Inyanga

Geniální! Já naše židovské anekdoty miluji, ale je mi jasné, že ne každý gój židovskému humoru rozumí a umí se vcítit do židovského myšlení. V téhle komedii mě mile překvapilo, že čeští herci výborně prezentovali židovské charaktery a velmi povedeně představili divákovi radosti i strasti jidiškajt neboli způsobu života aškenázského židovstva. Ovšem nutno vzít v potaz, že pan Brodský, Kopecký, Růžek či Stella Zázvorková jsou páni Herci! Zkrátka špička. Vlastně jediný, který se do role nemusel nijak nutit, byl Arnošt Goldflam, který je židovského původu. Tohle se opravdu povedlo a pro mě zcela jasně za 5 hvězdiček.

"Nic lidského netrvá věčně. Kromě smrti." Byl jsem dnes v kině na novém česko-slovensko-nizozemském filmu "Colette". A byl jsem spokojen. Vcelku působivě natočeno. Film trvá přes 2 hodiny, ale ani chvíli jsem se nenudil. Myslím, že autor literární předlohy, Arnošt Lustig, by byl s filmovým zpracováním spokojen. Zajímavý příběh, perfektní kamera, podmanivá doprovodná hudba, tísnivá atmosféra továrny na smrt jak vyšitá, dobře odvedená práce na kulisách KT Auschwitz-Birkenau, hlavní esesák sketa chlap a nečekané závěrečné rozuzlení zápletky. A z mladého Jiřího Mádla snad bude nakonec opravdu herec. K filmům s tématikou Shoah mám osobní citový vztah, proto dost dobře nerozumím některým zdejším velmi nízkým hodnocením. Myslím, že netřeba hledat za každou cenu blechu na koňském zadku. Film ukazuje zrůdnost celé té nacistické vyhlazovací mašinérie a pomýlenost rasové ideologie - Árijci a Herrenrasse, páni nad životem a smrtí miliónů Untermensch. Tohle "Colette" dělá na jedničku. A komentář a hodnocení uživatelky Haniczka vůbec nechápu (odpad!, Je to lež.). Nechtělo by to nějaké podrobnější vysvětlení?

Juraj Herz chtěl zužitkovat své tragické zkušenosti z koncentračního tábora, kam byl v dětském věku, jakožto osoba židovského původu, nacistickou mašinérií transportován. Ve svých 50 letech usiloval o natočení pravdivého snímku vycházejícího z osobních zážitků, leč tentokrát zasáhla mašinérie komunistická, která se po celou éru svého pochybného vládnutí chovala značně antisemitsky. "Soudruhu režisére", sdělil mu příslušný papaláš, "můžete natočit film o životě v koncentračním táboře, ale pozor - nebudou tam žádní Židi a jako hlavního hrdinu dosadíte nějakého komunistického odbojáře." A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Po filmové stránce má snímek určitě své klady, ale ideologickou stránku, poplatnou době, ve které vznikl, mu nikdo neodpáře.

Skvělý film a nádherná závěrečná píseň. Ten konec s rozloučením na nádraží a setkání pana Wintona po letech se zachráněnými dětmi v programu BBC mě totálně rozsekaly. Člověku se úplně stáhne hrdlo, zvláště když ví, že tyhle příběhy se skutečně staly. Výborně odvedená práce pana Mináče a všech herců. My respect, Mr.Winton... Je opravdu "spravedlivý mezi národy", i když tuhle poctu vzhledem ke svému původu nemohl obdržet. Nicholas Winton je totiž potomek židovských rodičů (i když sám je pokřtěn) a stát Izrael uděluje titul Spravedlivý mezi národy lidem jiného vyznání a původu, kteří přispěli k záchraně Židů. Bezpochyby jeden z nejlepších našich filmů 90. let, ne-li vůbec nejlepší.

