Režie:
Adéla KomrzýScénář:
Adéla KomrzýKamera:
Prokop SoučekHudba:
Marek MrkvičkaObsahy(1)
Lékaři Ondřej a Kateřina se při své práci často dotýkají nedotknutelného. Průkopníci české nemocniční paliativní péče otevírají v celovečerním dokumentu témata, která z našich životů v podstatě zmizela. V prostředí robotické medicíny a zbožštělých bílých plášťů, orientujících se na nemoc jako takovou, se do středu jejich pozornosti vrací člověk. V intimních rozhovorech lékaři se svými pacienty hledají odpovědi na otázku, na niž se v nemocnicích, kde život končí pro 60-70 % české společnosti, bohužel zapomíná: „Jak žít dobrý život s nemocí?“ Režisérka Adéla Komrzý v průběhu tří let dokumentovala Oddělení paliativní péče ve VFN na Karlově náměstí v Praze. To vzniklo jako pilotní projekt, jenž má sloužit jako modelový příklad ostatním nemocnicím. Tým odborníků pomáhá pacientům nalézt řešení a učinit rozhodnutí, které pro ně v době nekonečných možností umělého prodlužování života může být dobré. Protože život neznamená jen to, že srdce bije a plíce dýchají… (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (31)
Paliativní péče je něco, o čem většina lidí nechce ani slyšet. Tady je to krásně demytizované a ukázané, o co doopravdy jde: o spojení medicíny, psychologie, empatie a komunikace nejen s pacienty a jejich nejbližšími, ale i s jejich lékaři. Všichni pacienti zemřou, ale důležité je, co se děje předtím. Oba ústřední protagonisté jsou navíc velmi sympatičtí, takže doporučuji k vidění všem. ()
Dokument na téma, o kterém by se určitě mělo mluvit a řešit ho, protože je u nás asi zatím spíše "v plenkách". Ač chvílemi mi připadalo, že už se trošku moc (při rozhovorech lékařů s umírajícími) "tlačí na pilu" nebo hraje na efekt (vsuvky s pojídáním čínských nudlí nebo hrou na nástroj), celkově se podle mého podařilo uchopit věc poměrně s citem, pokorou k umírajícím, což oceňuji, ne vždy se to u filmů na takto závažná "důstojnostní" témata podaří. Člověk si v průběhu (i po skončení) snímku klade spoustu otázek. A to je podnětné, obohacující, takové filmy mám ráda. 80 %. ()
Jednotka intenzivního života (dále "JIŽ") je dokumentem věrně a velmi lidsky obeznamující diváka s termínem "paliativní péče", která bývá mnohdy lidmi negativně vnímána. Právě tyto negativní mýty se daří režisérce Adéle Komrzý svým nenásilným a milým způsobem bořit. JIŽ seznamuje diváka s těmi nejniternějšími tužbami a představami osob, bojujících s nevyléčitelnou chorobou, v pokročilém stádiu nemoci. Právě ono zvládnutí nemoci a pomoc co nejlepším způsobem strávit zbylý čas života, je hlavním posláním členů paliativních týmů. Pro ty je zároveň největší výzvou naučit se správně se zainteresovanými empaticky komunikovat, a typická věta, která Vás bude snímkem provázet je "Co dobrého pro Vás teď mohu udělat?". Prvotřídně zpracovaný dokument o problematice paliativní péče, o tom jak moc důležité je vážit si času, jakožto veličiny ohraničující náš život. A to vše podáno v tom nejryzejším a nejpozitivnějším duchu, kdy ve Vás snímek vzbudí radost ze života, ne naopak. 100 %, výjimečný zážitek, za který moc děkuji. Pro mě nejlepší dokument roku 2021.❤️👌 (4.9.2021) ()
Citlivě zvládnuté náročné téma. Nesmírně otevřené a pokorné. Po vhled do problematiky paliativní péče. Učí, jak komunikovat s pacientem a jeho okolím. Bez sentimentu, pravdivě s respektem k tomu, co pacient unese slyšet. Lékaři nic nevnucují, nechávají pacienta, aby se rozhodl sám, co je pro něj důležité. Provází ho a naslouchají mu. ()
V současné době se o paliativní péči moc nedozvíte, pokud se tam najednou neoctnete jako návštěva nebo student medicíny. Jak dobrý musí být doktor psycholog, empatik a jaká témata je dobré řešit na sklonku nám známého života a druhého břehu? Říkám druhého břehu, protože jsem věřící ve smyslu Erwina Schrödingera v paradoxu kvantové fyziky, která na nás jako biologickou entitu má ještě pěkných pár překvapení. ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize, FAMU
Reklama