Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Horor

Recenze (123)

plakát

Rivalové (2024) odpad!

Já teda nevím, ale po tom, co jsem viděl jsem opravdu rád, že jsem tentokrát nedal na recenze a nešel na film do kina, i když jsem to měl původně v plánu. Film považuji za 2h totální ztráty času. Větší debilnost ten scénář ani snad nemohl být. Poutavost nulová, u toho velkého zápasu mezi Artem a Patrickem není nic, co by dělalo atmosféru, hlavy koukající na míček tam sem fakt nejsou záživnost a dramatičnost. Herecké výkony nudné a tragické, všechny tři hlavní hvězdy mají rozhodně navíc, než jen na debilní puberťácké románky, které se nějakým způsobem propsali až do dospělosti. Začínám si říkat, režisér je gay nebo proč v každém třetím záběru lezou péra a zadky? Možná by filmu pomohlo, kdyby se jednalo o kontinuální neroztrhaný děj, ale to se tady rozhodně nevede. Nikde nevidím tu fantastickou cinematografii, kterou každý na filmu tak strašně vychvaluje, až na tři záběry ve finále film působí jako studentský snímek. Záběry ve slowmo z gopra rozhodně nejsou vrchol cinematografie. Nudná šaškárna.

plakát

Království Planeta opic (2024) 

Po Caesarově trilogii pokračuje planeta opic dalším příběhem. Avšak podle mě nedosahuje takových kvalit. Noa jako hlavní hrdina z orlího klanu je sympatický a všechny jeho motivace jsou pochopitelné. Avšak postava, která mě strašně vytáčí je Mae v podání Freyi Allan. Ona prostě od role Ciri hraje každou postavu stejně nudně s kamennou tváří. Proximus, hlavní záporák je nevyužitý a ukazuje se ve filmu poprvé strašně pozdě, přitom by si v zápletce zasloužil mnohem více prostoru a všechno by dosáhlo většího smyslu. Film by mohl být klidně o něco kratší, v určitých momentech se to všechno strašně táhne. Cgi by v určitých záběrech stálo za dolazení, pusobí hodně uměle, v zásadě právě Proximus je vzhledově nedodělaný. Původní trilogie nastavila laťku dost vysoko, proto je pro mě těžké hodně věcí přehlížet, i tak si ale nemyslím, že se jedná o špatný začátek nové trilogie a rozhodně se jedná o start, který má potenciál nakopnout další dění.

plakát

X-Men '97 (2024) (seriál) 

Původní animované X-Men jsem nikdy neviděl a se začnou skepsí jsem se začínal koukat na první díl, protože všichni víme, jak to poslední dobou Marvel vede. Seriál není bez chybičky, pár krát šlápnul opravdu vedle a dokázal i nudit. Ale jakmile se opět vrátíme k širšímu celku, jedná se o temný příběh, který má koule, je poutavý a X-menům není cizí. Retro animace se mi líbí a vrátila mě částečně do dětství, kdy jsem každé sobotní a nedělní ráno vysedával u animáků.

plakát

Šógun (2024) (seriál) 

Šógun mě bavil. Japonskou historii mám rád a filmy / seriály o samurajích hltám. Když se vynoří John Blackthorne na japonských březích vše nabírá na obrátkách a v Ósace se rozjíždí boj o moc. Seriál je v zásadě drama, kde se na akční scény moc nehraje. Pár se jich během dílů odehraje, ale v zásadě není moc o co stát. Šógun se nám snaží ukázat, že ne vždy je vše jen o krveprolití mnohočetné armády. Intriky, které se v průběhu prohlubují a dávají čím dál větší smysl v závěru krásně vyvrcholí a opravdu se všechno propojí tím směrem, kterým se to propojit mělo. Předlohu jsem nikdy nečetl a ani jsem neviděl předchozí filmové zpracování, takže mě jakýkoliv zvrat nesmírně zasáhl a často jsem koukal jako tele na nová vrata. Nebudu vyjmenovávat postupně všechny herce, protože každý hraje svou roli skvěle. Atmosféra Japonska je přes téma nápaditá a barvitá. Rozhodně se za nějakou dobu na seriál kouknu znovu.

plakát

Krotitelé duchů: Říše ledu (2024) 

První dva díly z osmdesátek jsou již dnes kultovní záležitostí. Na jejich úspěch v roce 2021 navázali Krotitelé duchů: Odkaz. Nostalgie zafungovala a děj dával smysl. Jenže nostalgie nefunguje do nekonečna a zde se to hodně projevuje. Říše ledu zásadním způsobem upozaďuje děj. Postavy, které byly představeny v předchozím díle nemají absolutně žádný dějový oblouk. Trosky děje se snaží budovat velkou hrozbu v podobě úhlavního nepřítele, toho ale vidíme až v třetím aktu, takže nestihne ani napáchat dostatek škody. Žádné zajímavé krocení duchů se zde neodehrává až do posledních dvaceti minut. Každou desetiminutovku se film snaží o odkaz na některý z předchozích dílů a zapomíná se na to, že by film měl nějak gradovat. V zásadě si nepamatuji, že bych se zasmál víckrát než jednou. Bohužel zbytečný film, který zahrabe celou sérii pod drn.

