podsolnuska

Rituály 2.0

první půlku jsem byla mírně zmatená a film jsem vůbec nechápala a podvědomě jsem pak i filmu nechtěla rozumět. film mi ale nenápadně ukazoval prvky a motivy, které se objevily v půlce druhé. všechno mi do sebe začalo zapadat, zároveň ale film nechával prostor pro fantazii. všechno jen naznačuje a nutí diváka si spojitosti domýšlet. do poslední chvíle filmu tomu tak bylo. v předposlední scéně ale kieslowski zvolí vyzradit detaily “toho jak to myslel” poslední pohádkou. podle mě by se to obešlo i bez toho, ale zároveň tenhle moment přinesl jak anagnorizi hlavní postavy, tak i katarzi v divákovi. na kameru jsem si musela zvykat, ale stejně jako u scénáře mě to začalo brát v druhé půlce, když jsem podstoupila na hru totální stylizace (jak barevně, tak i právě hereckýma výkonama). tohle je můj první film od kieslowskeho, takže se těšim na další filmy. příjde mi, že dokáže strašně dobře pracovat s náznakama a pomocí útržků tvořit v podstatě celek. a že klade velký důraz na detail.

nejdřív jsem film odsoudila a zaškatulkovala jsem si ho do „jim jarmusch udělal kafe cigára 2 (nebo respektive kafe a cigára jsou noc na zemi 2), akorát v taxíku a na různých místech“. stejně mě to ale nakonec oslovilo. Jarmusch má fakt talent vytvářet neobvyklé a překvapující charaktery a spojovat je do interakcí, které mě baví. taxík jako spojovací prvek jak jednotlivých povídek, tak i postav funguje. dokonalý film to rozhodně není, některé povídky mi přišly jako malé etudky, který mě nevedly vlastně nikam. ale já mám prostě slabost pro plejády a uskupení různorodostí (zase, jak míst, tak i postav).