Velké nic

Výborný dokument, který ještě s příbývajícími roky bude nabírat na významu, až budeme postupně zapomínat, jak šílená to byla doba. Spousta jemného humoru. Jediná výtka je, že některé méně zajímavé osoby jsou tam zbytečně dlouho (hlavně tedy Vachek, 20 let se úspěšně vyhýbám jeho filmům a pak mi ho Klusák propašuje sem :( ) (26.03.2023)

Hnusná to doba, ve které bylo nejhorším zločinem dýchat čerstvý vzduch, ale za kterou jsem ovšem na jednu stránku i vděčný. Poznal jsem totiž skutečné charaktery lidí ve své branži a v mém okolí. S úžasem jsem pozoroval, jak může člověk hluboko klesnout ve své hlouposti, připosranosti a patolízalství. Naštěstí jak doma, tak i v práci byl svět v pořádku, slinták na hubě nenosil vůbec nikdo a očkovat se nechaly pouze dvě kolegyně, které však nikdy nedávaly najevo svoji "nadřazenost", a také nás nikdo k tečkování nenutil. Klid byl celkem i v naší šestnáctitisícové vesnici, hodně lidí mělo nějaká kreténská nařízení estébáka Bureše a jeho "odborníků" hodně hluboko v prdeli. Dokument sám o sobě špatný není, velmi výstižné komentáře od uživatelů Dobytek a Verbal se kterými se naprosto ztotožňuju. A také díky covidu už nemám televizi, dne 22. 3. 2020 jsme obě televize odstavili a odnesli do sklepa a pokud je nikdo neukradl, tak tam jsou dosud.. (21.12.2023)

Pěkné ohlédnutí za covidovou pandemií a meditace na téma, jak naše společnost umí zvládat krize. Neumí... Klusák s Pecháčkovou (K+P) to neříkají slovem, ale zato velmi výmluvně obrazem.___ To schéma: "počáteční afekt (euforie/dysforie) společnost sjednocující --> postupná frustrace a vzdor společnost rozdělující" se s námi táhne už od sametové revoluce až do dnešní ruské agrese vůči Ukrajině a stojí za tím, že z krizí (víceméně krátkodobých) se neučíme, ale vyrábíme krize další (avšak dlouhodobé a hlubší). A jak velmi trefně ve filmu zazní: "Nebojím se tohodle. Bojím se nás."___ Tahle meditace se K+P povedla a myslím, že jde o Klusákův nejpřístupnější, nejméně konfliktní a vizuálně nejhezčí film. Černobílý obraz ještě zesiluje ten odstup, který už teď od covidu máme, a zvýrazňuje tu meditativní náladu, která nám umožňuje zamyslet se nad tím přechodem z krize do krize (z covidu do všeobecné rozhádanosti).___ Film není bez názoru, není to "absolutně objektivní" nestranná analýza. K+P názor dávají jasně najevo střihem a řazením scén, střídáním promluv o chřipkách a konspiracích jakýchsi skrytých všemocných hybatelů světového dění s pohledy do nemocničních karantén na umírající připojené k ventilátorům. Není to ani faktografický dokument, který by každou scénu doprovázel vysvětlivkami a čísly; kontext dodává jakoby mimochodem někde v pozadí puštěná televize. Nevystupují mluvící hlavy; politici a hlavní tváře covidové doby jsou zde takřka neviditelní. Nálady zprostředkovávají tzv. obyčejní lidé (a nad tím vším ční moudrost svatého Vachka). Přes všechno, čím ten film není (ačkoli bohužel mnozí právě to od dokumentu mylně očekávají), je toto vlastně téměř ideální forma reflexe covidové doby a skvělý dokument o ní. (26.09.2023)

Zajímavě zpracovaný dokument, nikoliv přehled faktů o covidu, nejsou nijak výrazně ani odděleny jednotlivé vlny, pouze letmé zmínky. Klusák se plně soustředí na pohled jednotlivých protagonistů. Dobře vystihuje atmosféru s prázdným prostorem, opuštěným Karlovým mostem a vyprázdněným centrem. Vrátí se tak k intenzívnímu zážitku prázdného prostoru. Ten okamžik, kdy nic jiného neexistuje, než právě tento okamžik, jinak nic. Velké nic. Ilustruje škálu různých přístupů, včetně pohledu zdravotníků. (21.03.2023)

Chudák Vachek… radši bych ho sledoval další 4h v kuse tiše kouřit dýmku, než poslouchat další minutu mouder madam Peterkové. Ale že tam byl solidní výkvět populace! Jestli tuhle nemilou připomínku budu muset absolvovat ještě někdy, tak jedině jako ukázku potomstvu, co všechno se dá v životě zažít (pokud to do té doby netrumfne něco mnohem peprnějšího). A kdyby, tak ať jsou to aspoň mimozemšťani… jenom ne další Peterková a její banda zuřivých intelektuálů. (20.09.2023)