Vanilkové nebe

Snímek, který se vyvedl ze všech stránek, precizní scénář, skvělé herecké výkony, dokonalá režie a perfektně vybraná hudba (oba soundtracky, jak písničkový, tak promo score od Nancy Wilson vřele doporučuji). A především snímek, nad kterým si po každém shlédnutí mohu lámat hlavu kolem dokola – jak to doopravdy je, to snad ví jen pan scenárista a režisér Crowe. (29.08.2002)

Sny, štěstí, podvědomí, láska a díl Back to reality z Red Dwarf.. Croweův romantický mind fuck mi hodně svou strukturou rozštěpu osobnosti a sněním plnícím nenaplněné touhy připomenul Lost Highway, ale jsou tu dva podstatné rozdíly. Za a) na konci Vanilkového nebe je vše vysvětleno a za b) ač se v Lynchově filmu na bod a) vůbec nedostane, fungují jeho obrázky sami o sobě o dost silněji. Slovní spojení "americký remake" je tu pro některé stejným dráždidlem jako slovo "Macbeth" pro britské divadelní herce, ale velmi dobrý výběr hudby k daným scénám (lahůdkové Solsbury Hill od P.Gabriela) a těžko popsatelný zasněný feeling dělají z Vanilla Sky alespoň pro mě nadprůměrnou záležitost. Až tak, že jsem dokonce skousl i minimálně přehrávajícího Tomíka v masce Jasona Vorheese bez větracích otvorů a to se mi u něj podařilo už jen v Eyes Wide Shut. Že by to bylo tou škraboškou..? (19.01.2010)

Tom Cruise vrhá do kamery úsměvy hraničící s úletem u Oprah, tahá na ksichtu masku, jíž by mu záviděla i Manuela, a dvě hodiny řeší, jestli je blázen nebo se mu to všechno jenom zdá. Zajímavý experiment, který mi zaryl brouka do hlavy právě oním vysmívaným koncem, jenž je, přiznávám, prvoplánový a trčí z něj snaha dostat se z dějového klubka alespoň nějakým způsobem ven, ale imho usadil všechny žánrové úlety přesně na své místo. Po k smrti nudném Na pokraji slávy mi Crowe udělal radost. (25.11.2008)

Vydržela jsem déle, než při prvním pokusu, ale stejně jsem druhou půlku proklimbala - s občasným vytrhnutím se z bezvědomí, zachycením čím dál psychedeličtějších útržků děje a následným opětovným upadnutím do kómatu. Váhám, jestli mi tenhle romantický psychothriller stojí za sehnání a pečlivé okouknutí... ale spíše ne. To by tam musel hrát jiný kanón než malej Narcis Cruise, aby mi tahle divná roztahanost stála za dalších 135 minut života. 55% (17.06.2010)

Další z řady filmů typu "hádej, co je realita". Bohužel po velmi povedené "první části" (dokonce ani Tom Cruise mi nevadil), přichází posledních 15 minut a v těch je největší problém. Většina filmů na vás "vybalí" pointu a skončí, abyste při cestě z kina měli o čem přemýšlet, ve Vanilla Sky se ovšem v tom konci / té pointě rýpají zbytečně dlouho místo toho, aby to utli. Takhle jsem odcházel z kina a neměl jsem o čem přemýšlet:) (19.06.2002)