Niktorius

Ty tvoje filmy jsou trochu na jedno brdo, Maheshi. Pak tě taky mám radši, když se věnuješ akci, než když se snažíš dělat srandu. A nemíním ti odpustit, že se v tomhle kousku víc staráš o tu méně hezkou babu a máš tam jen jedinou opravdu coolervoucí scénu, a to finální náklaďákovou etudu (přehlédnu-li ty hrozné triky)....

Nejlepší Tarantino? Asi ano, když to bavilo i mě :-)

Leni, you're the best. Pro mě poněkud rozpačitý film, jehož funkci generační výpovědi, jíž by měl podle tvůrců být, můžu jako Evropan těžko posoudit. Dev.D totiž Devdásův příběh opravdu jen volně parafrázuje a rozvíjí si vlastní motivy, namísto toho, aby jej pouze přemisťoval do současných kulis. Zpracováním je čistě kashyapovský, tedy značně odlišný od běžného indického mainstreamu. Je protkán odkazy na známé indické mediální kauzy a hlavně metaforami, které našinec ztěží zvládne všechny pochytat. Ani vyprávění není úplně jednoduché a lineární - na několika místech se objevují "doplňkové" scény ukázující něco, co bylo divákovi v nějaké předchozí scéně zatajeno a tím ji staví do úplně nové významové roviny. Kashyapovi se daří sypat z rukávu zajímavé vizuály a ač paňdžábský venkov vykresluje jako harmonické, přírodní místo a metropoli Dillí zase jako špinavé doupě plné prostitutek, alkoholu, drog a neonů, ani na chvíli to nepůsobí lacině a prvopláně. Není mi moc jasné, jak to režisér dělá; není mi jasné, co tím (filmem) sleduje a co se tím (filmem) snaží sdělit, ale vím jistě, že mě to nenechává chladným. Inu, umění :-) _______ P.S: Úplně poprvé jsem slyšel v indickém filmu zaznít (nevypípnuté) slovo "fuck", nicméně nevinné slovo "sex" se tam pro jistotu jen hláskuje - asi aby toho boření tabu nebylo na jeden film až moc :-)

Když už jsem si po několika letošních filmových zklamáních (Bay se Scottem okamžitě za dveře!) začínal myslet, že už mě hollywoodské akční blockbustery nadobro přestaly bavit, přišel Blomkamp se zástupy divokých kreveťáků, jedním změkčilým kravaťákem a jedním sestsakramentsky nabušeným mechem, aby mě znovu uvrhnul do pocitu čirého nadšení z jednoduchého, ale do posledního detailu efekt(iv)ního filmu. Čert vem, že jsem původně čekal intelektuálnější a zadumanější podívanou, co do intenzity prožitku a vtažení diváka do sebe se Districtu 9 nevyrovná žádný jiný snímek několik měsíců nazpět. A je to i lepší než Mostrum, pro jehož povahu jedné velké atrakce od začátku do konce se veškerý zážitek rozplynul ještě dřív, než stihli v sále rozsvítit. Ano, je smutné, že osvědčení borci typu Bay, Scott, nebo Proyas letos příliš nezazářili, ale proč brečet. Už mají na kontech dobrých filmů hromady a důležité je, aby se v branži objevil někdo nový, kdo jejichž žezlo dokáže převezmout a pozdvihnout ještě o něco výš. A na to je Blomkamp jedinečný kandidát. [Viděno v kině. Jestli se někdo spokojil s tím kvalitativně pochybným ripem z netu, je to jeho blbost.]

Nejedná se o klasický životopisný film, který by zachycoval formování Džinnáhovi osobnosti a jeho názorů. Tvůrcům šlo mnohem víc o to jeho život a počínání nějak interpretovat, představit (domnělé) principy jeho myšlení a zjevně ho i hájit před kritiky. Kontroverze se skutečně nedočkáte, Džinnáhův portrét je převážně lichotivý (režisér i scénárista jsou pákistánského původu) a pokud jsou na něm nějaké skvrnky, tak jde především o komplikované vztahy s jeho nejbližšími. Nečekejte taky žádnou rozmáchlou odpověď na velkolepého Attenboroughova Gándhího, film je velmi komorní a intimní, stojící především na výborném výkonu Christophera Leeho a emotivní hudbě. Můžete vytýkat jednostrannost, klišé a zjednodušování, ale několik skutečně silných momentů (především závěr) této obhajobě "Velkého vůdce" upřít nelze.

Nejslabší a nejobyčejnější Scottův film od doby, kdy na plátnech zářil reklamní úsměv Toma Cruise v ocelovém ptáku. Přehršel různých náhod, nehod, nedopatření, nesmyslů (neochvějné tvrzení, že v tunelu nemůže fungovat internet následuje poté, co všichni vidí záběry z webkamery) a minimum napětí. Občas to tak nějak funguje, občas je to sebeparodické (převoz peněz), ale nikdy to není hodno tvůrce Muže v ohni či Spy Game.

Rádoby vtipné pamflety o indických filmech sice sugerují, že v Bollywoodu vládne únavná uniformita, ale opak je naštěstí pravdou a z vod jihoasijské kinematografie je možné vylovit opravdu cokoliv. Třeba i stylisticky vytříbený mysteriózní thriller inspirovaný kingovskou neoriginálně originální fantasmagorií. Podobně jako takový Aamir (a vůbec většina příbuzných filmů, včetně slavné Fincherovy Hry) je to dost přitažené za pačesy a vláčené scénaristovou zvůlí, takže jsem se do toho nedokázal plně vžít a s napětím očekávat, co příjde příště; to ale nutně nemusí nadprůměrnému hodnocení překážet. Kultovní aura kolem Kashyapa mi po prvním setkání s jeho tvorbou rozhodně nepřipadá jako nafouknutá bublina a kvalitní filmařinu je prostě třeba řádně ocenit.

