cuchillo

Sice mě pohádka neuhranula, vidět znovu ji nemusím, ale po těch letech příšerných vánočních pohádek, při jejichž sledování jsem intelektuálně trpěla, byla tahle příjemným překvapením. Krakonoš v podání Davida Švehlíka byl neotřelý a moc se mi jeho pojetí líbilo.

Film o různých možnostech příběhu a paralelních vesmírech. Alternativní reality jsou tu dobře poskládané a propojené. Lou de Laâge zahraje každé své alternativní já vždy jinak a výborně zachytí, jak by v paralelní realitě byla trochu jinou osobností podle toho, jak ji formovaly okolnosti. Je to milý film, dvě hodiny v kině utekly jako voda, nicméně, na intenzivní filmový zážitek tomu něco chybělo a závěr byl příliš sentimentální.

Brilantní (a dost zneklidňující) koláž archivních materiálů ze 40. až 60. let 20. století přinášející pohled na život v atomovém věku v USA. Propagandistické snímky, naučné filmy amerických úřadů, reklamy, televizní pořady, to vše protkané písněmi s atomovou tematikou. Film poskytne dobrý vzhled do historie. Dozvíte se třeba, že cíle v Japonsku pro svržení atomových bomb si vybrali Američané proto, že nebyly během války bombardované, byla to velká města a hlavně se tam nacházelo hodně civilních cílů, na kterých se potom daly zkoumat následky atomového útoku. Šokovalo mě, jak americká vláda bagatelizovala zdravotní rizika spojená s atomovým výbuchem (radiací). Jak například občanům, kteří bydleli blízko místa jaderného testu a mířil na ně radiokativní spad, říkala, že jim nic nehrozí ("možná vám vypadají vlasy, ale dorostou zase tak krásné a husté jako dřív"), obyvatelům atolu Bikini tvrdila, že se po jaderném testu budou moci zakrátko vrátit domů. Nebo své vojáky posílala vstříc atomovému hřibu v rámci cvičení útoku atomovou bombou. Šílené.

Škoda, ze tento krátký film nebyl ani pořádně o česko-polské soutěži o nejlepší bramborový salát, ani o hnědouhelném dolu a elektrárně Turów a tenzích, které vyvolává mezi Čechy a Poláky. Anotace ve mně vyvolávala vzpomínky na grotesktní dokument 'Vše pro dobro světa a Nošovic' od Víta Klusáka, který vtipně a komplexně představil, co s sebou do místa přinesla automobilka Hyundai, jak ovlivnila život místních. 'Z všechno v pořádku, brambory na řádku' jsem se dozvěděla jen, jak paní Teresa dělá svůj bramborový salát, o vlivu továrny a dolu na přírodu, lidi a vztahy jsem se nedozvěděla nic.

Zaměstnanci jihokorejské ambasády spojí síly se zaměstnanci severokorejského velvyslanectví, aby společně unikli z válkou zmítaného Somálska. Dostatečně nosný námět na napínavý film. Bohužel v tomhle podání vás to nechává chladnými. A na začátku filmu si nejste vůbec jisti, zda uvidíte proklamovaný thriller - postavy se chovají dost groteskně, což se mi k tématu filmu vůbec nehodilo. Na poměry korejské kinematografie průměrný film.

Těsně po filmu jsem jela na vlně WTF. Pak se mi to rozleželo v hlavě a možná, ale opravdu jenom možná, jsem i tenhle bizarní snímek pochopila.  Film má velmi pomalý rozjezd, avšak hororová závěrečná půlhodinka to dost zachraňuje. A finální body horror sekvence je výborná.

I přes to, že je snímek zdlouhavý, místy nudný, má řadu neocenitelných autentických záběrů. Sledujeme první měsíce Havla v prezidentském úřadu a Forman nám dělá průvodce (jde mu to vážně dobře). Divák má jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku začátku demokracie v Československu a také vidět na jednom plátně spoustu zajímavých osobností (např. Hrabala, Formana, Paula Simona, Shirley Temple Black - vůbec jsem netušila, že u nás na začatku 90. let působila jako velvyslankyně). Společnost je plná nadšení a euforie z polistopadového dění. Dokument je jedinečnou ukázkou té doby a jako takový stojí určitě za vidění.  Viděno na MFDF v Jihlavě (2021) i s legendární scénou Havla v uniformě hradní stráže.

Ač máma na rodičovské, toto mě neoslovilo. Asi proto, že mám srovnání s australským seriálem Vykojená (také z dílny Netflix).Ten mi přišel milejší, vtipnější a hlavně víc ze života.

Film je natočen podle skutečné události, a i když člověk tedy ví, jak to dopadne, je to napínavé až do konce. Němci točit filmy prostě umí.

Velmi nepovedený kulinářský cestopis, který plytce brouzdá po povrchu mexické kuchyně. Největší chybu vidím v obsazení Kamu. Má tragickou slovní zásobu, příšerný projev, její španělská výslovnost rve uši ... a ani neumí správně držet příbory! Pozorovat ji je takové malé mučení.