Poslední recenze (1 372)
Byt (1968)
Byt je supr kafkovina. Když jsem to viděl poprvé střízlivý, smál jsem se tomu, jaký má protagonista náročný den, ale když jsem na to koukal s kámošem podruhé a byl pod vlivem, tak to na mě působilo už docela tíživě a nepříjemně.
The Ministry of Ungentlemanly Warfare (2024)
Kosení nácků je žánr sám o sobě, ale Guy Ritchie se nechytá na 60 let starej Tucet Špinavců a na Pancharty už vůbec ne. Jeho příspěvek je naivní slátaninou, u které jsem se nudil a měl ji problém cokoliv věřit (což spolu souvisí). Podle mě je vyřízenej, podobně jako Michael Bay nebo Zack Snyder. Na vině je klasicky slabej scénář, ale jeho vady zde nehodlám zvlášť rozvádět, protože je to furt to samé - nefunkční drama, ploché postavy pronášející nudné dialogy a obecně je to celé tematicky tak nějak o ničem... Samozřejmě, že na tyhle postavy se nebude vzpomínat a nikomu nepřirostou k srdci jako třeba Aldo Raine, Hans Landa nebo onen nácek, jenž byl ochotný umřít pro chrabrost... Již v první půl hodině nás Ritchie chce utvrdit v tom, že jeho hrdinové jsou velcí frajeři, kteří zabíjí nácky s větší lehkostí a klidem, než třeba já krájím zeleninu. Jsou to dokonce takoví borci, že se klidně smějí ozbrojené nepřátelské hlídce do obličeje (můžou si to dovolit, protože scénárista své hrdiny přeci nezabije v prvních deseti minutách stopáže), jakoby nevěřili tomu, s jakou ochotou jsou právě náckové ochotni zabíjet klidně i ženy a děti. Zajímalo by mě, kolik toho autor ví o druhé světové... Vzhledem k tomu, jak je to celé hrozně vyumělkované, naivní a trapně namistrované, tak mě to vůbec nevtáhlo. Tlumič zde tlumí dost na to, že výstřely nejde prakticky vůbec slyšet, což je odchylka od reality, která filmařům slouží k tomu, že se nemusí moc zapotit ve vymýšlení způsobu, jak by měli hrdinové infiltrovat základnu, aby to fungovalo a naplnilo aspoň nějakou míru uvěřitelnosti. Snazší je si hrát na to, že výstřely přes tlumič nejdou prakticky vůbec slyšet a nepřátelé jsou prostě nepozorní, hluší a neschopní. Komando hrdinů se navíc skládá z herců, kterým nevěřím, že jsou postavami nějakého ukotveného fikčního světa. Henryho Cavilla mám rád, ale zde pojal svou postavy nějak nesoudržně; Na jednu stranu jako nějakej úchylák vyplazuje jazyk, když morduje nácky a na druhou stranu ponechává postavě jistou britskou uhlazenost a šviháckost. Alan Ritchson mi přijde jako vystřiženej z úplně jiný doby a kontextu - protože taky je. Zbytek komanda je nevýraznej, jak jen být může. Celej film je taky poměrně hnusně natočenej: Jakoby autor měl už řemeslo v ruce, ale skoro vůbec nesnažil. Přijde mi to jaksi uhlazený, blbě nasvícený, nelíbí se mi barevnost film - však se tady podívejte do galerie a uznejte, že to od pohledu vypadá jako průměrnej českej film, ačkoliv starý ritchieovky přes svou stylizaci působily podstatně uvěřitelněji díky jisté míře špinavosti a co víc, navzdory té špinavosti vypadaly krásněji díky barvám a zrnu. Kde je problém? To se od té doby Ritchie nenaučil pracovat s digitálem? ____Závěrem bych dodal, že si nežádám jen vážné filmy, kde vše bude dopodrobna promyšlené (ačkoliv to napomáhá imerzi). Rád bych třeba viděl ujetý film z druhé světové, který by karikoval, jak velkou roli hrál ve Třetí říši pervitin - o tom se totiž moc nemluví... Ritchie ale očividně nedokáže vymyslet nic promyšleně seriózního ani dost originálně ujetýho.
