Oni žijí!

Zpracování trochu pokulhává za originálním námětem a myšlenkou příběhu, hlavně první třetina působí poněkud rozpačitým dojmem, ale pak už se film rozběhne a začne bavit. Je to úsměvná alegorie současného světa konzumu a úspěšné manipulace davem. Toto zlo způsobují ohavné mimozemské bytosti, viděné pouze černými brýlemi dvěma drsňáky z okraje společnosti. Boj o záchranu světa může začít! (05.05.2013)

Velice slabá sci-fi s minimem atmosféry a malým počtem akčních scén. Navíc mimozemšťané vypadají spíše vtipně než hrozivě což z filmu dělá nechtěnou parodii. Za zmínku stojí snad jen některé dobré hlášky (svět je čubka a zase hára) a nějaká ta přestřelka. Je vidět, že Carpenter umí tvořit výborné filmy (Věc, Halloween) slabší kousky (Oni žijí, Útěk z LA) i naprosté kraviny (Duchové Marsu). (12.08.2007)

Tak z tohoto jsem měl jeden čas menší psychózu. Bylo mi totiž tak 12 let, když jsem to viděl.A dnes 22.5.09 jsem si to připoměl znovu. Nahláškováno až po střechu,sypmatický hrdina,skvěle sekundující černoch a naprosto výborná bitka v postranní uličce. Nehledě na to,že je v tom odkaz na naši nenažranost a zkurvený charaktery,jimiž se tak rádi a místy nevědomky prezentujeme. (18.08.2008)

Haluzorní béčko, s několika památnými scénami aneb když se dělá agitka na konzumní společnost, nemusí to nutně dopadnout nejlépe a bum! Je z toho akorát další konzumní béčkový horor. Což ale nic neubírá na komičnosti téměř každé scény, kterou Carpenter ve filmu nechal, z nichž vyvstanou na mysl zejména memetické Bubble Gum a Fist Fight scény, mým favoritem ale stále zůstává ninja vrtulník, který není slyšet, dokud se na něj kamera nepodívá. Dodávám, že film má rozumnou délku, končí tak akorát včas a ještě takovou hezkou tečkou, že hrůzu si z tohohle filmu odnesou pouze malé děti, případně lidé, co v průběhu filmu pokládají v Minecraftu TNTčka po stovkách (jako tomu bylo v mém případě). (01.12.2011)

Excelentný nápad! Raz darmo, autorom predlohy, novely s názvom "Osem hodín ráno", je skvelý spisovateľ Radell Faraday Nelson. Iný skvelý človek: John Carpenter poviedku zrežíroval. A ako! Kombinácia buranského herectva a deja o tom, ako sa prirodzený svet snažia uchvátiť biotechnohumanoidní mimozemšťania z planéty Mamon Cocócia. Ich telesné šťavy a pudy tvoria len neustále sa zväčšujúce ambície, prehnané a nenávistné egá voči konkurencii. Obchod ako základ všetkých vzťahov - aj milostných. Oblbovanie otrokov symbolmi konzumu, reklama na životný štýl, prítomná vo všetkých produktoch. Zlepšovanie a zrýchľovanie výkonnosti práce. Obdiv k mocným a bohatým + presviedčanie váhajúcich o tom, že len takéto zmýšľanie je kľúčom k životu. Chvíľa od prvého nasadenia okuliarov, ktoré ukazujú naozajstnú povahu sveta v ktorom žijeme a čo potom nasleduje, je jednoducho okúzľujúca. Doslova: čierne okuliare snímajú všadeprítomný ružový závoj vecí, nasadený mocnými, politikmi, bankármi a mafiou, čiže vládcom sveta, vládcom zvyšku ľudstva. Zaujímavý je úvod, odohrávajúci sa v robotníckej komunite, obývajúcej perifériu. Funguje síce samosprávne, ale neodpustí si nerušené niekoľkohodinové čumákovanie na stupídne tv reklamy a programy. Dôkazom kvalít filmu je fakt, že v bežnom živote si často naň spomeniem. Zasmejem sa, keď vidím v kostýmoch ohodené pizdy, ale aj alternatívne batikované slečny debatovať v duchu: "Nesmieš sa uspokojiť so sťastím len občas. Musíš tvrdo pracovať na šťastí tak, aby si ho mal(a) stále!", prípadne mužov v lesklých topánkach s odrezanými špicmi, tváriacich sa menežérsky. Pri prestávkovej cige si zanadávajú na nevýkonných podriadených, či neschopné tímy. Pamätajte: svet spasia nasraní nezamestnaní! Utláčaní, diskriminovaní a chorí z fungovania systému. A keď ho nespasia, aspoň vypnú signál. Signál vyživujúci, riadiaci a posilňujúci mamonárskych ambicióznych ideologických zmrdov. Navždy. (31.05.2006)