Bože, ty to vidíš a nic neděláš! Aby scénáristu šlak trefil. Kapitální "békovina"... Naše Země je vlastně taková vana. A když je problém s vodou, prostě vytáhnete špunt, voda odteče a hrdinní spasitelé světa si mohou dát skleničku šampaňského na vyhlídkové terase nad mořem. Kdo tohle vymýšlí, tak má nejspíš pocit, že nás, diváky, už může nakrmit absolutně vším. Mám rád sci-fi, ale co je moc, to je příliš. A vydávat tohle "veledílo" v upoutávce na Nově za MEGAFILM je čirá zhovadilost, ale ONI by tak označili i sovětský film "Milovaná žena mechanika Gavrilova", kdyby to šlo v sobotu večer. Jednu hvězdičku dávám jenom proto, že pevně věřím, že Segonzac nebude točit "Ztracené město 2". To by mohlo bý třeba o tom, jak hrdinové "vytáhnou" i poslední, 32. špunt, a veškerá voda oceánů zmizí v nitru Země, kde se při kontaktu s magmatickou astenosférou odpaří, což vyvolá řetězovou reakci sopečných výbuchů po celém světě :-) Mamma mia...

Freud by měl z tohohle filmu radost, někomu může připadat jako zajímavý psychologický pohled do snů a fantazií vdané ženy a někdo v tom možná objeví lehkou a neagresivní erotiku. Já jsem očima tlačil ručičky hodinek a toužebně vyhlížel závěrečné titulky. Ty 2 hvězdičky jsou jen za vcelku zajímavou "šťabajznu" José Way v hlavní roli Emilie.

Poslední samuraj je film, při jehož sledování jsem se ani na chvíli nenudil a některé scény jsem vysloveně prožíval. Namátkou - moment, kdy Nathan Algren (skvělý Tom Cruis) obklíčen hordou vítězících samurajů brání jako lev holý život, až to s neskrývaným údivem sleduje sám velitel samurajů Katsumota (neméně vynikající Ken Watanabe). - Chvíle, kdy mladá Japonka, hostitelka, v jejímž domě je Nathan ubytován a do které se později zakouká, říká dalšímu Japonci o americkém kapitánovi z civilizovaných USA: "Smrdí jako prase, řekni mu, ať se vykoupe. Nesnesu to." - Cvičný souboj s bambusovými holemi mezi Nathanem a samurajským válečníkem, při kterém Cruis dostává notně na frak, ale pokaždé, když už leží přemožen na zemi a slyší řízný příkaz "Polož ten meč!", tak se znovu zvedne a bojuje dál, i když ví, že nemá šanci. - Okamžik, kdy samurajové vedeni Katsumotou a s Nathanem Algrenem v prvních řadách s válečným pokřikem na rtech vyráží do svého posledního boje proti císařskému vojsku vyzbrojenému houfnicemi, puškami a kulomety - opravdoví TYGŘI! Pro mě nejpůsobivější scéna celého filmu. - Rozstřílený Katsumota, kterému Nathan uprostřed bitevního pole a těly padlých druhů pomohl spáchat harakiri, umírajíc říká: "Všechny květy jsou dokonalé" a s posledním zábleskem života si vybaví vzpomínku na kvetoucí sakury, z nichž pod poryvy větru odlétají okvětní lístky. K tomu všemu připočtěte moc pěknou a dojemnou hudbu, především ústřední melodii. Ale protože nic není pouze černé nebo bílé, tak i onen největší padouch, nesympatický ministr Omura (Masato Harada), který kromě závěru manipuluje se samotným císařem jako se svojí loutkou, dělá záslužnou práci. Jeho působení ve vládě vede Japonsko neomylně tam, kde je dnes. Totiž mezi právní a hospodářsky vyspělé státy, aby mohlo úspěšně konkurovat vyspělým zemím Západu.

