Ondatra

Al Pacino skoro v jeho nejlepší roli. Neuvěřitelný příběh o slepci, kterého Pacino zahrál, že jsem mu to naprosto věřil. Na začátku mě trochu štval jeho chováním, ale vlastně na konci člověku dojde, že mluví absolutní pravdu a má v sobě taky kousek dobra. Místy smutný, někdy citlivý, ale naprosto dojemný film. 8/10

Až nečekaně dobrý film od Ridleyho Scotta, u kterého jsem zvyklý spíš na historická dramata nebo vážnější filmy. Tady si odskočil do Francie na romantickou komedii a myslím, že by se tomu měl věnovat víc. V první polovině nám příběh sice navodí dobrou francouzskou atmosféru plnou vína a krásných lokací, ale zase na druhou stranu by to chtělo více té romantiky, protože třeba samotná Marion Cotillard se tu objeví jenom na chvíli. To se sice spraví v druhé polovině, kde už to konečně připomíná romantickou komedii než jenom drama o makléři, ale bohužel to nevynahradí tu první polovinu. Vidět Russella Crowea v romantické komedii je taky příjemná změna, ale hlavně se k té Marion hodí. Jinak fajn hudba, inteligentní humor a naprosto pohodový film. 7,5/10

Jsem tak na hraně, kdybych mohl, dal bych tři a půl hvězdičky. Dá se říct, že se jedná o milostné drama, které je obzvláštněné o tenis. Já mám tenis rád, takže pro mě to byla dobrá strategie. Ale stejně pro ostatní lidi, které tenis nebaví nebo nezajímá, tak pořád na film koukat můžou, protože tenis je zde pouhou zajímavostí, která není tím hlavním. Tím pádem nemusíte znát pravidla ani historii. Film je spíš o vztahovém trojúhelníku, kde hlavně figuruje Zendaya v roli Tashi, což je bývalá tenisová juniorská šampiónka. Ve filmu sledujeme tento trojúhelník od samotného začátku, kde Mike Faist a Josh O'Connor ještě spolu hráli čtyřhru a seznámili se právě se Zendayou, až po manželství Mikea a Zendayi. Mezitím sledujeme, jak tihle tři kolem sebe různě krouží, sledujeme jejich chemii a napětí. A právě to je to hlavní v tomto filmu a myslím, že režisérovi Guadagninovi se to povedlo perfektně. Vybral herce, kteří mezi sebe hezky pasují a náramně se k sobě sedí. Bohužel žádné z postav se nedostaneme tolik pod kůži, abychom ji zcela porozuměli, ale na druhou stranu si dokážeme utvořit určitý obraz. Dost výrazný je tu soundtrack, který mě opravdu překvapil a nečekal jsem ho. Například je tu pomalá scéna nebo jeden záběr a k tomu hraje dost rychlá elektronická hudba. To jsem ještě v životě neviděl, ale nevadilo mi to. Velkým lákadlem, která souvisí s předešlým bodem je kamera. A tu opravdu musím pochválit. Dokáže nádherně mapovat rychlé tenisové výměny, ale i zpomalené záběry na soustředěné výrazy tenistů, kde jediné co vidíme je tekoucí pot a nervozita. Celý film je nelineárně vyprávěn, takže se tu často střídá minulost se současností. Někdo se v tom může ztratit nebo říkat, že je to až moc předvídatelné, ale pro mě to bylo naopak dobré. Samozřejmě film má i pár mínusů. Zpomalené záběry jsou fajn a dost často působí krásně, ale když to vidíte už po padesáté, tak vás to kolikrát spíše otravuje než že by vás to potěšilo. Luca Guadagnino nám zkrátka naservíroval perfektně zahraný příběh plný dynamiky, který ale bohužel k ostatním sportovním dramatům má trochu daleko. Trochu vyšperkovat a bude to perfektní. 6,5/10