Maršál

To jsem si zas "pochutnal". Dětinská a naivní šaškárna, která uráží mou důstojnost. Přitroublé dialogy, kterých se měli zhostit raději retardovaní šimpanzi( myslím, že by to byl větší zážitek). Hudba? Na dechovkách s Pepíčkem Zímou bych si smlsnul více a toho Oscara měl tehdy dostat Dustin Hoffman, protože John Wayne zde podle mě nijak extra nezáří, ale to je můj subjektivní názor. Otřesný zážitek a velké zklamání. 10% (20.03.2011)

True Grit? True Western! Hathawayovi nechybí smysl pro kompozici záběrů a leckdy jsem se při pohledu na americkou krajinu s horami v pozadí neubránil nostalgické náladě. John Wayne mě zde poprvé přesvědčil, že není pouhé dřevo, co umí jezdit na koni a střílet z pistole, ale že také umí hrát. Celkově spokojenost. Mimochodem, rok 1969 se dá bez nadsázky označit za "Poslední rok westernů", kdy vznikly takové perly jako Divoká banda, Butch Cassidy a Sundance Kid nebo právě True Grit. (29.10.2009)

Ten film má vynikající momenty, ale přece jen příliš spoléhá na sílu westernové nostalgie, když hrdinové dlouhé minuty brázdí americké prérie a do toho vyhrávají obvyklé hudební motivy. John Wayne je vynikající a svého drsňáka si i přes pokročilý věk užívá, zejména když si strčí uzdu do úst a vyrazí na koni tryskem proti přesile padouchů s puškou v jedné ruce a s koltem ve druhé. Rytmus ale filmu chybí, snaha o komplikace vyprávění je občas dost křečovitá a skutečný padouch příběhu vlastně chybí... Chaney je moc nevýrazný, a naopak Ned Pepper v podání Roberta Duvalla sklízí všechny sympatie. Ke všemu na oba dojde až v úplném závěru a mezitím jsou vlastně úplně vedlejší, protože celá zápletka je vystavěna hlavně jako road movie s opileckým drsňákem, frajerským hezounem a přidrzlou dívčinou... Každopádně finále má Maršál vynikající, na hollywoodské poměry až překvapivě nesmlouvavé a na rozdíl od zbytku překvapivě rytmické. (21.05.2006)

Klasický western ze staré školy. Jiskření mezi titulními postavami je nezapomenutelné, stejně jako finální bitva mezi opelichaným kohoutem Waynem a arcipadouchy. John Wayne své postavě vtisknul vtipnou sebereflexi, která si utahuje z kde čeho. Jedna z mých nejoblíbenějších Waynovek, a to i El Dorado může blednout závistí. PS: Podobný sentiment po divokém západě si pamatuji snad jen z Podivného dědictví. (24.04.2005)

Celou dobu jsem měl před očima True Grit z roku 2010. Porovnání vůbec nedopadá zle. Přestože film plyne v určitých okamžicích pomaleji, vysvětluje pár okamžiků, které jsou v nové verzi vzaty zkratkou a má konec, který mi připadne být logičtější a víc se mi líbí. Mattie výrazně méně charizmatická, čímž jsou některé okamžiky pravdivější. Též překvapivě krásná krajina. Na druhou stranu, remake bratří Coenů má zase "dokonalejší" postavy a postavičky a je realističtější, drsnější a cyničtější. Obojí za 4*. (16.01.2015)