Velké nic

Odlečený pohled Víta Klusáka na pandemickou situaci, která ochromila celý svět a veškerý nonsens, který kolem toho vznikl. Dočkáme se vážných momentů i těch, kdy se vytvářely veškeré konspirační a jinak dementní teorie. V dnešní době už informativně nijak objevné ale určitě to nejzábavnější, co k dané situaci vzniklo. Jana Peterková je jednoznačně z jiné planety (31.08.2023)

Poměrně trefná a překvapivě ne úplně zábavná mozaika doby, kdy se svět zastavil a lidstvo zešílelo. Vít Klusák společně s Marikou Pecháčkovou zvolili originální černobílý formát, který všemu dodává dost osobité kouzlo a specifickou atmosféru a velmi správně se rozhodli, že politiku nechají úplně stranou a budou se věnovat jen dopadům na obyčejné lidi. Nejsilnější jsou rozhodně záběry prázdné Prahy beze slov, které výborně ilustrují tehdejší situaci a absurditu doby a samy o sobě jsou hodně působivé, protože takhle je drtivá většina národa viděla asi poprvé v životě. Snímek asi nemá úplně držet pohromadě a jakýmsi pojítkem jsou tři výraznější postavy, které pochází z úplně jiného světa a každá má svůj pohled na svět. Zatímco u jednoho z prvních pacientů, který touží jen po tom vrátit se domů z nemocnice, a u operní pěvkyně, která trpí u poslechu hudby v supermarketu, jde o docela laskavé a mnohdy tragikomické zpovědi, u později odsouzené dezinformátorky Peterkové jde až o děsivou podívanou toho, kam můžou dospět nepodložené konspirační teorie. Snímek graduje v samotném závěru, kdy prostříhavá úryvky z operního představení s rozsáhlými demonstracemi, na nichž zachycuje bublající agresivitu lidí, která nemá jak jít ven a čeká na první možnost konfliktu. Klusák tentokráte nepotřebuje své postavy zesměšňovat, protože to úplně nejde, neboť první dva není proč a konspirátoři to nepotřebují, neboť se zesměšňují sami. Výsledek asi mohl být o něco výraznější a s přibývající stopáží mu chybí časové zařazení, protože po pár letech od covidu divák bude těžko vědět, zda sleduje první vlnu, druhou vlnu, nebo nějakou další. Celkově to ale moc nevadí, protože o to asi ani tvůrci neusilovali a chtěli jen zachytit momentální společenskou náladu a dát tak nějak prostor všem možným pohledům na jednu pandemii, která nás navždy změnila. 60 % (03.03.2023)

stále ještě celkem aktuální, přesto působící jako něco extrémně vzdáleného (na čemž má velký podíl černobílá kamera). Pozorující a nekomentující Vít Klusák přináší nad očekávání sympatické ohlédnutí za dobou na kterou by hodně lidí velmi rádo zapomnělo a i když tady chybí poselství, funguje to až překvapivě dobře. Dokonce i Peterková tady působí jen jako částečný debil (ten úplný se z ní nejspíš stal až potom) a dokonce by se s ní dalo i v něčem souhlasit, což je to poslední co bych od Klusákova dokumentu očekával...65% (10.11.2023)

Paródia na ľudskú rasu. Ono by to bolo aj celkom vtipné, keby to nebola skôr tragédia, ktorá krásne s nadhľadom celej verejnosti nastaví zrkadlo, aby sme všetci krásne videli, akí sme neuveriteľní dementi. Inak mimochodom, hm-hm .. aby som teda nezabudol .. neviem či viete, aleeee - Covid už "(NE)existuje" (zrkadlo). (11.08.2023)

Velmi jemný film na komoru. Nejde zbytečně do vyhrocených situací. Jen si hraje s tím, co bylo a jemně se toho dotýká, jak si téma zaslouží. Kupodivu neinvazivní Klusákova práce a asi jeho největší výkon. Není to osvěta, ale je to lehký popis doby, který také bude zapotřebí, protože toho vyhroceného je už ažaž. (29.05.2023)