, že ani příběh, tím méně herecké výkony nebyly špatné, ale přesto se domnívám, že průměrné hodnocení bude lépe odpovídat. Kdyby byl režisér odvážnější a více se věnoval dramatičnosti, která se docela nabízela v souvislosti se zablouděním v liduprázdné krajině bez výrazných orientačních bodů, byl bych i já odvážnější se svým hodnocením.

Československé dusivé psychologické drama popisující nezáviděníhodnou situaci mladých rodičů po smrti malé dcery. Čtyřletá Maruška náhle onemocní zákeřnou chorobou a po krátké hospitalizaci odejde z tohoto světa a pro zdrcené rodiče M. Vančurovou a V. Harapese to pochopitelně znamená nepředstavitelně silný duševní otřes. Komorní drama natočené podle scénáře M. Zinnerové má poněkud zvláštní filmovou stavbu, neboť k tragické události dojde v první třetině filmu a ve zbylé hodině šokovaný divák sleduje, jak nebozí rodiče tuto situaci zvládnou. Musím uznat, že pan režisér J. Herz byl v této části k divákům milosrdný, neboť si dovedu představit rozličné katastrofické scénáře, které by mohly za takové situace následovat. Režisér se však rozhodl zbytek filmu postavit na optimistické vlně a k tomu, že se manželé semkli k sobě a touží po dalším dítěti. Herecké výkony obou ústředních postav byly skvělé, více prostoru dostala paní Vančurová a velmi mě překvapila svým hlubokým niterním projevem. Co se týká pana Harapese, jeho postava namluvená F. Němcem se v počátku chovala nedisciplinovaně, neboť měla spoustu jiných zájmů než rodinu, fatální tragédie mu však pomohla určit si životní priority. Nedílnou součástí filmu je mrazivá a současně tklivá hudba P. Hapky, která dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co tento skladatel vytvořil. Jednou z možností, jak uniknout tíživé prázdnotě po odchodu dcery, bylo pro M. Vančurovou návrat k její profesi fotografky. Při této příležitosti se u ní v ateliéru objevila početná skupina umělců, mezi nimiž bylo lze odhalit mnoho budoucích slavných tváří (J. Lábus, B. Poloczek, J. Synková, J. Satinský, K. Smyczek, a další). Těžko stravitelný film s něžným a poetickým názvem popisuje situaci, kterou žádný člověk nechce zažít. Díky umění režiséra Herze, který se specializoval na vyvolávání nepříjemných a děsivých pocitů u diváka, je tento film i umělecky na výši a mohu ho navzdory jeho mimořádně smutnému tématu  ocenit nadprůměrně.

Československý šestidílný seriál z prostředí lehké atletiky, v němž se úřadující mistr Evropy v běhu na 1500m Ondřej Vesecký potýká se zvýšenou konkurencí, poklesem formy a blížícím se koncem kariéry. Seriál je natočen podle scénáře I. Hejny (syna jednoho z nejlepších českých scenaristů J. Hubače) a je doprovázen hudbou geniálního K. Svobody, což spolu se skvělými hereckými výkony z něj činí jeden z nejlepších československých seriálů. Bohužel doba, v níž seriál byl natáčen, způsobila nedostatečné povědomí o tomto díle a skončil jako mnoho jiných kvalitních děl z přelomu let 1989/90 v částečném zapomnění bez odpovídajícího ohlasu. Ve své životní roli atleta Veseckého se představil S. Skopal, kterému se už na vysokou úroveň své seriálové postavy dle mého názoru nepodařilo nikdy navázat. Snímek velmi věrohodně popisuje jeho ústup ze slávy, ponížení od trenéra a krach milostného vztahu, na což se Ondřej pokusil zapomenout v alkoholovém opojení. Z této neveselé Veseckého životní etapy mohu připomenout jeho neúspěšný závod s tramvají. Postavit se zpátky na nohy mu pomohl jeho největší konkurent Michal Klánský v podání J. Čenského, který ho donutil znovu trénovat. Když Vesecký přešel na delší tratě, které mu vyhovovaly více, měl namířeno znovu na vrchol. Více než dobře byly zpracovány jednotlivé běžecké závody, kterých je v každém díle několik. Měření sil borců na dráze podbarvené Svobodovou hudbou byly ozdobou každého dílu a skutečným vrcholem seriálu je mimořádně napínavý závěrečný Pražský maraton. Seriál je natočen v pochmurném a neveselém tónu, to však pomohlo vyniknout hereckým výkonům a přiblížilo snímek skutečnému životu. Do seriálu bylo obsazeno mnoho zajímavých postav z prostředí lehké atletiky i mimo ni, nejvíce zaujali znepřátelení trenéři R. Brzobohatý a P. Čepek či bláznivý běžec L. Baselides potřebující ke slušnému výkonu ženskou podporu v hledišti. Do role Ondřejovi nenaplněné lásky, které nedokázal dát přednost před běháním, byla obsazena nevýrazná E. Vitanovská. Skokanku do výšky, která nejprve zažila trpké zklamání ze strany J. Čenského, aby poté okouzlila právě Veseckého, hrála R. Mašková. V zajímavé roli starého moudrého správce stadionu se ukázal J. Větrovec. Spousta známých herců se objevila v menších doplňujících rolích, kteří společně vytvářeli mimořádný divácký zážitek z tohoto seriálu (Veseckého otec V. Fišar, závistivý pijan L. Kostelka, členové atletického svazu P. Haničinec, F. Němec, podvratný křivák M. Vašut či běžecky netalentovaný bratr Klánského J. Potměšil a mnozí jiní.) Už dlouho jsem nebyl nějakým filmovým dílem takto silně zasažen a už od prvního dílu jsem přesvědčen, že pan J. Adamec natočil seriál, kterému mohu hrdě udělit nejvyšší hodnocení.