Ehrmantraut

Hodnotím s přihlédnutím k podobným pokusům v našich luzích a hájích. Prostě mi srovnání naskakuje, nemůžu si pomoci. V rámci ČT a dalších tuzemských stanic jde o velmi dobrý sitcom. Opravdu jsem se místy upřímně zasmál, což se mi u domácí produkce podobného typu moc nestává. Trapných okamžiků je méně než jsem čekal, což byla asi moje největší obava. Pomohlo vyvážené herecké obsazení, hvězdám zdatně sekundovaly méně známé tváře. Zajímalo by mě, jak by se vyvíjela případná další pokračování. Potenciál na další díly Čtvrtá hvězda rozhodně má

Je to skvělý film, pokud přistoupíte na formu jeho vyprávění. Jeho forma je většinu času na hraně parodie. Souhlasím s komentářem Oskara, že obsazení Stanislavy Bartošové působí rušivě, snad ještě dva herci nebo spíš dvě postavy mi vadí. Dva klauni jednoduše nejsou úplná trefa do černého. Jinak je to ale herecký koncert, především koncert Oldřicha Kaisera a Jiřího Císlera. Jasně, jejich poloha jde až na hranu vkusu a hratelnosti, ale oba pánové si to velmi dobře uvědomují a vědí kde se pohybují. Limonádový Joe jde po podobné hraně. Joe je samozřejmě o level víš, ale je to podobná hrana. Herci přehrávají a ví o tom. Když na to přistoupíte i vy, budete se královsky bavit. Nebudete se snad bavit ani tak příběhem nebo nečekaným (čekaným) koncem, ale velmi vtipným a trefným vykreslením atmosféry a především postav a postaviček v poválečné Praze

Má cenu psát, že jde o výbornou kriminálku. Určitě ne, to už je v jiných komentářích napsáno tisíckrát. Co ale tolikrát nepsáno není, že jsou tady naprosto špičkově vykresleny postavy. Ale nejen dvě tři hlavní, ale snad rovnou deset. Každý charakter je jasný, uvěřitelný a přesto se špatně odhaduje vývoj filmu i reakce všech postav. Což je dobře, protože Vás film baví, stále překvapuje a udržuje v napětí. Guy Pearce byl pro mě do té doby velká neznámá, ale to mu nevadilo aby mě hned napoprvé zválcoval, čti překvapil. Russell Crowe pro mě ještě nebyl gladiátor, tak že mě zválcoval taky naplno. U Kevina jsem měl už za sebou Sedm a a Obvyklé podezřelé, takže válcování se trochu očekávalo a vrchovatě naplnilo

Lidé, město, věci, situace.. to všechno je šedé, těžké, bolavé.. všechno to na Vás padá, všudy přítomný déšť ještě všechno umocňuje. Je vůbec možné, aby to dopadlo dobře, ne není. Ale nejde o to, že to dobře nedopadne, jde o to, že standardní špatný konec se ani neblíží špatnému konci v tomto výborném filmu. Od první do poslední minuty cítíte, že se musí stát něco špatného, jen netušíte, co všechno se dá poslat v balíku. Absolutní špička, film který nastavil laťko hodně vysoko. Všechny napodobeniny kterých se vyrojilo do pár let jako much se ale k laťce nepřiblížili. Nedošlo jim že nejde o krutost, krev a šokování diváků. Ale především o atmosféru, pečlivě budovanou minutu po minutě

Jeden z nejlepších filmů o naději, touze po svobodě a nezlomné vůli po důstojném životě. Skvělý příběh který končí dobře, ale přesto konec nevyznívá lacině. Jeden z filmů, které jsou silné při prvním sledování. Po druhé a potřetí už mě to tolik nevzalo, což ale na kvalitě filmu nic neubírá

Srdcovka. Méně známý kousek kde se naplno potvrzuje, že Russell Crowe, je prostě pan herec, který klopýtne jen někdy. Zdatně mu ale sekunduje, pro mě do doby před vzhlédnutím filmu, Paul Bettany (odborníci prominou, doženu to). Rozdílnost vnitřního nastavení obou hlavních hrdinů je hlavní rozbuškou celého filmu, následné společné muzicírování působí naprosto nečekaně, nečekaně krásně. Jako by se v tom momentu kdy vezmou nástroje slily dohromady dvě různé řeky a vytvořili jednu. Jde sice z části o válečný film, ale války si až na pár bojových scén moc neužijete. Co si ale užijete jsou výborné dialogy. Prostě podceňovaný klenot

Kdo si myslel že Ridley Scott už nenatočí dobrou komedii tak se prostě spletl. Dokonce ani spojení romantická komedie u Dobrého ročníků nepůsobí jako slovní obrat, ale jako konstatováním faktu. Je to romantická komedie, a je po čertech dobrá. Přestože že konec je předvidatelný po první třetině filmu, určitě se dokoukáte rádi až do konce, stojí to za to

Trochu méně známý, a maličko nedoceněný film Honzy Svěráka je mojí srdcovkou mladšího z rodu Svěráků. Absolutně neopakovatelná atmosféra mladých porevolučních let, starší z rodu Svěráků v plné formě, navíc první setkání s Petrem Formanem. Svítící žárovka v ruce mi zvedá chlupy na rukou ještě dnes při možná sedmém, osmém přehrání. Film někdy působí maličko naivně, až na hraně jakési parodie sama sebe, ale věřím, že je to úmysl a proto to vnímám jako přednost. Je to prostě jiné, odvážné, necítím v tom žádný kalkul jak vydělat peníze, jen touhu filmařů a herců si hrát, chuťovka

První film který jsem od Petra Zelenky viděl. Viděl a pochopil, že Petr má neuvěřitelný cit pro příběh, a možná ještě větší cit příběhy propojovat. Propojování je sice móda posledních dvou desítek let, ale málokdo to umí ve světě, natož u nás. Filmu dává nádhernou barvu a vůni noční Praha, a jak jinak, Petr nám dává příděl i menší porce "něčeho" mezi nebem a zemí

Hraju bowling a někdy mě přepadne lenost velikosti Sibiře. Může se mi někdo divit, že se mi Dude zarazil do srdce a už tam zůstal napořád. Ne že by ho to zrovna nějak zajímalo, je mu to nejspíš fuk, ostatně jako většina věcí.. Výborně vykreslené postavy, absolutně nevšední, ale absolutně uvěřitelné. Žádný patos, upachtěné zápletky. Místo toho neskutečně stylová podívaná, kde každá pátá věta má potenciál se stát větou kultovní. Víc než odvážný pohled do mozku při ztrátě vědomí, Julianne Moore s vydlema a přilnou na hlavě prostě nemůže nechat žádného chlapa chladným. Podívaná je skoro stejně tak dobrá, jako pocit když se hraje poslední frame a vy dáte strike. A to by ocenil určitě i Dude. Prostě povinná filmová docházka, dnes už klasika, klenot