Priscilla

Mnozí dodnes věří, že nezemřel a jednou se vrátí, já si myslím, že to byl pěkný kokot. Alespoň tak ho vykresluje Sofia Coppola, která znovu dokazuje, že v práci s ženskými postavami je její hlavní síla. Zase na to jde neotřele a poutavě, její vize se má dostat pod kůži Priscilly, které se splnil sen tisíců dívek, který ale místy připomínal spíš nefalšovanou noční můru. Bylo mezi nimi přesně deset let, jenže naivní dívence bylo teprve čtrnáct, když ji během své vojenské služby v Německu Elvis poprvé oslovil. Láska a štěstí tu vystupují za zvláštní pojmy, protože léky zobající král rock 'n' rollu je tu za nátlakového a zároveň slabošského debila, jelikož ona nemůže mít brigádu, musí nosit takové oblečení, takový účes i takovou barvu vlasů a vlastně i na odhalování a poznávání svých citlivých erotogenních míst, ačkoliv chce, může zapomenout. Takže jen tu a tam něco špitne, občas projeví nesouhlas a mezi množstvím Elvisových přátel si snaží ukrojit trochu pro sebe. A Elvis pokaždé kamsi zmizí s kapelou nebo na natáčení dalšího z filmů, které ale nesplňovaly jeho očekávaní. A určitě tam nedrží celibát. A roky plynou… Stojí jí to všechno za ten luxus? Má vůbec právo si stěžovat? Film se neschovává a jasně tvrdí, že je předkládaný úhlem pohledu své protagonistky. Osobně je mi šumák, zda jde o určitý druh terapie samotné Priscilly Presley, zajímá mě výsledek. A ten je solidní. Každopádně i nadále platí, že se Coppola tak nějak „stáhla“, od Marie Antoinetty nenatočila nic, co bych si chtěl pustit znovu a opět variuje její dobře známé téma osamělosti a prázdnoty života. Navíc škoda, že v druhé polovině tak moc skáče v prostoru. Herecky samozřejmě velká spokojenost. (10.01.2024)

Věděl jsem, že je to natočeno podle vzpomínek Priscilly Presley, tudíž jsem se nedivil, že je na plátně více ona, než Elvis. Ale divil jsem se, že je film vzácně sterilní, neprovokativní, značně předvídatelný a audiovizuálně zcela standardní, jako nějaká nezajímavá televizní záležitost. Představitelka titulní role se velmi snaží, představitel Elvise nebyl vybraný moc dobře. (28.05.2024)

Nuda. Nuda. Nuda. Sofia Coppola natočila akademickou nudu týkající se vztahu mezi Elvisem a Priscillou. Z pohledu samotné Priscilly a vycházejíc z jejich pamětí. Jak byste možná uhádli. Jednalo se o poměrně komplikovaný vztah. Vyzdvihl bych roztomilou Cailee Spaeny v hlavní roli a poměrně mě překvapil i Jacob Elordi jako Elvis, kterého od dob Euforie opravdu nemusím. (15.01.2024)

První půlka je skvělá, krásně ukazuje, že Coppola je mistryně vypravěčka. Postupem času se ale úplně rozjebe tempo. Scéna střídá scénu, aniž by na sebe nějak navazovaly, skáče se v čase a je to celé hrozně uspěchané. Ten film mě skoro úplně ztratil. Ve výsledku 3,5 a velice pomotaná hlava, jak to s tím Elvisem asi ve skutečnosti bylo. (29.12.2023)

Priscilla bol pre mňa dlho očakávaný film, na ktorý som sa tešila skoro tak, ako sa malé dieťa teší na Vianoce, nielen na film, ale na celkovú atmosféru festivalu. Som veľmi spokojná, presne takto nejako som si ho predstavovala. Sofii Coppole sa naozaj podarilo natočiť životopisný film, ktorý je od začiatku až do konca pútavo vyrozprávaný, nenudila som sa ani chvíľku. Cailee aj Jacob boli naozaj skvelou voľbou. Je zaujímavé, že vekovo sú rovnako starí, hoci pritom Priscilla bola od Elvisa o desať rokov mladšia, tu však ten rozdiel vôbec nebadať. Asi jediné, čo som čakala, že vo filme samozrejme bude a ono to tam samozrejme nebolo, bola Elvisova hudba, lenže to by Coppola na to musela dostať povolenie. Tak fakt jedine to ma málinko sklamalo, na druhej strane ma zase veľmi potešilo "I Will Always Love You" od Dolly Parton. Okrem hereckých výkonov sa mi páčila ešte výprava a celková retro atmosféra, plus kostýmy, účesy, make-up. Spomeniem ešte jednu vec. Ak o Elvisovi náhodou toho až tak veľa neviete alebo si už nepamätáte, tak by som asi pred zhliadnutím tohto filmu odporúčila pozrieť si aj film o Elvisovi. Minulý rok som mala možnosť vidieť v kine film ELVIS a tak dnes, keď sa v Priscille spomínal Colonel, bola som vo výhode napríklad v porovnaní s kamarátkou, ktorá netušila o koho ide. Ale nie je to nutnosť samozrejme. Toto je film o Priscille. Pohľad očami ženy. Elvis je tu vykreslený v oveľa negatívnejšom svetle ako už v spomínanom filme Elvis (2022). Aspoň ja som ho tu takto vnímala. Som rada, že Priscilla Presley spolupracovala s režisérkou, dodáva to na uveriteľnosti. Muselo byť ťažké od Elvisa odísť, muselo byť ťažké s ním žiť. Filmu by som udelila aspoň tých 80% a zvyšné body sú za jedinečnú atmosféru filmového festivalu👌. [72. IFFMH] (26.11.2023)