Athena

Pojídači dávek vs. francouzští těžkooděnci. Nic víc v tom vlastně není. Úvodní scéna s přepadením policejní stanice je luxusní a tempo si film udržuje prakticky po celou dobu. Jen po čase začne být všechno to bouchání, hulákání a házení čehokoliv poněkud monotónní. Ten chybějící příběh prostě absenutje, byť je tu snaha zasadit celýt ten bordel do rámce rozhárané rodiny, kdy se několik bratrů ocitne na různé straně barikády. Ocenění si zaslouží herci a  kameraman, ale na podobně laděné filmy z francouzského předměstí Gavrasovi něco schází. Ale i tak se jedná o slušnou práci. 60% (16.10.2022)

První část je vysloveně luxus a film mě vcnul do absolutní bitvy mezi poldama a lůzou, tedy vlastně chudákama co přišli z jiných zemí a velmi si váží azylu v Evropě, ctí zákony, naše hodnoty a snaží se vrátit společnosti jejich velkorysost. Druhá část byla o postavách a úplně nudila. Hledal jsem na tom sídlišti jestli neuvidím v záběru pani Merkel nebo jiný politiky co nám říkají, že my máme být tolernatní k těm co do Evropy příjíždí na člunech a sžít se s nimi, člověk by řekl že mluví ze svý zkušenosti a ejhle nikoho takovýho sem tam neviděl, já zapoměl že oni to říkají ze svých luxusních sídel, mercedesů a velkých prosleklených budov hlidaných armádou, to pak jo, určitě vědí o čem přesně mluví. Svět nedopadne dobře, jen doufám, že já si to stihnu odžít ještě v realitvním pokoji. (10.11.2022)

S velkým obrazem a zvukem mi občas padala čelist. 97 minutový videoklip nedal vůbec, ale vůbec vydechnout. Připomnělo Bloody Sunday (hello Paul Greengrass) a dokumentární filmy, které se promítají v rámci Jednoho světa, třeba Winter on Fire, taky na Netflixu btw. Nebo posledních patnáct minut 1917, což v Atheně je teprve začátek. Z tlaku tohodle zážitku bych se v kině ještě klepal. Zvuk duněl, šlehal záblesky, vystřeloval ušní bubínky, hudba šlapala a kamera dělala neskutečné psí kusy. Poklona, protože herci tam naprosto přirozeně ustáli běhající, skákací, davové a násilné scény bez střihu a na jejich tváři se nedal poznat ani záchvěv napětí nebo pochybností. Filmu maličko chyběl přesah a hloubka postav, ale to je jako vyčítat Predátorovi, že se nezabýval klimatickou změnou a že Arnold neřešil své traumata z mládí. Gavras to takhle natočit od samého začátku očividně chtěl. Tedy maximálně na efekt a prožitek mezi všemi zúčastněnými stranami a to tělo na tělo, zblízka, bez příkras s namířenou zbraní na hlavu "pitomého pětiletého kluka" ve dveřích výtahu. Podařilo se mu to beze zbytku. Dlouhé záběry vtahovaly do děje jako černá díra a nepustily do závěrečných titulků. Film ve mně rozhodně vyvolal zájem o kontext násilí a chaosu, který má očividně pro nás nepředstavitelný rozměr - a ten rozměr jsme teď mohli audiovizuálně trochu lépe poznat. Jak se s tím Francie vyrovnává je na jiný dlouhý večer. (14.10.2022)

podobně laděných filmů vzniklo v posledních letech hned několik a zatím žádný z nich nedokázal překonat francouzské Bídníky.Ani Athena tak není výjimkou a nejen že nepřekonává svého staršího sourozence, ale ani  svého dánského bratrance (Shorta). Tady máme tlupu nesympatických a celkem snadno zaměnitelných postav na obou stranách, kdy jedna strana chce získat jména policistů, kteří zabili na místním sídlišti malého chlapce. Nenapadne je tak nic jiného než proměnit ono sídliště se spoustou žen a dětí ve válečnou zónu. Finální pointa, která ukazuje co se stalo a co vedlo k nepokojům to moc zachránit nedokáže jakkoliv je celkem znepokojivá a ukazuje jak jednoduché je zařídit určité věci...40% (02.10.2022)

Formou unikátní film. Realisticky ztvárněné "Panelstory" na francouzské palčivé téma. Divácky okouzlující metoda záběrů bez střihu a plující kamery spolu s nervy drásajícími výkony všech stovek komparzistů činí z této Atheny malý filmový zázrak. Toto všechno natočit muselo hodně zabrat a nebo je to opravdové? (08.02.2023)