Likan7

Hodnotit Blacklist jako celek moc nejde. Však přece jen 10 sérií, přes 200 dílů a 10 let. První polovina je parádní. Někde uprostřed jedničky se rozjede hlavní příběh a vás to furt nutí se dozvědět, kdo že to ten Reddington je. Bohužel se to až moc celé vleče a druhých 5 let je o poznání slabší a Megan Boone je sérii od série otravnější. Naštěstí CELÉ drží James Spader, jehož Raymond Reddington je moje nejmilovanější postava ever. Hodiny byste dokázali poslouchat jeho poutavé vyprávění a historky, aby se během několika málo sekund přepnul a on vás nepopravil, protože jste mu překazili obchod. Spader a jeho chraplák se pro tohle narodili a hlavně díky němu jsou vlastně docela fajn i ty poslední série, které ztráceli herce a očividně i rozpočet. Mě to ale stále bavilo. A že je závěr až moc poetický a symbolický? Že se vlastně nikdy nevyřeší ta HLAVNÍ otázka seriálu? Ale kdeže... pusťte si poslední Redův rozhovor s Agnes :-) Dembe, Donalde, Harolde, Arame (škoda, žes nebyl v poslední sérii) a hlavně ty, Raymonde, díky za tenhle výlet do geniálního světa krále zločinu. Byla to jízda!

V momentě, kdy se vyřešil poslední protivník a seriál se na úplném závěru dostal vlastně na svůj začátek a začal mi servírovat zase jen jednotlivé případy, jsem byl nadšený. Ten návrat k začátkům byl svěží, příjemný a jednoduchý. A konec? Hodně poetický, hodně otevřený, nebo alespoň ne doslovný, ale poslední rozhovor Raymonda s Agnes všem hodně napověděl, kdo Red vlastně byl.. od samého začátku... Mohlo to být dojemnější, mohl se vrátit na poslední epizodu Aram, ale to je jen hledání chyb. Je mi ctí potkat nejlepší seriálovou postavu ever.

Příšerně dlouhé a příšerně nezajímavé. Sérii Hunger Games mám docela rád, ale tenhle prequel jsem vyloženě přetrpěl a dokoukal ho na tři pokusy. Nezajímavé lokace, nezajímavé postavy a nijaký, možná až absurdní konec a chování hlavního "hrdiny". Slepá ulička.