Režie:
Daniel RoherVOD (1)
Obsahy(1)
Režisér Daniel Roher představuje život a dílo ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného, který si po letech odhalování korupce vytvořil mocné nepřátele, včetně prezidenta Vladimira Putina. (HBO Max)
Videa (5)
Recenze (67)
Vezmu-li dokument samotný a události v něm zachycené, tak tady asi vidíme to, jak se to stalo. To, co mi na konkrétním zpracování vadilo, byla přílišná hra na city. Režisér po nás chce místy až moc, jak máme Navalného vnímat. Navíc je tu Navalnyj vykreslen hlavně jako hrdina. A on určitě v tomto momentě tímto je. Ale několik věcí mi tu schází. Co dělal dříve? Jak se měnila jeho povaha? Jaké byly jeho přešlapy? Od dokumentu, který má v názvu je příjmení, bych čekal, že se o něm dozvíme více a ne jen ten nejdramatičtější závěr. Nikdo z nás totiž není černobílý. Každý ujdeme nějakou cestu a měníme. A to tu zásadně chybělo. ()
Dnešní divák by si řekl, že je moderní do Ruska kopat, vzhledem k tomu, kde teď jsou. Ale tvůrci tohoto dokumentu přitom celý ten projekt připravovali dřív, než se začalo vůbec něco dít. A vtip je v tom, že přesně odpovídá na nejpalčivější otázku současnosti, co je v Rusku tak špatně. Pro mě osobně jsem zde získal solidní množství zajímavých informací. Plus bonus, který mi novinami tenkrát nějak unikl, a který bylo fakt zajímavý sledovat. Ten typ dokumentu s vypovídající hodnotou a s obsahovým přesahem, který jej povyšuje na vyšší úroveň. ()
Normálně bych dal jen 2/5, protože to není natolik informativně bohaté. Buď to tvůrci měli trochu prostřihat na 60 - 70 minut a nebo to pojmout velkolepěji a ukázat více, protože v závěru to jistou sílu. Putin prohlásil, že Navalnyj (krerého zásadně nejmenuje a mluví o něm jako o neurčitém občanu) je jen malý človíček, bez státního významu. Film ale docela zdařile ukázal, že k Navalnému mnoho lidí s nadějí vzhlíží jakožto k někomu, kdo je ochotný podstoupit oběti proto, aby narušil ten cyklus totalitních rekonstrukcí (carství, SSSR, RF). Ačkoliv se mocenský potenciál Navalnýho nemůže rovnat mocenskému potenciálu celého autoritářského režimu, tak on je tím, kdo má dostatečnou sílu ducha k tomu vystoupit a lidi vést vstříc lepším zítřkům. Líbilo se mi, jak se v občanech RF na konci snažil vzbudit sebevědomí a uvědomělost - "Uvědomte si, že jste obrovská síla." Pokud by se dost lidí probudilo a měli dost odvahy, tak by tamní autoritářství padlo. Právě tento motiv měl film zvíraznit a fungovat více agitačně. Pokud to však měl být primárně jen takovej intimnější náhled do toho, jaký je Navalny jako člověk a jak pracuje a že nějaký státní význam má, když se ho tamní režim tak bojí, že Putin ani nevysloví jeho jméno, že se ho snaží zavraždit, že jsou nuceni změnit kurs letadla s Navalnym, aby nepřistál na letišti, kde se očekávalo, kde byly davy a kde by asi nebylo možno ho jen tak v poklidu odvést k vykonstruovanému trestnímu stíhání, tak budiž. Dokázat, že se křečovitě bojí i že Putin není ani ze setiny takový muž jako Navalnyj, je však málo. Hlavní totiž je, jaký bude v budoucnu Rusko, nikoli toliko co bude s Navalnym. V závěru mě napadá, že Navalny měl být chytřejší. V Rusku sice po jeho zatčení žačaly velké protesty, ale nic z toho. Protesty byly i po otevřené válce na Ukrajině (24. února 2022) a zase bez valného významu. Režim stojí, válka trvá, Navalnyj stále za katrem a mnoho dalších lepších občanů si jen pokazilo život. Význam to mělo symbolický, ale to je málo, když chceme praktické výsledky. ()
Není asi více nebezpečné povolání než být opozice ve ''svobodných'' volbách pro neomezeného vládce Ruska Vladimíra Putina. Alexej Navalnyj je velice zajímavá postava rozhodně ne bez otazníků ohledně nějakých věcí v minulosti a dokumentární tým mu jde poměrně dost na ruku, ale ještě aby ne. Těžko v tomto případě dostanete k výpovědi i druhou stranu, ale není prakticky nic, čím by mohla Ruská svoloč překvapit, jelikož historie se neustále opakuje a ve světle stále aktuální situace nejde být emočně neangažován. ()
“The only thing necessary for the triumph of evil is for good men to do nothing.” Hodně dobrý dokument, který stejnou měrou pracuje jak s emocemi, tak s informacemi. Něco málo na úvod jsem věděl nebo tušil, ale prank call mě teda položil. Tahle scéna názorně ukazuje absurditu Putinova režimu a stupiditu jeho stoupenců. Režimu, který je na jednu stranu neskutečně neprofesionální, průhledný až dementní, jenže zároveň je krutý a ve svém fašistickém běsnění a topení se ve vlastních dnes již prakticky neskrývaných lžích paradoxně nepředvídatelný a tudíž i nebezpečný. Ať už má divák na osobu Alexeje Navalného jakýkoli názor, nelze popřít, že jeho urputnost učinit z Ruska normální zemi s normálním perspektivním vedením je věc obdivuhodná. Ale kde není vůle lidu, tam prostě není pomoci. ()
Reklama