Niktorius

"Už jsem viděl Rajnikantha i Kamala Hassana, ale jaktěživ jsem nezažil, aby byl někdo tak dobrý herec."_______Holt není nadto, když se tůvrci filmu umí sami pochválit :-) Ta chvála ale není přehnaně sebevědomá, protože Chiyaan Vikram je v titulní roli opravdu báječný a navíc ji lze brát jako jeden z mnoha vtípků, které dokazují, že Anniyan si uvědomuje skutečný svět "mimo film" a tomu uzpůsobuje svůj koncept. Tradiční trojjakost jihoindických filmů (humor, romantika, krvavá akce) je ukotvená v hlavní postavě, v níž dřímají tři odlišné osobnosti a sociálně-kritický apel (typický pro Shankarovu tvorbu od dob jeho slavného snímku Indian) tu nechce zůstat nijak ukrytý a tak filmový hrdina před horou diváků promítá moralistní video o tom, jaká Indie je a jaká by mohla být, kdyby se v ní nepodvádělo, neuplácelo, neobcházelo se placení daní a každý by poctivě konal svou povinnost. Za vyzdvihnutí krom akčních scén a povedené hudby stojí především skvěle nasnímaný flashback do Ambiho dětství a stylový černohumorný závěr. Anniyan je prostě borec a už si doma před zrcadlem zkouším to jeho zlovětné mručení v sanskrtu...Doufám v sequel.

Madhuri Dixit nemohla podat pádnější důkaz o tom, že je stále oslňující kráskou a nepatří do výslužby, ani do vedlejších "maminkovských" rolí. Jak mohl tento film ostudně propadnou v kinech i ve verdiktech přísné indické kritiky jde mimo mé chápání. Jasně, příběh je to prostinký a naivňoučký, ale jako milá oddychovka obstojí a vyšší ambice nemá. Herci jsou sympatičtí, hudba chytlavá a zpěvná, vizuál vynikající a kdyby všeřešící happy end, kdy i ti nejzabedněnější záporáci náhle prozřou, nepřišel až takovou samozřejmostí, hodnotil bych i výš...70% (a zaokrouhlení nahoru kvůli kompenzaci hodnocení dementního mulťáka kongose)

Kamabakkht Ishq vlastně není o moc hloupější než Pammal K. Sambandam, kterého remakuje. Jenže pokud má deklamovaný hit roku obdobné kvality jako vyloženě provinční snímek, tak prostě něco není v pořádku. A už vůbec není dobrou vizitkou pro jakýkoli remake, že v něm dobře fungují jen ty scény, které jsou do detailu okopírované z předlohy a zbytek vyplňuje na střídačku nuda či stupidní a nevkusný humor. Není to úplné zlo a nepocítil jsem u toho potřebu odběhnout si k Mišpuli pro aspirin, ale při srovnání s jinými bollywoodskými komediemi poslední doby (a to mám na mysli i ulítlosti typu Singh is Kinng) musím dát palec dolů. Zklamání z výsledku je tentokrát posíleno nejen mocným hypem, ale především faktem, že Sabbir Khan rozhodně nepodpoří dobré jméno indické kinematografie v očích těch, co si Kambakkht Ishq vyloví z torrentů jen kvůli kratičkému cameu Stalloneho. 30% ___________ P.S: Shodou mnoha podivných náhod a okolností jsem film viděl znovu na Bollywoodském festivale 2010 a připadal mi ještě o trošku snesitelnější. Ale třeba už mám nenapravitelně zničený vkus :)

Míchání různých žánrů patří k základním atributům indické (mainstreamové) filmové kultury, jsem na něj dávno zvyklý a nemůžu mu upřít, že často vede k zajímavým výsledkům. Průser ovšem nastane, když žánrový veletoč ve třetině snímku rozdupe vše, co se do té doby účinně budovalo. A je mi hrozně líto, že právě tohle je případ Okkadu. ____________ Začátek slibuje napínavý thriller se spoustou povedených akčních scén. Vynikají hlavně kontaktní souboje, které jsou natočeny mnohem lépe než v Maheshových největších hitech Athadu a Pokiri. Úvodní souboj na střechách (a žebřících :-)) je díky své vynalézavosti přímo brilantní, tak doufám, že ho Telugové odněkud neobtáhli :-) ____________Jak jsem si užíval první hodinu, tak strašně mě zklamalo překlopení do skoro bezstarostné komedie, při němž náhle zmizelo všechno napětí a nekompromisní tvrďák Obul (výborný Prakash Raj) prožil přechod ve směšného trapáka (nechtěně sebeparodický Prakash Raj). ____________ Dílo zkázy na této výborně rozjeté, ale postupně slábnoucí maheshovce pak završilo hloupé finále, v němž Ajay ztrestal zločince, získal srdce spanilé divy a pak si odskočil vyhrát celostátní turnaj v kabaddi...

