Morien

To jim došly peníze in medias res, že hlavní zápletka ani hlavní hrdina nemá pořádný/žádný konec?

Sera Davose budu stanovat navždy, ale v případě Poslední cesty Demeter se mé srdce nepohlo. Tvůrci nepřišli s ničím, co by překročilo jednu či dvě věty, kterými se dá příběh/celý projekt popsat. Film si nenechal/nevymyslel žádné tajemství, kterým by diváka překvapil, a samotné provedení není na takové úrovni, aby existenci filmu ospravedlnilo. Proč to nefunguje jako malý atmosférický horůrek podle mě tkví zejména ve slabém soundtracku a špatném přidělování času jednotlivým záběrům a událostem. Nikdy nepřijde žádný zvrat. Na důležitých záběrech (poslední oheň na moři například) oko kamery setrvá jen chvíli a moment tak nemá šanci se stát opravdu působivým a srdceryvným, zato nic neříkajících záběrů tmy je tam subjektivně tak půlka stopáže. Škoda. Očekávání jsem sice neměla velká, ale i tak je film bohužel nedokázal naplnit.

(1001) Vždycky jsem si myslela, že můj nejmíň oblíbený žánr jsou old timey hollywoodské muzikály, ale ony to možná budou old timey hollywoodské westerny. Příroda pěkná, ale jinak je to sexistické, rasistické, slabě zahrané a obecně nijaké.

Panečku, skoro jsem až zapomněla, jak moc je to vyšinuté. Jeden z těch filmů, na které jsem v dětství koukala tak jednou týdně. Hudba Dannyho Elfmana mi pak hrála i ve snech. (I když Main Theme se mi pořád plete s Ospalou dírou.)

Mom come pick me up I'm scared.

Sakra, Daniel Kaluuya je hot v jakékoliv podobě. Každopádně jsem docela naštvaná, že to nemá konec. Trošku jakoby tvůrci jedli sami sebe.

Hm, čekala jsem, že tam bude víc vytrhávání těch páteří, ale i tak mě to, řekněme kvůli zeleným očím Anthonyho Ramose, celkem bavilo. Člověka to uvede do takové no brain hypnózy, že ani nejsem schopná říct, co se tam ty dvě hodiny dělo, protože děje a vývoje postav tam bylo tak na dvacet minut dětského večerníčku.

Horor/thriller/hudební. Dobrý bože, nebyla jsem připravena. R.I.P. Anton

A animátoři nebudou mít co žrát. Nevymazává to trochu důležitost/nutnost lidské odpovědnosti za své činy, když o každém můžou říct, abych citovala jiného zeleného shapeshiftera: "To jsem nebyl já, to byl ten jednorukej." ? P.S.: Koukala jsem na to jenom kvůli Olivii Colman a aspoň ona mě nezklamala.

Možná, že za mlada by mě to bavilo, ale dneska tomu chybí nějaké/jakékoliv pnutí, tajemství, šmrnc. Kdo by to byl řekl, že mě v takovémhle filmu nejvíc dojme Stephen Dillane. (A po něm Ben Hardy.) I jen četba Wikipedie o daných událostech vzbudí víc emocí. Mám skoro pocit, že jsem na film až přehnaně zlá, ale když ono je to prostě tak strašně moc vyžehlené a tak moc disproporční co se týče věnované pozornosti kterým věcem, že to nefunguje ani jako něco, co by si člověk pustil na pozadí, natož aby tomu aktivně věnoval pozornost. Aspoň že jsou dva hlavní herci přiměřeného věku.