32. srpen na Zemi

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Un 32 août sur terre / 32ND DAY OF AUGUST ON EARTH / 32. srpen na Zemi) - Začalo to jako opravdu milá nenásilná komedie a stalo se z toho nakonec takové opravdu smutné drama... - 2. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 90% (09.09.2011)

Vzácný případ, kdy je hlavní dvojice na startu nesympatická, později relativně příjemná a v závěru až k zbláznění živoucí a svá. A může za to jméno, které bych minimálně v prvním dějství na režijní stoličce nikdy nehádal. Dennis Villeneuve, mladší, přímočařejší, poprvé celovečerní - a snad i divočejší a překvapivější, než by jeden od vyhlášeného perfekcionisty očekával. Tvořit ve věku kolem třiceti ucelenou romantiku si žádá určitou naivitu, v tomto případě je ta potřeba zatáčet nebo ukončovat v co nejabsolutnějším duchu téměř mladická. Já na kombinaci archetypálních figur, novovlnné upovídanosti a patřičně vycizelované technické stránky slyším rád. Nebýt střídavého tempa, propadnu takhle sebevědomému debutu úplně, ale k mistrovským dílům byla cesta ještě přece jenom dlouhá. (26.04.2022)

Villeneuve viděl film Před úsvitem, a rozhodl se natočit to po svém, ovlivněn ještě trochu raným Wimem Wendersem. A tak sledujeme, jak má nějaká tomboyka (fakt vypadá víc jak chlap, a ne sexy žena) autonehodu a díky ní přehodnotí svůj dosavadní úspěšný a bohatý život modelky a herečky a rozhodne se počít dítě a užívat si života, počínaje pátkem 32. srpna. Proč zrovna 32. srpna fakt netuším a myslím, že ani rejža ne (resp. jen označil pár dní, kdy to jako stálo za to). Díky tomuto detailu jsem totiž od začátku film byl naladěn na mysteriozní nebo surrealistickou sci-fi, ale dostal jsem prostě ukecanou milostnou historku s - pro Villeneuveho typickým - povrchním ponaučením, tentokrát na téma važte si toho, co máte, protože to také mít nemusíte. Je to celé nudné a povrchní obrazem, příběhem, vnitřním příběhem, postavami, a díky tomu i nedůvěryhodné. U postav mi chybí nějaká komplexnost, propracovnost, charakteristika, psychologie. A ta okatá náhoda na závěr (MOŽNÝ SPOILER: v noci na opuštěné ulici natrefíte náhodou na auto se třemi mladíky, kteří zrovna chtějí někoho zmlátit) celou tu nudnou nudu jen korunovala. Btw, nahoře v obsahu uvedený „začátek řady náhodných a katastrofických událostí“ se nekonal, pokud nepočítám jedno bouchnutí dveřmi taxíku do nosu a nález ohořelé mrtvoly, s níž se dále nepracuje. (26.11.2019)

Romantická komedie v existenciální road movie? Že to nejde? To jste asi ještě nenarazili na jednoho z nesympatičtějších režisérů Denise Villeneuva a jeho snímek vymykající se všem konvencím. Klubko velikých emocí, které se pomalu rozmotává v neobvyklou komedii, vtipné scény střídají vážné problémy, chvílemi si vychutnáme poetické záběry pouště či ulic Quebecu, které však za úderného leitmotivu soundracku (který nikdy nevyšel) funkčně zastoupí rychlý a výrazný střih. A tak, jak to jedním koncem provázku začalo, to i končí. Nehodou, po níž si člověk uvědomí, že by se měl vydat úplně jiným směrem. Nebo ne? (02.07.2011)

Úmyselne bez tlačenia na emócie, miestami komicky, vizuálne villeneuveovsky podmanivo (ten chlap je zrodený pre sci-fi žáner), skrze krátky road movie výlet vyslovený príbeh skrytej lásky. Nesúrodá, ale o to zajímavejšia dvojka On-Ona. Pocity, s ktorými sa stotožníte a moč často ich pri filme nezažívate. Zvedavosť, ako sa načrtnutá situácia vyvrbí. Príjemné. (24.06.2015)