Morien

"Klušte, ať je iluze dokonalá..."

Jsou různé druhy poselství. Tenhle film jako by skoro říkal, že jsme všichni jedna velká, šťastná, americká rodina. Ron Pearlman je borec. Nicméně aby ten film za něco většího stál, tak bych ustřihla začátek a konec... a vlastně bych ho tak nějak celej předělala.

Nějak se mi ty filmy nakonec zalíbily... Srovnávat s Agathou asi nemá moc smysl. Zastřešením se jejím dílem spíš tvůrci chtěli oživit televizní standart detektivek založených na ukecané/uzavřené dvojici poldů.

Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda.

Velice emotivní film. Nevím, jak to v té éře černobílého filmu dělali. Stačilo se podívat do tváře herce, nebo často neherce, a v ní bylo všechno, co člověk potřebuje vědět. V jednoduchosti je krása, asi tak.

Jak se tak říká, "dokonalé" nefunguje. Tento film se kolem toho točí víc než dvě hodiny, polemizuje, taktizuje, mate, a stejně nakonec skončí u počátečního tvrzení. Taková clintovská klasika. Což nejspíš značí obecný nadprůměr.

Jedna z tisíce jednohubek, která pro mě vyčnívá hereckým obsazením. Poslední dobou zjišťuju, že Kurta Russella docela můžu. V takovéhle zábavné poloze dokáže být velice... zábavný. Totiž, chtěla jsem říci okouzlující.

Když si vzpomenu na Extasy, tak ta mě bavila neskonale víc. Tomuhle filmu chyběla jiskra.

Ze začátku jsem si pořád říkala, že na tu večeři přece jenom dojdou a budeme svědky přeblbcování, ale k mojí radosti na to vůbec nedošlo. Takové splachovací, milé překvapení, u kterého mi ani dabing moc nevadil. Vlastně francouzské komedie jsou jedny z mála filmů, kde dabing spíš vítám než zatracuji.

Ach, já už pomalu nevím, co k takovým podobným filmům ze šedesátých let psát. Ony jsou všechny v podstatě... stejné, tak tíživé, a přece jedinečné, když se podívám kupříkladu na Starce na chmelu, působí jako dlouho očekávaný zázrak. Poučka, kterou stále opakovala moje maminka, je zkrátka universální a dá se aplikovat i na film: "Je to hřích v době Beatles a Rolling Stones blbnout lidem hlavy písněmi o kotěti v botě."