plakát

Metoda Markovič: Hojer (2024) (seriál) 

Seriál pro mě byl utrpením, v zásadě to není chyba seriálu. Můj problém začíná v tom, že nemám rád takové příběhy a nic mi to neříká. Seriál je zpracován kvalitně, záběry vzhledem sedí do 80 a 90 let, kde je příběh zasazen. Na poměry Čech hrajou všichni dost kvalitně. Pokud by chtělo v našich vodách vycházet víc takových projektů, tak s tím rozhodně nebudu mít problém. Občas pokulhává návaznost a v příběhu se člověk ztratí. Petr Uhlík pusobí strašně slizky, asi je to dobře, ale já už se na další projekt s ním asi nepodívám. Petr Lněnička je v roli Markoviče hvězda seriálu, i když s jeho metodou výslechu nesouhlasím a takhle přátelská by podle mě být neměla, ale kdo jsem abych tohle soudil. Seriál funguje, na zhlédnutí je rozhodně fajn i když téma mi je silně proti srsti a jsem tím i zhnusen, což je asi také pocit, který chtěli tvůrci vyvolat.

plakát

The Walking Dead: The Ones Who Live (2024) (seriál) 

Není tajemstvím, že posledním sériím The Walking Dead docházel dech. A když Walking Dead přišlo o Ricka Grimese, přišlo zároveň o hlavní stavební pilíř. Teď se Rick v podání Andrewa Lincolna konečně vrací na scénu a dokazuje, že Ricka má pořád v krvi.  Budget seriálu narostl, zbroje vypadají realisticky, vizuál je poutavý, barvitý a vystihuje atmosféru. Seriál nepotřebuje vysvětlovat úhlavní postavy a tak zásadně nebrzdí děj. I když si myslím, že by si zrovna tenhle spin off zasloužil více epizod, jsem spokojený a i přes uzavřený konec, doufám, že jsme Ricka a Michonne neviděli naposledy.

plakát

Mladá dáma (2024) 

V základu se jedná o zajímavou myšlenku, která ale není nijak zajímavě rozvinutá a působí jako klasická rychlokvaška od Netflixu. Postavy jsou nudné a nezajímavé. Vizuál je nenápaditý a plytký. Film, který mohl vybudovat zajímavou atmosféru působí nudně, souboj s drakem je nuda a ve fázi filmu nedává moc smysl. Dvě hvězdy ja drně tvářící se Millie Bobby Brown.

plakát

Kung Fu Panda 4 (2024) 

Se čtvrtou Kung Fu Pandou mám zásadní problém. Film jsem si užil a zároveň mi v něm něco strašně chybělo. Po je opět zábavnou postavou, která má co nabídnout a v tomto dílu se rozvíjí společně s podpůrnou postavou Zhen. Chemie mezi nimi funguje a hned jak se Zhen objeví na obrazovce, víme kdo bude dalším Dračím bojovníkem. Zábavná je i dvojka Poovích otců pan Ping a Li. Skvěle doplňují druhou úhlavní dvojíci. Film působí nedopečeně, jede na půl plynu a ve finále strašně spěchá. V předchozích dílech je spousta zapamatovatelných soubojů, které tu úplně chybí. Jakmile souboj s někým začne, tak zase rychle končí... Hlavní záporačka Chameleonka nemá zásadní motivaci, na což oproti předchozím dílům nejsem zvyklý. Chameleonka má málo prostoru, na to aby dokázala, že se dokáže vyrovnat kvalitním záporákům předchozích dílů. Na to, že je v dnešní době moderní nějakým způsobem oživovat animace, jako například v nejnovějším Kocourovi v botách, zde nějaký nový nádech chybí, i tak je ale animace lepší než v předchozích dílech, jen ne nějak inovovaná. Film postrádá poselství, nové hlubší postavy a hlavně chybí atmosféra z předchozích dílů.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Druhá Duna je grandiózním cinematografickým zážitkem. Ve vsěch ohledech překonává a o míle předbíhá první díl. Sequel mě přikoval k sedačce hned od začátku a rozebírají se tu zajímavější věci. Zvyky a tradice Fremenů jsou jedno ze zajímavých témat (je tu hodně cítit inspirace Araby) Temné a zvrácené tradice Harkonennů dodávají filmu sympatickou zvrácenost. Nástup Austina Butlera je povedený, avšak v druhé půlce filmu nedostává tolik prostoru, který by si rozhodně zasloužil. Přerod Chalameta (Paula) v leadera působí uvěřitelně a pokaždé když se objeví s větším proslovem, jedná se pro epický zážitek. Vztah se Zendayou (Shani) provází celý film a má emoční vyvrcholení. Závěrečná bitva sice mohla být delší, ale je uspokojivá, choreografie je o poznání lepší než prvním díle. Duně jsem propadl až na podruhé, ale o to víc jsem si film zamiloval. Každou minutu filmu jsem s úžasem a obdivem hltal a upřímně doufám, že se dočkám minimálně stejně epického třetího dílu.