Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kralevic Hamlet se účastní pohřbu svého otce, po jehož tragickém skonu zaujímá jeho místo po matčině boku strýc Klaudius. Jako nový král na Hamleta naléhá, aby se co nejrychleji oženil s Ofélií, Hamletovi se však ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života… Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kralevice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního filmu. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní a výborně zahranou analogií známého monologu „Být či nebýt.“ Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, a jako takový se kromě řady dalších cen dočkal dvojnásobné nominace na Oscara. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (121)

salalala 

všechny recenze uživatele

Konzervativní shakespearovská adaptace, která se nesnaží o zásadní inovace, ale spíše klasickým způsobem převádí největšího dramatika do filmové podoby. S divadelním původem se Zeffirelli popral se ctí a děj přenesl do jednoho zámku, takže tu vlastně vidíme jen minimum kulis a zdání divadla je tak téměř dokonalé. Ani jazyk není nikterak modernizován, ale jede se v klasickém "znění" (tady bych ocenil i výborné české titulky, které si s ním poradily velmi dobře), takže jakýsi dojem autenticity tu funguje. Je znát, že Zeffirelli má s podobným tématem zkušenost, protože nezaváhá ani na moment, není tu žádná slabá chvilka a přesně ví, co a jak chce divákovi sdělit a ukázat a opřít se může i o v rámci možností slušné tempo a hlavně o středověkou atmosféru nehostinného prostředí. Jen je možná škoda, že až příliš dbá na teatrálnosti herců, protože tím pádem Gibson hodně přehrává a předstírání blázna dostává do takové ne úplně snesitelné podoby, naštěstí to ale netrvá dlouho, jinak je ale výborný, i když v závěrečném šermířském souboji hodně připomíná svou slavnou postavu Riggse. Podobně výborná je i Glenn Close a v závěru také Helena Bonham Carter. Ocenit musím i závěrečný šeřmířský souboj, který má spád a vůbec nevypadá divadelně. Trochu ale mrzí to, že Morriconeho hudba není vůbec výrazná a chybí jí zapamatovatelnější a údernější motiv. Jakožto učební materiál a seznámení s Hamletem funguje film velmi dobře a je snesitelný i pro ty, kterým divadlo nic neříká, jen by mohl mít trochu větší spád. 70% PS: Srovnání s dalšími verzemi zatím nemám, takže nemůžu posoudit, co bylo kde vynecháno nebo jinak pojato. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

K filmu mě přivedl mix Zeffirelliho, Morriconeho, Gibsona (toho nemám rád, ale byl jsem zvědavý na Hamleta v jeho podání) a Close. A také mě zaujala věta na obalu, a sice že tato verze je rozhodně nejoriginálnějším zpracováním klasického příběhu. Nakonec se mi ale zalíbil z přesně opačného důvodu - že to nebylo vůbec originální, ale naopak klasicky dobře vystavěné, bez nějakých excesů, pokusů o šokující modernizace nebo tak něco. Herci nezklamali, akorát Morricone trochu jo. Žádné Tenkrát na Západě 2 se nekoná. Jinak mi ale tato verze v ničem nevadila. ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Neodpustil by som si, ak by som premeškal príležitosť pozrieť si adaptáciu Hamleta pod režisérskou taktovkou Franca Zeffirelliho. Videl som Hamleta v podaní Laurenca Oliviera i Kenetha Branagha. Nevedel som si však dosť dobre predstaviť v tejto roli Mela Gibsona. To isté platí o Helene Bonham Carter v roli Ofélie. Nakoniec sa ich obsadenie ukázalo, ako veľmi prezieravý ťah, ktorý posunul adaptáciu do polohy, ktorá mi vyhovuje najviac. Nie som znalec Shakespearovho diela, takže si odpustím analýzu adaptácie a vynášanie kategorických súdov. O mojom laickom prístupe svedčí aj to, že všetkým trom adaptáciám, ktoré som videl som dal štyri hviezdičky, aj keď pri bližšom pohľade by sa ukázalo, že nie za rovnaké klady. ()

Xmilden 

všechny recenze uživatele

Tyhle prakticky divadelní záležitosti nejsou rozhodně pro každého. Divák, který chce vidět pořádného Hamleta si na něj prostě zajde do divadla. Jenže pak je tady Hamlet, ve kterém hraje Gibson a ten se prostě vidět musí. Takže co nám z toho vylezlo? Hlavně ke konci tedy hodně napínavá podívaná, přestože člověk, který navštěvoval poctivě školu velmi dobře ví jak to dopadne. Gibson jen potvrdil, jak skvěle přesvědčivým hercem dokáže být. Zkrátka přirozený talent. 60% ()

kolemjdouc 

všechny recenze uživatele

slabý průměr.Film poskytuje víc možností než jeviště v divadle - tam mají herci a režisér opravdu malý prostor.Tady se děj táhl a navíc jako utržkovitě.Postrádala jsem plynulost a větší popisnost..Shakespeare dává spoustu možností !Jen je uchopit.U Velké Británie bych čekala že to nechá ukočírovat lépe.Ta je na historická dramata velice dobrá. ()

Galerie (47)

Zajímavosti (7)

  • Mel Gibson později prohlásil, že hrát vedle Paula Scofielda, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”. (džanik)
  • Mel Gibson nebyl nadšen tím, že v největší scéně filmu, kde zazní jeho legendární hláška, „Být či nebýt“, musí hrát hudba. Ptal se režiséra jestli je tak nevýrazný, že ho musí doplňovat hudba. V amerických kinech pak šla do kin tato scéna bez hudby. [Zdroj: kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět - Jan Šmíd] (major.warren)
  • Když v 90. letech uvedla v neděli Hamleta televize Nova, její ředitel Vladimír Železný se o týden později ve svém pořadu Volejte řediteli (od r. 1994) omlouval divákům za zařazení tohoto filmu do hlavního vysílacího času. (Přemek)

Reklama

Reklama