Niktorius

S dobrým námětem je třeba také dobře pracovat. Anlat Istanbul se pouští na zrádnou stezku protínající klasický povídkový film s iñárrituovským modelem samostatných příběhů lidí s podobným osudem, kteří se vzájemně potkávají a ovlivňují, aniž by o tom věděli. Výsledek? Samostatné a nijak nespojitelné příběhy, resp. spíš náčrty příběhů a osudů postav, jsou nasilně a neučelně propojovány skrze náhodná setkání jejich aktérů a odkazy ke známým pohádkám, aniž by dávaly nějaký smysl samy o sobě, natož takto pohromadě. Těžko bych vzpomínal na nějaký zmatenější a nekompaktnější film.

Nuda ve 3D je pořád stejně nepříjemná jako nuda ve 2D. A k tomu dražší.

Tak se mi zdá, že zdejší hodnotící nějak nechápou, že tohle je opravdu seriál pro nejmenší, jejichž vnímání i nárokům se ho tvůrci snaží přizpůsobit.

Nedozírné davy muslimů se modlí před mešitou Džama Masdžíd, Sonam tančí s holubem, Abhishek předvádí osobitý parkour po střechách v Chandni Chowk a Niktoriovo srdce plesá radostí. To čemu Indové říkají "nudný dokument o Dillí", to je pro něj snový výlet s osobitou atmsférou. Co na tom, že Rakesh Mehra ve své výpovědi o mentalitě místních lidí a jejich démonech sahá po těch nejotřepanějších prostředcích a nedaří se mu sugerovat divákům hrdinovo postupné vžití se do chodu a atmosféry města? Indická filmová poezie si svou cestu k divákovu srdci vždycky nějak najde. I když ji zrovna někdo recituje koktavě. 70% ________ PS: Nepropásněte záběry, v nichž ulicemi projíždí Škodovky :-)

Co naslibuje poctivá kaskadérská práce a výborná kamera, to vzápěti pohřbí neuvěřitelně špatně vystavěný příběh. Šílený Max je hlavně šíleně nekonzistentní, nic v něm nemá pořádnou návaznost a logický vývoj. Max ví, že mu jde po krku motorkářský gang a pak je dokonce přizabit jeho kolega - přesto se na rodiné dovolené necítí v nebezpečí a svoji manželku neustále pouští z dohledu i poté, co se jí onen gang pokusí napadnout. A i to napadání se odehrává na několikrát, po drobkách, namísto jedné napínavé a pořádně vygradované scény....Ach jo. Jak se můžete těšit z perfektních bouraček, když to chvílemi vypadá, jako by někdo sestříhal dohromady materiál z několika různých filmů? Jak můžete cítit nějaké emoce, když žádnou akci nenásleduje adekvátní reakce a nástup závěrečných titulků vás vyloženě zaskočí? Mele, Georgi, Jarmilo - je to ale bída! Leč budiž vám něco odpuštěno, za tu skvělou osmdesátkovou akci, na níž prostě nedám dopustit...50%

Veškerou fantazii, co tvůrci této pohříchu sterilní pohádky měli, pravděpodobně vložili do Shahrukhova šíleného turbanu. A rozhodně nezávidím nikomu, kdo musel tu zápletku o záletech s duchem vysvětlovat dětem...

Nerozdělitelní kamarádi Jai a Veeru přijíždějí do jihoindické vesnice ležící vprostřed vyprahlé krajiny, aby vyprášili kožich prohnilému zlosynovi Gabbarovi. Že budou mít v mezičase dostatek sil k veselému skotačení a svádění místních krásek, snad ani není třeba dodávat. Pro toho, kdo si dokáže užít i diskutabilní humor drožkářky Basanti a ne vždy umné kombinace vážných a humorných scén, je Sholay horkým kandidátem na film jeho života. Pro ty méně tolerantní jsou tu stále charizmatičtí herci, vydařené honičky, okázalé citace westernových klasik a hlavně dostatek zábavy. Samotné přesazení westernu do prostředí (v době natáčení) současné Indie a jeho obohacení o tradiční bollywoodské propriety je překvapivě zcela funkční. Uznání si bezpochyby zaslouží i zkušená režie Rameshe Sippyho, který ve své době patřil k řemeslně nejzručnějším indickým filmařům - to se ponejvíc projevuje v akčních scénách, jaké v Bollywoodu 70. let v podstatě neměly konkurenci.

Začalo to kouzelnou scénou svatby, na konci se rozpoutala vynikající přestřelka a mezi tím byla spousta nádherných záběrů přířody i emotivní scén - zkrátka Mani Ratman se rozhodně nezapřel. Nepovedlo se mu ovšem zkrotit množství motivů, které Kannathil Muthamittal obsahuje a výsledek je myšlekově i narativně dosti neutříděný a chaotický. Támhle jedna nedořečená ideová linka utíká z autorovy pozornosti, támhle se rodí nová (se zbytkem příliš neosuvisející) a támhle zas tři plynou vedle sebe a režisér se ne a ne rozhodnout, které z nich se držet víc. Zkrátka zmatek nezastřešitelný ani opakujícím se motivem deštníku a já proto musím sáhnout po nižším hodnocení. Leč o zklámání rozhodně nejde a zhlédnutí můžu jen doporučit.

Santosh Sivan ve mně probudil zájem hlavně jako kameraman Dil Se... a Theeviravaathi tak beru jako definitivní potvrzení jeho talentu vyprávět obrazem. Malajalámský filmař-všeuměl tentokrát stvořil v tom nejlepším slova smyslu intimní dílo, jehož síla vydá za několik rádoby su/yrových krváků. Na konci filmu jsem si málem ani nevzpomněl na takové malicherné výtky, jako jsou slabší zvukové efekty, nebo Malli držící samopal za zásobník.____ Faktická poznámka: Protože soudě dle českých recenzí a reakcí si někteří našinci myslí, že v Indii lze narazit na výcvikové tábory sebevražedných atentátníků se stejnou samozřejmostí jako u nás na Delvitu, dodávám, že Malli je zcela očividně členkou Tamilských tygrů - partyzánského spolku, který bojoval za vytvoření samostatného státu pro tamilskou menšinu na Šrí Lance. Doufám, že ve světle tohoto faktu si alespoň někteří uvědomí, že hrdinka není teroristkou archetypálního druhu ("fanatická bojovnice za Alláha" apd.) a o nějaké znázorňování "vymývání mozků" a podobných věcí, o nichž si lidé myslí, že teroristy vytváří, Sivanovi vůbec nešlo.

Dovedete si představit, jak by vypadali Transformers, kdyby je režíroval Karel Janák a scénář by se sepisoval za běhu přímo na place? Ne? Navadí, vaši představivost netřeba zatěžovat - máme tu přece Transformers 2...