Kaskadér (2024)
Běžnej divák bude nadšenej, protože Fall Guyovi dobře snoubí akci, romanci i komedii. Podle mě komediální rovina funguje nejlíp - akce je fajn, ale poněkud umělá (spíš Bullet Train než Atomic Blonde) a romance funguje díky chemii mezi protagonisty (Gosling si do této role přinesl něco z Kena). Ovšem k tomuhle žánrovému mixu typických amerických blockbusterů se váže jistý patos, který mě v druhé půlce už trochu bolel, jenže já vůči němu nemám skoro žádnou toleranci a když to vezmu kolem a kolem, tak to není hloupý film. Během první půlky jsem si naopak říkal, že je poměrně chytrý. Tím není myšleno, že by byl nějak tematicky podmětný nebo významný - pouze chytře pracuje s různými filmovými aspekty, prostředky a předsevzanými obsahy děje, díky čemuž to působí dost kompaktně. Současně je taky velmi uvolněný (dokud se teda nedostaví patos) a meta. Postavy se o něčem baví a film to rázem začne demonstrovat. Skoro to působí jako Leitchův flex - jakoby říkal: "jen dívejte, jak hravě to zvládám!" Od prezentaci vlastní uvědomělosti v rámci díla je to jen krůček na meta zábavě (známe od Tarantina nebo třeba Deadpoola). Postavy neustále odkazují na jiné filmy, satirickým způsobem kritizují nějaké trendy filmového průmyslu, storytellingu nebo si dělají srandu z přiblblých akčních blockbusterů (postava Emily Blunt točí nějakou sci-fi akční love story, která působí jako mix Duny a Kovbojů a Vetřelců). Je zkrátka přítomný nadhled a tenhle nadhled způsobuje, že tvůrci jednak uvědoměle pracují s tím, co se jim nabízí a jednak z toho mají srandu. Když si ale odmyslím tohle všechno, což je ovšem právě to, na čem film stojí, tak to reálně nemá moc co vyprávět. Celá záhada ohledně hlavní hvězdy onoho filmu ve filmu je jenom plot device sloužící tomu, aby bylo čím svázat všechny ty vtípky, pomrknutí a akční sekvence. Těžko říct, o čem ten film vlastně vypráví, ale co se zábavnosti týká, tak funguje lépe než většina jemu podobných. 2,5/5
Poslední deníček (9)
96. ročník Oscarů za rok 2023
Tak se 13 nominacemi vévodí Oscarům přeceňovanej Oppenheimer.
Vzápětí vysvětlím, proč to ani zdaleka není tak dobrej film, jak se obecně myslí a proč by si větší uznání zasloužily dva jiné (podstatně dokonalejší) filmy:
- Jeden z těch dvou sice získal 10 nominací, ale Oppík již dominoval Zlatym Glóbům a předpokládá se, že bude dominovat i Oscarům, z toho důvodu, že Nolan ještě žádnýho plešouna nemá, ač se ví, že by ho už asi nějakou dobu mít měl a dědkovská akademie vám ho dá spíše za biografii velké osobnosti než za sci-fi nebo třeba superhrdinský film.
- Je rovněž vypozorováno, že velcí režiséři někdy dostávají očekávané ocenění právě za slabší film, své kariéry. Takový Scorsese ho dostal až v roce 2007 za Skrytou Identitu a já si myslím, že si by si dalšího zasloužil za své dosud nejambicióznější dílo, o němž by šlo prohlásit (i vyargumentovat), že je jeho mistrovským. Nolan si za to své banálního a nabubřelé naopak plešouna nezaslouží.
Oppenheimer má 3h stopáž a v tomto prostoru pojednává o 30 letém časovém období a příliš mnoha motivech, z nich žádný nemůže být dostatečně prokreslen na to, aby se stal zajímavým. Svědčí o tom i banální pointa filmu, jejíž poselství je známo od dob studené války.
- Dle mého by Nolan udělal lépe, kdyby více akcentoval odvrácenou tvář úspěchu, problematiku vysokých ambic, protagonistovu psychologii a pointou bylo "Pozor na to, co tvoříte a na čem se podílíte" spíše než: "Víte, že se atomovkama můžeme vyhladit?"
Killers of the Flower Moon (10 nominací) tematizují ve 3,5h stopáži podstatně užší události z 20s, tudíž to není tak rozkročené, může to jít tematicky hlouběji a výsledkem je podstatně sevřenější dílo, které svým významem spíše opodstatňuje svou existenci i požadovanou dobu pozornosti.
Nehledě pak k tomu, že Scorsese poskytl i vizuálně atraktivnější a pestřejší podívanou. V Oppenheimerovi se valnou část stopáže postavy dohadují v různých místnostech.
- A né, že by mi vadily komorní filmy, kde spolu postavy diskutují v jedný místnosti. Mnoho takových naopak zbožňuji, protože mívají skvěle vystavěný scénář: bývají dialogově a tematicky propracovaný.
Oppenheimer je překombinovaný, aby nebylo poznat, že je poměrně plytký (navzdory tomu, že se dotýká mnoho samo o sobě zajímavých témat: psychologie/vnitřní pochody protagonisty, etiky, mccarthismus, geopolitika té doby i fyzika...). Takhle do široka rozkročený materiál není příliš nevhodný k filmovému zpracování.
Naštěstí pro Nolana i studia Universal divácký i finanční úspěch filmu nezávisí čistě na jeho objektivních kvalitách, ale v rámci nejprestižnějšího oceňování kinematografie by na nich záviset mohlo (avšak víme, že tomu tak nebývá). Kdyby tomu tak ale bylo, hlavními rivaly by museli být Scorseseho Zabijáci a Asterovo bojící se Beau.
Právě "Beau is Afraid" v kinech projel, ač je to mistrovské dílo, které je obsahově plné, tematicky relevantní, formálně přesné a velmi zábavné k tomu. Rozhodně je to pak jeden z nejoriginálnějších filmů posledních let.
Počet nominací: 0
Nechť je tedy toto bráno jako doporučení.