Průměrná romantická komedie se zaběhnutým scénařem, který u mladších dívek a starších dam vyloudí onu potřebnou slzičku. Nejdříve se neznají. Pak se spolu vyspí. No nic. Čekají mimčo. Ona by ho chtěla (sviště i otce dítěte), on ji nechce (o dítěti ani nemluvě). Poté on by ji chtěl, ale ona pro změnu nechce jeho. Nakonec se vše v dobré obrátí, překážky a rozdíly jsou překonány (Američan - Mexičanka, nepraktikující presbytarián - silně věřící katolička, přízemní realista - duchovně založená dívka věřící na osud ), děťátko je na světě, happy end, můžeme jít spokojeně spát :-) Tenhle film drží nad vodou jen svůdná latinská krása Salmy Hayek, komediální talent Matthew Perryho a nesmrtelné písně Elvise Presleyho ("It's now or never"). Ale na nenáročnou večerní zábavu a 3 hvězdičky to stačí.

Pokud chcete večer po shlédnutí filmu jít spát bez rozbouřeného adrenalinu v krvi a usínat s čistou hlavou, lze vřele doporučit. Pohodový snímek, který určitě neurazí, vyloženě nezklame, ale také nevyvolá v hlavě onen vzácný pocit - teď jsem prožil nezapomenutelný filmový zážitek. Po smrti společného přítele se potkávají tři zdánlivě zcela rozdílní lidé. Zcestovalý Eric, workoholik Walter a Samantha, družka zesnulého. Každý z nich se musí vyrovnat se ztrátou přítele Henryho. Podle pohlednic, které jim kdysi Henry poslal ze svých cest po Státech, hledají místo, které mu učarovalo. Henry měl zřejmě spisovatelské vlohy, poněvadž texty těchto pozdravů mají docela kvalitní a silný umělecký náboj. Zpočátku si ti tři moc nerozumí, nechápou, jaký má jejich cesta cíl, jedou spolu jenom z úcty k zemřelému příteli. Na konci tohoto teskného poetického filmu (drama to určitě není) nastává ono očekávané smíření se ztrátou blízkého člověka. Plus si tento snímek zaslouží za hudbu, nádhernou krajinu amerického středozápadu a přirozené herecké výkony. Během filmu se, alespoň pro mne, dostavila tři překvapení. 1. že se Samantha málem vyspala s Walterem, 2. že se Samantha nevyspala s Ericem a za 3. že se nečekaně objeví Henryho dítě, o kterém dva nejlepší kamarádi a jeho družka neměli ani potuchy. Pro povahy akčnějšího ražení nedoporučuji. Víte, nudili byste se.

Mafiánské gangsterky dokázaly vždy upoutat moji pozornost. Pravděpodobně od té doby, co jsem coby teenager jedním dechem přečetl Puzova Kmotra. Filmový příběh Leona, nájemného zabijáka, který s překvapením postupně zjišťuje, že je schopen (ne)obyčejného lidského citu náklonnosti a možná i lásky k 12-ti leté dívce, je jedním slovem – vynikající! Jean Reno (Leon), Natalie Portman (Mathilda) a Gary Oldman (policajt Stansfield) podali excelentní výkony. Když tak nad tím přemýšlím, jsem dokonce na vážkách, zda mě po herecké stránce více nadchl Reno či Oldman. Leonova nezlomnost a zarputilost, se kterou jde za vytčeným cílem, je fascinující. Nepřekonatelné překážky neexistují. Z Oldmanovy postavy prohnilého a drogově závislého policajta až mrazí. Kdykoliv se objeví na scéně, vzbuzuje jeho nevyzpytatelnost opravdový strach. Docela rád bych věděl, zda ono úchylné trhnutí hlavou, pokaždé když si bere svoji dávku drogy, měl ve scénáři nebo to byla jeho vlastní invence. Leon byl prvním filmem Luca Bessona, který natočil v Americe. Legendárními se staly některé hlášky z Leona. Mathilda: „Chcete říct, že jste zabiják?“ Leon: „Ano.“ Mathilda: „Super.“..... Mathilda: „Byla jsem jeho matkou víc než ta svině.“ Leon: „Nemluv tak o prasatech. Jsou lepší než spousta lidí.“ ..... Stansfield: „Nemáš rád Beethovena. O moc přicházíš. Ty jeho předehry mě rajcujou. Je to síla. Pak začne bejt nečekaně, popravdě řečeno, chvílema trošku nudnej.“ Pro mě bez velkého přemýšlení 5 hvězdiček.