Bídníci

Předměstské sídliště Paříže je obydlené přistěhovalci v záznamu 24 hodin. Romové se tu přou s Afričany, muslimové lákají do mešit, probíhají obchody s drogama. Každému jde jen o sebe s cílem přežít letní den. Časem se objeví dva chlapci. Jeden je průserář a druhý samotář, který všechno natáčí dronem což započne válku obyvatel. Režisér vše točí nestranně a nálada sídliště působí přirozeně a podprahové napětí je důmyslně stupňováno. Skupiny se do sebe nepustí jen přemáháním a ticho před bouří kulminuje působivým tichých obklíčením. Film je pěkná ukázka současné zdegenerované Francie, tak pyšné na svou kulturu, která jaksi vymřela. (26.07.2020)

24 hodin v hlídce na předměstí Paříže - Stephane nastoupí první den do práce a nestačí se divit stejně jako diváci, do jaké reality to přistál - gangy, přistěhovalci, dealeři, islamisti, policejní šikana, špína. Francouzská intenzivní atmosférická záležitost, která mi ukázala syrovou realitu ghett, přičemž nejvíc šokující věc pro mne je vidět, že v tom bordelu a beznaděje vypadají mezi tím vším ti fousáči s islámem jako něco rozumnějšího, inteligentnějšího, co má řád, pravidla, směr a cíl.... fuj tajbl, to nevypadá dobře. (22.04.2020)

Převedení klasického díla do novodobé a hodně nehostinné Francie, vypadal zajímavě. Stejně tak i realistické, dokumentární pojetí. Bohužel výsledek je méně poutavý a zajímavý, než by se mohlo na první pohled a z prvních minut znát a přestože divák očekává emočně vypjatý závěr, minimálně za mě se nedostavil a celé co jsem si z filmu odnesl, je to, že do Francie nechci a ta přistěhovalecká pakáž si zaslouží to nejhorší možné, co se jim může stát. (11.07.2021)

Tihle Bídníci jsou současní a dost bezvýchodní. Odehrávají se totiž na předměstí Paříže v Montfermeilu a rozhodně nejsou jen o fotbalových fandech mladé útočné modly Mbappého. Jsou totiž hlavně o Afroameričanech, cikánech, dealerech drog, muslimech, mladých grázlech nebo o nenápadném looserovi s dronem, který natáčí to zlo kolem. Ti všichni více či méně stejně jako ve slavném románu Victora Huga volají po revoluci. Příběh se ale primárně točí okolo poldy, který se připojuje ke zvláštní jednotce (v tomhle autě šéfuje sadistické hovádko) operující na panelákovém předměstí metropole. Snaží se působit na jednotlivé gangy, které mezi sebou soupeří, jenže sami policisté stojí za nejedním škraloupem. Už tak třaskavé dění rozdmýchá krádež lvíčete z cirkusu i policejní incident s partou malých smradů, což odstartuje solidní válku. Kolikrát totiž stačí jen zdánlivá maličkost nebo klukovina a na pořádný malér je zaděláno. Režisér Ladj Ly těží z autenticky působící nálady a v několika parných hodinách solidně graduje napětí. Samotný příběh není nijak složitý, ovšem má vybízet k zamyšlení se nad kořeny hněvu ve společnosti, která byla, je a bude nepoučitelná. Zkratkovité jednání je na každém druhém rohu. Ovšem i tvůrčí tlačení na pilu. Francie by se měla každopádně podívat pod koberec. Jinak je to o hubu. (29.04.2020)

Chce se mi zvracet velebnosti!!! Jsem si pěkně naložila. Včera SHORTA a dnes TOTO. Říkám si jestli nejsem masochista a to jsem si chtěla ještě osvěžit PATROLU, ale na to už seru, nervy mám jenom jedny. Normálně jsem šťastná, že žiju ve Švejkově a svoji nepřijímatelnost všeho z ciziny jsme si ubránili. Nám stačili po celý život cigoši, které jsme si za tu dobu už, dle slov Huga v závěru filmu, vypěstovali téměř k obrazu svému. Ovšem pustit si sem půlku Afriky, tak se můžeme jít klouzat a rovnou vycestovat ovšem nevím kam. To máte z toho, vy vítači pokrytečtí, že jste si chtěli hrát na tavící kotlík z Ameriky ovšem poněkud vám nedošlo, jak je Evropa poměrně limitovaná prostorem a teď se jich už nezbavíte, ale za to máte multi-kulti kulty. Za mě 90% (23.03.2021)