Pete

Zdá se, že Guadagnino točil tenis, avšak na mysli měl penis. Tahle hříčka pak ve výsledku není ani o jednom, ale o čem tedy vlastně je? Mělký děj, nasnímaný jako by šlo o bůhví jak vážné či snad dokonce osudové drama. Zendaya se mi tu líbila, oba kluci však bohužel mají řádově méně charisma. Zklamání pro mě nakonec představuje i použití hudby, která jakoby k některým scénám úplně nepasovala - resp. je tak perfektního soundtracku škoda pro takovou plytkou historku.

Její případ, její trable, její film. Dalo by se to takto odbýt jako ryze feministické téma - jenže chceme opravdu žít v takové toxicko-maskulinní společnosti, byť hranice mezi negativní a tou pozitivní maskulinitou (kterou ženy naopak vyžadují) může být někdy dost matná? Děj se každopádně odehrává kdesi v buranovém dole, kde ženy zažívají dennodenně nejrůznější ponížení a diskriminaci od všech primitivů kolem - tedy v takových malých Čechách ;) Koncentrace učebnicových problémů, které zažívá hlavní hrdinka (a které se ve skutečnosti staly několika různým ženám), pak působí nerealisticky nadsazeně či šablonovitě, což dělá látce spíš medvědí službu. Chci tím říct, že tvůrci zbytečně tlačí na pilu, a to ubírá na věrohodnosti - osobně bych uvítal výsledek méně jednoznačný, a klišé prostý (to už bych chtěl asi moc). Pokud si navíc snímek přál být také seriózním zmapováním případu první hromadné žaloby v podobné kauze, potom v této snaze bohužel selhal. Přitom v soudní síni se řeší pouze případ sexuálního obtěžování, o osudu a trestu hlavního viníka a násilníka se již nedozvíme nic. Theron - ta tehdy byla v období, kdy chtěla světu zuby nehty dokázat, že umí zahrát cokoliv, a není jen krásnou tvářičkou, a to zase vypadá přecejen trochu křečovitě. Zbytek luxusního castingu vedený paní režisérkou přitom šlape skvěle. Celkově si myslím, že došlo North Country k opravdu významnému a dramatickému počinu bohužel tak na třičtvrtě cesty. Ale možná jsem to celé jen špatně uchopil a náležitě nevychutnal, jelikož jsem u toho vařil večeři, myl nádobí, a uspával děti.

Somr, Tříska, Abrhám na vrcholu sil - už to samo o sobě většině obdivovatelů klasické české herecké školy (včetně mě) stačí jako to nejlepší doporučení. A kdyby je scénář nenutil opakovat několikrát tu samou storku se známkou za marku padesát, vešlo by se do příjemně krátké stopáže ještě více morálního dilema, a já bych býval s nadšením přidal i pátou hvězdu. Tato inscenace je každopádně dalším důkazem, že lze natočit silný (proti)válečný snímek i bez zobrazení války samotné.

Snad největší psycho na poli ČST inscenací. Již Havlíčkova předloha musí být dost silná káva, protože se zevrubně zaobírá rodinou, stiženou těžkou psychickou chorobou. Zpracování to však posouvá na ještě vyšší level, kde se herci pohybují jako ve snách, hudba neustále cuchá nervy, a kamera se v klaustrofobických úhlech komíhá a rozostřuje - ať už schválně, nebo dílem zubu času, jelikož dochovaná kopie místy zrní a rozpíjí se jak poznámky v deníku neviditelného.

Severské vztahové drama, to já rád. Jednoduchý příběh o jedné klasické nevěře jak z románu zde tvůrci ozvláštnili pátráním vnuka po příčinách dávného záletu své babičky, a možná ještě podstatněji po podivné povaze svého ubožáka dědy - povaze, která ho ovlivňuje v osobním a rodinném životě dodnes. A nejspíš udělal vnouček dobře, že na všechny ty staré dopisy nesr*l, a když už je tedy nikdo za těch skoro sto let nespálil, tak si je pořádně přečetl a - pochopil. Snad by se dalo vyprávění trochu zkrátit, jinak však k němu nemám vážnějších výtek, a tak zaokrouhluji nahoru.

V tradici kvalitních TV inscenací s vyššími ambicemi dodnes pokračuje Strach, a dělá to dobře. Studie komplikovaného vztahu matky s dcerou, kombinovaná se šťouráním v minulosti, je možná trochu předvídatelná, ale šťávu to má především díky zde famózní nesmrtelné Bohdalce.

Klasický příběh o hledání biologické rodiny. Akorát že vůbec. Tato ryze dánská komedie možná nevypovídá nic o kuřatech a lidech, dokonce o ničem mezi tím, a našinci nemusí připadat ani trochu vtipná, nicméně originalitu jí přiznat musíme. Já akorát od téhle mojí oblíbené partičky čekal víc, jenže tentokrát byl zmutovaný výsledek sice náležitě nechutný a odporný, trefně trapný, i podivný, ale nebavil jsem se a neužíval si to tak, jak je u nich zvykem.

Milý snímek o stáří, u kterého má člověk chuť si raději prostřelit hlavu, aby se takového konce nemusel dožít. Smutné, melancholické, svým způsobem krásné, a díky oběma hercům skvělé.

Velmi pěkně koncepčně udělaný art dokument, na jehož vizuálu bohužel zub času krutě zapracoval. U mě silná reminiscence na pozdější bravurní japonský pohled na Gaudího tvorbu, který také zrovna neplýtvá informacemi, ale spíše zprostředkovává pocity.

Milý malý film, který tématicky hodně čerpá ze svých slavnějších předchůdců, nakonec však přecejen ústí v trochu odlišnou moralitku. Zajímavé sledovat, jak moc se časem změnili herci v rolích žáků (Dano, Eisenberg, Hirsch), a naopak jak je učitel Kline stále stejně dobrý.