Kombinace vězeňského dramatu s filmem o pomstě bez jakýchkoli odlehčujících prvků. Místy se mi to zdálo trochu moc rutinérské a prahnul jsem po nějakém ozvláštnění, jindy jsem se spokojeně nechal unášet slušnou atmosférou a velice dobrou Urmilou Matondkar v roli Sariky. Každpádně vydařený thriller.

Průměrný zástupce telugského akčního proudu. Ale díky pěkné kameře a pohledným protagonistům je radost na něj pohledět...

Deset minut po začátku jsem chtěl, aby to co nejrychleji skončilo; deset minut před koncem jsem si přál, aby to pokračovalo minimálně další tři hodiny. Santosh Sivan zpočátku zmatkaří a trumfy začne vytahovat až v závěru. (Director's Cut) ________ P.S: Nevěřte bergovi.12, kamera je samozřejmě výborná ;-)

Letmý pohled na IMDb napoví, že režisér Jag Mundhra točí hlavně z existenčních důvodů a má tak na kontě hromadu laciných braků, ovšem Shoot on Sight se mu docela povedlo. Tedy, akceptujete-li, že celkovým zpracováním a přístupem k tématu je tohle snímek určený spíše pro televizi a že vám nevadí pár replik tak klišovitých, že by měly být postavené mimo zákon ("Otázka nezní, jestli je každý muslim terorista, ale jestli je každý terorista muslim"). Neměl by to být takový problém, když dojde i na dialogy zdařilé a osvědčená indická dvojka Nasseruddin Shah a Om Puri předvádí přesvědčivé výkony._______ P.S: A ano, ještě je třeba uvěřit, že by v Londýně opravdu mohl žít muslimksý policista, do jehož okruhu příbuzných a známých patří pokroková manželka, problémová dcera, bodrý "rasistický" kolega, chápavá kolegyně, bombový atentátník, liberální Pákistánec a militantní imám :-)

Druhé setkání nadějných tvůrců Kabira Khana (režie) a Sandeepa Shrivastavy (scénář) má nakonec podobné přednosti i slabiny, jako jejich první společný film Kabul Express. Zatímco ve snímku o post-tálibánském Aghanistánu to nejvíce drhlo, když se na dramatickou lini navlékal humor (sám o sobě fungující), v New Yorku zase sílu výpovědi o krutém zlomu, který pro v Americe žijící muslimy znamenalo 11. září, tupí podzápletka o osudové a nenaplněné lásce, jejíž přítomnost lze příčíst autorovi námětu, Adityu Choprovi (ještě že ho nepustili ke scénáři, na další Veer Zaara nejsem zvědavý). Po řemeslné stránce jde ovšem opět o vydařené dílo - zvláštní pochvalu si zaslouží výběr lokací a svícení, některé noční záběry bych si pak nejraději vytisknul a vylepil v pokoji - a když i jde vlastně jen o rutinní thriller s lehkými závanem klasického Bollywoodu (výrazné hudební pasáže, kombinování žánrů, stopáž), tvůrci mu nadělili do vínku zvláštní chytlavé kouzlo. Rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami mi ovšem nakonec neulehčil ani vizuál, ani některé napínavé pasáže, či solidní dialogy, ale (jako vždy) skvělý Irrfan Khan v roli vyšetřovatele FBI.

Chaotický slepenec nenavazujících záběrů, v němž se nálada a téma mění každou sudou sekundu. Je za tím sice vidět oko talentovaného kameramana, leč také ruka velmi netalentovaného režiséra. Scénář není vidět vůbec. P.S: Záběry ukradené z Behind Enemy Lines aspirují na WTF roku.