L. A. - Přísně tajné

"Policie, ty sráči. Hned vypadni nebo zavolám tvý ženě." Tak se musí na pana radního. Bud má prostě koule. Taky umí vytlouct přiznání, podstrčit důkazy i střelit podezřelýho do zad. Proto může bejt detektiv v L. A. a já ne. Bud mě baví svým ochranitelstvím, ale chytrák Ed je taky skvělej, televizní hvězda Jack rozhazuje charisma na všechny strany, Lynn je naprosto dokonalá a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Ale Tiše tiše, zejtra bude v novinách, že tohle retro je prostě dokonalý. (10.11.2021)

Na počátku stáli tři policisté. Crowův Bud White, tvrdý chlap s dobrým srdcem a utilitaristickým přístupem k řešení případů, snaživec Ed Exley s tváří Guye Pearce hledající morální oporu v Kantovském systému a populární, zdánlivě nezainteresovaný Jack Vincennes, jehož roli stylizovanou na postavu Deana Martina dostal Kevin Spacey. Ztrácíte se už teď? Pak pro vás L.A. - Confidential bude napoprvé asi dokonalou změtí postav, jejich postojů a pohnutek. K hlavní trojici musíte totiž ještě připojit několik bývalých a současných policistů, dvě krásné ženy, jednoho novináře, prokurátora a tajemného milionáře. Každý z nich má v příběhu své místo, každý hraje svou více či méně kladnou úlohu (pokud znáte některou z knih Jamese Ellroye, asi víte, že pravděpodobnější je ono "méně") a pro mě tak nastává v detektivkách ojedinělý moment, kdy i při odhalení některých záporáků nedokážu odhadnout celou zápletku a všechny v ní namočené. Podobných kriminálek se třemi vyšetřovateli, z nichž každý následuje své vlastní stopy, aby nakonec došli ke stejnému cíli, moc neexistuje. (Osobně mě jen lehce mrzí, že se děj točí hlavně kolem rozdílů mezi Budem žijícím podle hesla "účel světí prostředky" a Edem lpícím úzkostlivě na předpisech a zákonech, zatímco mně nejsympatičtější Jack nemá tolik prostoru.) A moc neexistuje ani těch, které byste si mohli pustit vícekrát, a stejně z nich byli stále nadšení. A víte ještě co? Tenhle film má úžasný old school nádech. Není to jen kriminálka ze starých časů přizpůsobená modernímu divákovi, ale skutečně cosi, co mělo potenciál vzniknout i o půl století dříve. Oproti Scorseseho gangsterkám a veskrze jakýmkoliv ceněným kriminálkám let devadesátých po jazykové stránce nesmírně slušný film (slovo "fuck" téměř neuslyšíte), přitom ale s odvahou nasnímat mafiánské vraždy tak, že vypadají uvěřitelně a mají onen podmanivý nádech fotografií pořízených při policejních vyšetřováních v letech třicátých. A když navíc soundtracku dominuje mé oblíbené Ac-Cent-Tchu-Ate The Positive, je o nejvyšší hodnocení právem zaděláno. (02.01.2007)

Pro mne tento úžasně napsaný a především zahraný film, představuje to nejlepší, co v krimi žánru vzniklo. Jeden z filmů, které jsou mému srdci nejbližší. To není jen dokonale řemeslně odvedená práce, tento snímek je něcím víc, je natočen z lásky k filmařině a jako takový mě dostane při každém dalším zhlédnutí, což je zhruba každé tři měsíce. (26.05.2002)

He he, kdo by nechtěl být rovný tvrďák jako Bud White? S pěstí z kamene drtit zaločince a tou samou rukou něžně ochraňovat ženy? Russell Crowe si tu dokonale vybarvil typ, který mu vynesl slávu, typ nezlomného tvrďáka s charakterem. Guy Pearce vulgo poručík Exley je jeho výborný kontrapunkt, slizký, nažehlený, úskočný... L.A. Confidential uhání na jejich vzájemné energii, kterou se zpočátku odpuzují a posléze sjednocují ve smrtící úderku. Zdánlivě nesourodý příběh, který prýští na všechny strany se ve finále parádně sladí a vyvrcholí velkolepým přestřelkovým gambitem. Z žánrových obrazů Hřšných lidí L.A. se tak nakonec stává i dobře vypointovaná detektivka s pěkným twistem. Curtis Hanson se ukázal jako velký frajer, jeho režie swinguje, obrazy střídají svižnou akci a přesvědčivé retro... je to prostě jedna velká "dirty" policejní paráda. Drsná, přímočará a ladná jako pozadí Kim Basinger. Jesus fuckin´ Christ! (04.11.2007)

Jednoznačně nejlepší film roku 1997. Skvělá stylová kriminálka z padesátých let s vynikajícími výkony Crowea, Pearce, Spaceyho a Basingerové (Oscar a Zlatý glóbus). Je to chytře napsané a bezchybně zrežírované. V tomto roce sice většinu cen vyhrál nevyrovnaný Titanic, ovšem já mám o vítězi v kategoriích film a režie jasno. Docela dobrá je i hudba Jerry Goldsmithe, který se vrací do dob Čínské čtvrti. (03.08.2003)