Je to tam všechno - dávka rasových předsudků; poukazování na "primitivnost", "špinavost", "podřadnost" a "parazitismus" cizího národa (má odpor k práci, nemá vlastní stát), které je zároveň oslavou "našich" nepochybných a nezdolných morálních i lidských kvalit; odporné a povrchní zesměšňování kultury a náboženských tradic (áno, onálepkování judaismu jako zvrhlé militantní a svět ohrožující ideologie nechybí); i povýšené úšklebky na "pravdoláskaře a multikulti" z 19. století, kteří svým "zmateným" přístupem málem nechali ty ďábelské Židy zničit "vyspělou a tolerantní civilizaci". Ani by mi z toho nebylo tak na blití, kdyby na nás xenofobní a demagogické výroky stojící na identických principech (co principech, skoro se mi zdá, že současní xenofóbové své nejotřepanější teze a "argumenty" přímo z tohoto filmu vykradli) nepadaly z každých internetových fór. Jen ti Židé jsou tam (ehm, občas) nahrazeni černochy, cikány, nebo muslimy (podle toho, co je zrovna v médiích in). Ten odpad! tedy patří jak tomuto filmu, tak zmíněným lidem. A jsou za ním hned tři vykřičníky. _______ P.S: V souvislosti s tím, jak se občas hájí někteří méně explicitní xenofobní štváči tím, že nevybízejí k násilí a jen upozorňují na existující problém, zdůrazňuji, že ani tento film nikdy nevybízí k násilí proti Židům (ani nějakému jinému způsobu zakročení proti nim) a jen "objektivně" a na konkrétních příkladech ukazuje, jaké je jejich smýšlení a způsob života. Nějak se nemůžu ubránit paranoidnímu pocitu, že kdyby se ten film věnoval Věčný muslim, neměl by zde jen 47% a byl by to na dlouhou dobu velký hit velké části uživatelů YouTube...

Určitý talen Milanu Luthriovi upírat nebudu, zajímavé a působivé obrazy umí. Komorním stylem snímání mi Deewaar docela připomínal Dil se... a ve svých nejlepších momentech měl i podobně silnou atmosféru. Za uši bych ale vykrákal barbarského střihače a pachatele rozplizlého scénáře, jehož vinou film postrádá napětí, nedaří se mu rozeznít emocionální strunu a spíš vyvolává úsměv přehnaně patetickými replikami.

Co by byl život bez trochy stylu? ____________Někdy je zajímavé sledovat, jak se obsahově i kvalitativně podobné snímky setkávají vinou různých vedlejších vlivů s diametrálně odlišným přijetím. Zábavné, hyperbolicky stylizované, ale nepříliš inteligentní pastiše amerických trháků jako Dhoom 2 nebo Race plnily indická kina k prasknutí, ovšem podobně pojatý Tashan bůhvíproč propadl. ____________Mizerné výdělky by se ještě daly objasnit nešťastným načasováním premiéry, která se trefila do období zuřivých sporů mezi bollywoodskými producenty a vlastníky velkých multiplexových sítí, ale pro nahněvané odsudky ze strany kritiků a literárně činných "běžných diváků" vysvětlení nemám. ____________Vám, zbloudilým čtenářům tohoto komentáře, upřímně radím ignorovat nezaslouženě ostudné hodnocení na IMDb i všemožné prskání ve všech myslitelných fórech, kde se pisatelé snaží dávat na obdiv svůj vytříbený vkus a bystrou mysl tím, že poukazují na malicherné nerealističnosti ve filmu, který akční (a vlastně i všechny ostatní) scény pojímá s tak obrovskou a očividnou nadsázkou, až je mimo jakkoliv pokroucené chápání, že jej někdo může brát vážně.____________ Tashan s úspěchem napadobuje styl amerických cool akčňáků z bruckheimerovské školy a zároveň si z nich přátelsky utahuje tím, že všechnu tu jejich stylovost vytahuje do absurdních výšin. Hrdinové kráčí terminátorskou chůzí, nesundávají sluneční brýle, za zády jim permanentně plápolají požáry znepokojivého rozsahu a pokud je potřeba vyřídit zástupy nepřátel, neváhají se jako zbraně chopit i kandelábru :-) ____________ Ten film je prostě o pronikání americké kultury do Indie a mám za to, že si toho mohli všimnout i méně bystří diváci. Vždyť už v úvodní scéně se divoce přepíná mezi indickou a americkou hudbou, jeden z hrdinů je učitel angličtiny a jak sám říká, pracuje v callcentru, kde se "i hindsky mluví jedině s britským přízvukem". Dále hrdinové potkávají americký filmový štáb (přičemž si v jejich filmu sami zahrají - s blonďatými parukami na hlavách) a vše, co se v Tashanu ozanačuje za "stylové", má svůj původ právě v Americe.____________ Nakonec mě asi nejvíc mrzí to, že sám režisér na tolikrát zmiňovaném stylu poněkud zamrzl a ač je jeho dílo plné bujné vizuality a tedy oku lahodící, fádním příběhem i jeho podáním si mě nepodmanil. Takže za tři a půl. Tak. Více zde: http://bollybaz.blogspot.com/2010/03/tashan-co-by-byl-zivot-bez-trochy-stylu.html