Rozpaky kuchaře Svatopluka

Tak co, milí diváci. Má nash. drtivě setřít normalizační seriál a odhalit tu falešnou možnost volby jako zrůdnou manipulaci a nechtěnou alegorii tehdejšího hrůzného režimu? Nebo se má vykašlat na politiku, a podívat se na seriál jako na nenáročnou kuchařskou zábavu. Hlasujte teď. Jejda, to nám to lítá. Prosím dohlasujte. Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Tak nashi. Vidíš to sám. Jdi na to. ––––– Roztomile hravá blbinka, která sleduje raketovou kariéru kuchařského zelenáče od knedlíků až téměř po ministra kuchyní a jídelen, to vše za pomoci žárovkami blikajícího národa. Zatímco Sváťa Kuřátko měl každou chvíli nejasno, soudruh Jílek mrknul na energetické ukazatele a měj jasno. Neustálé vstupy do děje sice občas rušily, zejména když maskovaly překvapivě plytký děj plný všedních kuchařských klišé, to vše ale vyvažovalo skvělé obsazení a některé výtečné herecké party, takže bylo většinou potěšením se dívat. Všechno to samozřejmě byla hra, která měla diváka pobavit a vtáhnout. Že výsledky hlasování neovlivní vývoj příběhu, ale vyvolají jen lokální vlny, které se během chvíle opět ustálí do původního směru bylo zřejmé a neměl jsem s tím problém. A myslím, že ani diváci, kteří se tehdy hry účastnili. Stejně tak pobavily některé zdejší komentáře ve stylu „nechutná mystifikace o svobodě volby odráží hrůznost tehdejšího režimu.“ Jako kdyby to dnes bylo jinak. (29.11.2015)

Čert vem politický podtext. Ve své době ojedinělý projekt, navíc skvělé herecké výkony, humor a navíc pohled do zákulisí profesionální kuchyně, co víc si přát. Za mne nejlepší díly byly ty poslední, nejen k vůli ukázce toho, jaké to je vařit v tak velké kuchyni, ale díky nesmrtelnému výkonu vynikajícího herce pana Haničince. (29.10.2022)

Ve své době věhlasný seriál a to jenom proto, že se diváci oblbovali údajným hlasováním pomocí blikání světla v domácnostech. Že je to totální nesmysl, však bylo každému šumafuk. Bylo i prozrazeno, že ať se vybralo pokračování jaké chtělo, v obou případech se děj během dvou tří minut zase sjednotil. Inu, proti gustu žádný dyšputát. Hlavně, že to mělo úspěch. Při dnešním pohledu se jednalo o příběhy typicky socialistické. Někdy se odehrávali tak pochyderné zápletky, že to spíše budilo úsměv. Nereálnost určitých dějství musí být dnes už víceméně jasná. Ale co. Jako estráda dobrý a z nostalgie se lze na to podívat i dnes. (28.05.2014)

Dávám čtyři hvězdičky, i když za to může velká dávka nostalgie. Pamatuju si jak jsme zhasínali nebo rozsvěceli světla v domě a legrace byla, že to tak dělala celá ulice. Kvůli tomuto pořadu jsem si jako malá holčička myslela, že Josef Dvořák se nejmenuje Josef ale Svatopluk a nějak jsem to nechtěla pochopit. I teď se na seriál ráda podívám, ale už nemá to kouzlo okamžiku, které míval. (14.12.2011)

Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tent zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc. (13.03.2013)