Suzume

Anime zamerané skôr pre dospelého diváka. Ale ak má byť cieľová skupina staršie publikom, to hneď za krásnou kresbou odhalí slabý príbeh a plytké postavy. Aj na japonské pomery bola hopsajúca stolička trochu úlet, alebo by sa to dalo označiť aj ak nedostatok kreativity. Za mňa osobne jeden zo slabších filmov od Šinkaia. Možno som od Suzume len priveľa očakával. Jeho ostatné diela ma doslova očarili. (18.04.2023)

Film je od první scény doslova vizuálně uchvacující a jednoznačně si zaslouží stříbrné plátno. Příběh, ač poměrně jednoduchý, tak je velice hezky zpracovaný. S hlavní hrdinkou procestujeme celé Japonsko, a to většinou dost ve spěchu, takže film nemá skoro žádná hluchá místa. I přesto se do něj vešel nespočet perfektních detailů a přes celkový depresivní nádech i několik vtipných momentů. Ani romantická linka nepůsobí jako že tam je na sílu a všechno to dohromady nádherně šlape. Soundtrack také vynikající. Zejména hudební motiv otevřených dveří tomu dodává skutečně děsivý katastrofický dojem a ústřední motiv je taky naprostá pecka. Jeden z nejlepších filmů Makota Šinkaie a podle mě anime vůbec. (14.07.2023)

Konečně film Šinkaie Makota, který se mi opravdu líbil! Tentokrát s hlavní hrdinkou podnikneme cestu za vyrovnáním se s minulostí, za rozpomenutím, osobním růstem a sebeurčením. A není to jen cesta v tom vnitřním slova smyslu, ale i cesta skutečná – film je totiž v podstatě road movie. Skrz filmové plátno se divák podívá do nejrůznějších koutů Japonska, od hrdinčina domova na Kjúšú, přes ostrov Šikoku, dále do Kóbe a do Tokia a nakonec až na sever do oblasti Tóhoku, tedy hrdinčiny původní domoviny. Filmu se daří být jak zábavnou road movie (obzvlášť pobavila postava Serizawy, ale film má celkově mnoho vtipných momentů), tak mysteriózním filmem spojeným s japonským folklórem, a do třetice také osudovou love story. To vše najednou a přitom to nepůsobí přeplácaně a funguje to. Je skoro s podivem, že tentokrát se Šinkaiovi podařilo udržet i sentimentalitu na uzdě – říkám „s podivem“ nejen vzhledem k jeho předchozím dílům (u kterých jsem často měla pocit, že tlačí na city víc, než je nutné), ale i vzhledem k zásadnímu motivu tohoto filmu, kterým je samozřejmě zemětřesení a tsunami v Tóhoku (2011) a potažmo motiv katastrof obecně. Přehnaná melancholičnost nad smutnými životními ztrátami se proto skoro nabízí, ale jsem ráda, že tento film balancuje mezi emocemi tak akorát, aby dokázal dojmout přirozeně a bez nátlaku. A to je samo o sobě umění, kterého si cením. Ukázkou, že ne vždy se to podaří, je ostatně jiný nedávný japonský film Tenmasó no sanšimai, který taktéž šel do kin tento měsíc a taktéž odkazuje na katastrofální události v Tóhoku na jaře 2011. Očividně se z této pohromy stal námět, ke kterému se japonská filmografie bude v rámci vyrovnání se s událostmi i nadále vracet. Šinkai naštěstí odkazuje na Tóhoku velmi citlivým a zároveň sugestivním způsobem. Mimo téma a příběh je nutné vyzdvihnout i nádherné vizuální detaily. Bavilo mě sledovat nejrůznější drobné odkazy na místní reálie, produkty, atp. Mnohdy se něco jen mihlo, ale právě ten smysl pro detail byl úžasný. Osobně mě třeba potěšilo vyobrazení některých míst v prefektuře Ehime (na Šikoku), které jsem sama měla příležitost v létě navštívit. A třešnička na dortu je hudba v čele s ústředním tématem. Pokud jsem si správně všimla v závěrečných titulcích, na tvorbě hudby se podílela naše pražská filharmonie, což mě jako Čecha samozřejmě taktéž potěšilo a zahřálo u srdce. Suzume no Todžimari mě ve všech ohledech mile překvapilo – velmi dospělý, poutavý a propracovaný anime film, který pobaví i dojme.  Za mě nejlepší Šinkaiovo dílo. (Viděno 14.11.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,5★)~ (30.11.2022)

Opakovat to nebudu... ALE JO! Ať si to všichni přečtou. Anime mě nikdy nepřestávají překvapovat. Na Suzume jsem se hrdě těšil a dostal jsem to, kam mi srdíčko duši položilo. Jednoznačně dobře pochopitelný a hlavně nenáročný film, plný dobrodružství při zavírání dveří, cestování po světě za opuštěnými místy a seznamování s novými lidmi alias týpkem, kterému nešla zavřít střecha auta. Samo o sobě ten film dává přednost citům a hlavně pointě, která je velmi bolestivá pro každého člověka... a to je minulost. A co souvisí s minulostí? No vzpomínky. Kolik lidí by chtělo udělat něco jinak a změnit sama sebe. Tenhle film není jen o otevírání dveří, jak z pohádky o té malé Karolínce, kterou vyprávěla Bohdalová ale o poselství, že se prostě nedá vrátit čas, ale dá se ho změnit jiným způsobem a to je poselství, za kterým se musí Suzume protlačit. Ač film jako takový nemá moc co s pusinkováním a tradičním olizováním nic moc společného, i tak jsem filmu dal plný počet, už díky tomu úžasnému provedení příběhu, zvratů, nečekané pravdy a přiznání. Mě se tam strašně zalíbil ten kocourek a i když byl hajzlík, který dělal problémy, vše se otočí jinak. Mě upřímně mi ho bylo i líto v jedné scéně, kterou tu nechci teď zmiňovat. Takže joooo. (15.07.2023)

Tak tohle byla naprostá pecka s pro mě nejsilnějším a nejoblíbenějším nosným tématem, které samozřejmě není hned na začátku jasné, ale o to víc mě to na konci moc dostalo. Ano, je to obalené v těch nádherných barvách a celkového vizuálu, sympatických postavách, skvělé hudbě a poutavého fantasy základu, ale furt se to tím tak nenápadně valí....byl to moc krásný film. A bylo strašně fajn na chvíli vypnout a užít si to :) (24.07.2023)